Nefrologové: bez mezinárodních kongresů se neobejdeme

Minulý týden v Praze proběhl evropský nefrologický kongres – pravděpodobně šlo o vůbec největší odbornou akci, která se kdy v Česku konala. Poněkud paradoxně na ni měli mnozí čeští lékaři obtížnější přístup než odborníci ze zahraničí – museli řešit, zda je jejich účast v souladu s politikou ministerstva zdravotnictví. Výbor České nefrologické společnosti při této příležitosti vydal své stanovisko ke sponzorování účasti na mezinárodních kongresech farmaceutickými a jinými firmami.

Nařízení ministra zdravotnictví z 31. ledna 2011 a jeho pozdější znění definují, jakým způsobem mohou farmaceutické a další firmy legitimně podporovat vzdělávání lékařů. Toto nařízení se týká přímo řízených organizací (fakultní nemocnice a resortní ústavy), tj. jen omezeného počtu lékařů (na krajská a jiná nestátní zdravotnická zařízení se nevztahuje). Fakultní nemocnice a resortní ústavy mají za povinnost se kromě běžné zdravotnické činnosti věnovat vzdělávání a výzkumu a zavádět a rozvíjet specializované léčebné programy. Proto ve fakultních nemocnicích a resortních ústavech většinou pracují specialisté, kteří školí ostatní lékaře a podílejí se na jejich kvalifikačním vzdělávání; zavádějí nové metody léčby nemocných do klinické praxe, jsou experty ve specifických činnostech a řeší náročné vědecké projekty. Ne zcela pochopitelně se některá média zaměřují na účast lékařů přímo řízených organizací na odborných kongresech a pro tuto účast používají označení „kongresová turistika“ s cílem jejich diskreditace před laickou veřejností. Souhlasíme s tím, že účast na kongresech má být výhradně odborná. Je věcí firemní etiky a pracovního řádu zaměstnavatele, aby jiná než odborná aktivita nebyla podporována. Kritiku v tomto směru považujeme za správnou. Na druhou stranu se důrazně ohrazujeme proti tomu, aby za kongresovou turistiku byla považována účast lékaře‑odborníka, který zde získává nejnovější informace, vyměňuje si zkušenosti s kolegy ze zahraničí a především prezentuje výsledky své vědecké práce. K těmto a k žádným jiným účelům kongresy slouží. Na prestižních zahraničních kongresech je přijímána k prezentaci jen malá část prací, a pokud jsou zde naši lékaři zastoupeni, je to velké mezinárodní ocenění. V řadě oborů jsou naši lékaři členy výborů evropských či jiných mezinárodních (světových) asociací. Tato role je vysoce prestižní ani ne tak pro ně samotné, ale pro prezentaci české medicíny v zahraničí. Česká nefrologická společnost dokázala po 31 letech, aby se Česká republika letos v červnu stala pořadatelskou zemí Evropského kongresu nefrologů (ERA‑EDTA). Je paradoxem, že účast nefrologů ze zahraničí je bezproblémová (očekává se jich 8 000), zatímco účast českých nefrologů z přímo řízených institucí může být absurdně považována za kongresovou turistiku, bude‑li přímo podpořena sponzorsky farmaceutickými firmami. Na mezinárodní kongresy cestují lékaři z celého světa, a to zcela běžně s podporou firem. Bez této podpory by pořádání kongresů ani nebylo možné. V civilizovaném světě jsou nastavena etická pravidla podpory účasti ze strany firem. Firemní podpora je zcela legitimní, a to mimo jiné proto, že jinak by účast odborníků nebyla možná. Prostředky poskytnuté grantovými agenturami mohou zajistit omezenou účast na kongresech těm vědecky orientovaným lékařům, kteří úspěšně řeší výzkumné úlohy. Nemocniční či fakultní prostředky využitelné tímto směrem prakticky neexistují a jistě si nelze představit fakt, že by byla účast na kongresech hrazena z prostředků získaných ze zdravotního pojištění. V neposlední řadě zmiňujeme také skutečnost, že kongresy lékaři nejen navštěvují, ale sami i pořádají. Věnují tomu nejen často až extrémní čas, ale i svou invenci, nápady, nasazení. Je v zájmu celé společnosti a především pacientů, aby lékaři poskytovali svým pacientům co nejkvalitnější a nejodbornější péči. Aby se lékař stal odborníkem a svou kvalifikaci si udržel a rozvíjel, bez účasti na odborných aktivitách se neobejde. Společnost by místo odsuzování cest lékařů na kongresy měla stanovit přesná pravidla podpory (nikoli restrikce) a následně tuto podporu aktivně realizovat. Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně se k situaci, kdy se lékař ocitá v neřešitelné situaci (rozpor mezi nároky oboru a nutností se vzdělávat a přitom omezený až nulový prostor pro realizaci cesty za tímto vzděláním), vyjádřila svým stanoviskem ze dne 16. května 2011. Česká nefrologická společnost se k němu tímto připojuje.

Zdroj: Medical Tribune