Nedovedu si představit, že bych dělal něco jiného
MT: I při slavnostním předávání ocenění Sestra roku byla patrná rozpačitost v tom, jak muže – sestru oslovovat. Jak tento problém řešíte v praxi?
Oficiálně podle zákona mi náleží titul všeobecný ošetřovatel, což nikdo příliš nepoužívá. Jinak to vlastně neřeším. Moji pacienti většinou jsou zaintubovaní a oslovovat mne ani nemohou. Pokud dýchají spontánně a dostatečně, vždycky se nějak dohodneme, většinou mi říkají Radku.
MT: Proč jste si toto povolání zvolil?
Velkou roli v tom hrála rodinná tradice. Moje maminka je sestra a odmalička jsem její práci poměrně intenzivně vnímal.
MT: Šel jste tedy hned na střední zdravotnickou školu?
To ne, muži – sestry přece jen mívají spletitější vzdělávací kariéru. Nejdříve jsem vystudoval gymnázium a teprve poté obor všeobecná sestra na vyšší zdravotnické škole. Vzdělání jsem si pak ještě doplnil pomaturitním specializačním studiem ARIP. Dnes už si nedovedu představit, že bych dělal něco jiného.
MT: Jste ženatý a máte dvě malé děti. Podporuje vás rodina ve vaší práci?
Jednoznačně ano. Žena je také sestra, tak si dokáže představit, co prožívám. Ostatně jsme se seznámili v práci.
MT: Je těžké z platu sestry rodinu uživit?
Samozřejmě, že bychom více peněz potřebovali. Na druhou stranu se to myslím v poslední době poněkud zlepšilo.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2007, strana A16
Zdroj: