Nejasný český postoj ztěžuje situaci polských žen

Právníci České lékařské komory i přes stanovisko ministerstva zdravotnictví a přes doporučení ombudsmana trvají na tom, že poskytovat Polkám v Česku interrupci není pro lékaře zcela bez právního rizika. Přesto některé kliniky a nemocnice Polkám, které ve své vlasti čelí přísným protipotratovým omezením, pomáhají. Odmítnutí takového zákroku by mohlo být považováno za diskriminační.

V Polsku je právní úprava interrupcí jedna z nejpřísnějších v civilizovaném světě a postupně se ještě více zpřísňuje. Odhaduje se, že desetitisíce Polek podstupují umělé přerušení těhotenství mimo polský zdravotní systém. Jednou z možností, které využívají, je potratová turistika do Česka.

Právní pozice lékařů přitom není podle právníků České lékařské komory kvůli zastaralému zákonu zcela jednoznačná, ačkoli ministerstvo zdravotnictví i veřejný obhájce práv považují poskytnutí interrupce občance Evropské unie za zcela legální a její odmítnutí naopak za problematické. „Neshoda právníků v názoru na tuto záležitost je velmi nemilá věc, neboť Polky samozřejmě pomoc vyhledávají, s ohledem na přísnost zákonů v Polsku ji potřebují, a bylo by tedy dobré, aby právní názor na tuto problematiku byl jasný,“ říká doc. Ondřej Šimetka, přednosta Gynekologicko‑porodnické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava.

Česká lékařská komora radí lékařům potraty Polkám neposkytovat, protože právní úprava není jednoznačná. Bolavým bodem, který by podle mnohých bylo nejlepší novelizovat, je § 10 zákona č. 66/1956 Sb., o umělém přerušení těhotenství, v platném znění: „Umělé přerušení těhotenství podle § 4 se neprovede cizinkám, které se v České socialistické republice zdržují pouze přechodně.“

Jednoznačně se k tomu postavilo ministerstvo zdravotnictví, které naposledy v roce 2016 potvrdilo, že je provedení umělého přerušení těhotenství občankám Evropské unie v souladu s českým právem. Na citovaný zákon o umělém přerušení těhotenství totiž navazuje vyhláška, podle které se za „přechodný pobyt“ nepovažuje pobyt cizinek, které mají povolení k pobytu podle mezistátních dohod. „Takovou mezistátní dohodou také nepochybně je Smlouva o fungování Evropské unie,“ konstatuje za ministerstvo zdravotnictví v roce 2016 náměstek pro legislativu JUDr. Radek Policar.

Diskriminace Polek, nebo nelegální potrat?

V roce 2013 také vydal veřejný ochránce práv zprávu o zjištění diskriminace. „Ustanovení zákona, které omezuje provedení umělého přerušení těhotenství jakožto lékařského operativního zákroku podle toho, zda cizinka pobývá na území ČR pouze přechodně, či nikoli, porušuje primární právo EU (čl. 18 Smlouvy o fungování Evropské unie), neboť zakládá diskriminaci z důvodu státní příslušnosti,“ píše se ve stanovisku, podepsaném tehdejším zástupcem ombudsmana a dnešním ombudsmanem JUDr. Stanislavem Křečkem.

Letos vydal veřejný ochránce práv doporučení adresované prezidentu ČLK Milanu Kubkovi. „Jedna ze zásad, na kterých je poskytování přeshraniční zdravotní péče postaveno, je zásada zákazu diskriminace z důvodu státní příslušnosti. Tato zásada je aplikovatelná i na plánované vycestování za zdravotní péčí, tedy na situace, kdy jediným důvodem vycestování cizinky – občanky EU do Česka je poskytnutí zdravotní péče. Skutečnost, že požadovanou zdravotní péčí je interrupce, na tomto závěru nic nemění, což je potvrzeno i ustálenou judikaturou Soudního dvora EU,“ uvádí se v doporučení s tím, že: „Do zákona o zdravotních službách ani zákona o specifických zdravotních službách sice zákaz diskriminace z důvodu státní příslušnosti pacientů explicitně přenesen nebyl, nelze z toho ale dovozovat, že by pro české poskytovatele zdravotní péče neplatil.“

JUDr. Křeček, který je podepsán i pod letošním doporučením, v něm zároveň vyjádřil obavu, že komora nepřímo navádí lékaře postupovat protiprávně, když doporučuje raději interrupce cizinkám z EU neprovádět. „Závěrem si dovoluji vyjádřit následující úvahu k otázce možného postihu v trestním řízení pro zdravotnické pracovníky, kteří by provedli interrupci v souladu se závěrem Ministerstva zdravotnictví. V situaci, kdy připustíme, že existuje více možných výkladů zákona o umělém přerušení těhotenství a zdravotničtí pracovníci by se řídili jedním z nich, který navíc oficiálně podpořilo Ministerstvo zdravotnictví jako gestor právní úpravy, považuji vedení trestního řízení pro trestný čin nedovoleného přerušení těhotenství za vysoce nepravděpodobné. Případné odsouzení by v takové situaci bylo v rozporu se základní zásadou trestního práva, podle které není možné za trestný čin považovat skutek, který není zákonem jednoznačně zakázán (nullum crimen sine lege certa),“ píše JUDr. Křeček.

Jenže podle vedení komory není stanovisko ombudsmana závazné, a dokud se nezmění zákon o umělém přerušení těhotenství, nemění se ani rada komory směrem k lékařům. „Jde nám pouze o bezpečnost lékařů a dalších zdravotníků, kteří se podílejí na umělém přerušení těhotenství, aby nemohli být kriminalizováni z důvodu provedení interrupčního výkonu v rozporu se zákonem. Jedině z tohoto důvodu a z žádných jiných radíme proto opatrnost a spíše restriktivní výklad zákona a vyhlášky do doby, než se podaří je novelizovat,“ uvádí v listopadovém vydání komorového časopisu JUDr. Jan Mach, ředitel právní kanceláře ČLK.

Ani stanovisko Ministerstva dravotnictví ČR, ani stanovisko Kanceláře veřejného ochránce práv není pro právníky České lékařské komory dostatečně přesvědčivé.

To je pro dobrovolníky, kteří pomáhají Polkám najít bezpečnou interrupci, těžko pochopitelné. „V rámci Evropské unie by to podle mě byla diskriminace, nenechat cizinku podstoupit lékařský zákrok,“ soudí Katarzyna Byrtek, členka kolektivu sdružení Ciocia Czesia. Tato organizace pomáhá Polkám zajistit potrat v Česku. Funguje rok a obrací se na ni čím dál více lidí. Její sesterské organizace působí v dalších evropských zemích. Pomoc spočívá především v informování. Jednak o možnostech a podmínkách legálních bezpečných interrupcí, a pak také o klinikách a nemocnicích, kde jim zdravotní službu bez problémů poskytnou. Za tím účelem zkontaktoval spolek některé nemocnice a doporučuje v případě potřeby ty, které potvrdily, že s interrupcemi u nich není problém.

„Pro nikoho to není jednoduchá věc. Bylo by dobře, kdyby čeští lékaři byli s polskými ženami solidární a neztěžovali jim zbytečně jejich situaci,“ říká Katarzyna Byrtek. „Ta chyba ve staré legislativě by se měla napravit. Vzhledem k tomu, jak konzervativní je nová česká vláda, ale nevěřím, že by se to povedlo,“ dodává.

Otevírat a měnit zákon o umělém přerušení těhotenství se přitom politici zatím neodvážili a také odborníci mají obavy, jestli by taková snaha nemohla vyjít po projednání v parlamentu nakonec kontraproduktivně.

Český rozhlas a server iRozhlas přinesl nedávno svědectví Polky, která v roce 2017 pobývala na pracovní stáži v Česku a podstoupila tu umělé přerušení těhotenství. Předtím jí ale dva gynekologové sdělili, že když nemá v Česku trvalý pobyt, potrat nepřichází v úvahu. „Chodila jsem od jednoho gynekologa k druhému. Každý si vzal pár tisíc za prohlídku a pak mi řekl, že cizince potrat provést stejně nemůže,“ uvedla pro iRozhlas polská občanka Maria, jejíž totožnost server chrání. Ve Všeobecné fakultní nemocnici pak zákrok provedli až poté, co Maria přinesla pracovní smlouvu s českou firmou.

Kolik takových případů je, není známo, ani nejsou veřejné informace o žádném právním sporu, který by Polka po odmítnutí provedení potratu s poskytovatelem vedla.

Česko je blízko a vhodné pro interrupce ze zdravotních důvodů

Výhoda Česka je zejména v tom, že je pro Polky z jihu země geograficky blízko. Kromě toho jezdí například do Německa, Rakouska, Nizozemska nebo Velké Británie. Pro mnohé z nich je přijatelnější podstoupit interrupci farmakologickou metodou. Ta sice také není v Polsku běžně dostupná, přípravek s látkami mifepriston a misoprostol se však Polkám snaží doručit neziskové organizace ze zahraničí, a to až do 12. týdne těhotenství. Tato cesta je nejen organizačně snazší, ale také levnější. Někdy se ale stává, že zaslané léky na polskou adresu nedorazí nebo jejich doručení trvá příliš dlouho.

Chirurgická interrupce může být případně volbou pro Polky, u kterých bylo jednoznačně zjištěno těžké poškození plodu. V takových případech lze v Česku interrupci provést až do 24. týdne těhotenství. V Polsku lze interrupci legálně podstoupit jedině v případě ohrožení zdraví těhotné.

Vzhledem k vývoji v Polsku, kde se diskutuje další zpřísnění přístupu k interrupci, se dá očekávat zvýšení zájmu o potraty v Česku. Celkový počet cizinek, které v Česku podstupují potrat, se pohyboval v letech 2016 až 2019 podle údajů ÚZIS kolem 1 700 ročně. V předchozích letech jich bylo spíše více, v roce 2008 přes 3 000. Novější údaje zatím nejsou ve statistice k dispozici. Nahlášená data navíc nemusejí být přesná. Na některých konkrétních pracovištích pozorují, že se zájem Polek o interrupci v poslední době zvýšil.