Neberete léky? U mě končíte…

Přes veškeré volání po partnerské komunikaci je vztah mezi lékařem a pacientem asymetrický – už proto, že pacient nedisponuje znalostmi, které má lékař. Automaticky se předpokládá, že je tím slabším a zranitelnějším. V souvislosti s právy se hovoří v podstatě jen o pacientech, naopak povinnosti nemocných jsou zmiňovány jen okrajově. U lékařů je tomu přesně obráceně – psaných i nepsaných pravidel, která by měli dodržet, je bezpočet. Platí to i pro to, když jeden s druhým nechtějí být dále ve styku. Zatímco pacient nemusí nikomu vysvětlovat, proč nechce u konkrétního lékaře pokračovat v léčbě, lékař se nemocného jen tak nezbaví. Prezident ČLK MUDr. Milan Kubek nyní navrhuje, aby v chystané novele zákona o zdravotních službách bylo právo lékaře vyřadit pacienta z registru v případě, že mezi nimi byla narušena důvěra. Jistě, je těžké vymezit, co všechno taková formulace znamená. Pokud ale ona těžko definovatelná důvěra mezi oběma zúčastněnými stranami není, pravděpodobnost, že léčba bude mít smysl, prudce klesá. Když bude ve vzájemném vztahu méně asymetrie, o to více v něm bude partnerství. Je ovšem otázka, jestli pacienti o partnerství se vším všudy doopravdy stojí.

Česká lékařská komora navrhuje, aby lékař měl právo ukončit péči o pacienta v případě, že je mezi lékařem a jeho pacientem závažným způsobem narušen vztah důvěry. „Jedná se o určitou analogii práva advokáta odmítnout klienta, který mu lže a zatajuje důležité skutečnosti,“ říká prezident České lékařské komory MUDr. Milan Kubek.

Před dvěma týdny ČLK oznámila, že se bude snažit prosadit opatření, které by umožnilo lékařům vyřadit z kartotéky nespolupracujícího pacienta. Komora navrhuje doplnění § 48 zákona o zdravotních službách, ve kterém by bylo uvedeno, že „poskytovatel může ukončit péči o pacienta v případě, že je závažným způsobem narušen vztah důvěry mezi ním a pacientem. Ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta. O ukončení péče vydá lékař pacientovi písemnou zprávu, ve které je uveden důvod ukončení, ve zprávě též popíše příčiny, které ho k tomuto postupu vedly.“

Proč však tuto zákonnou úpravu komora navrhuje, když sami její představitelé připouštějí, že spory mezi lékaři a pacienty nejsou příliš časté? „Většina pacientů jsou slušní lidé, kteří mají zájem se léčit a snaží se respektovat doporučení svých lékařů. Existují však výjimky. Pacienti, kteří doporučení odmítají a lékaři lžou. Lékař pak těžko může přebírat odpovědnost za zdravotní stav pacienta, který se léčit odmítá,“ vysvětluje MUDr. Kubek.

S návrhem České lékařské komory souhlasí také Jana Petrenko z Koalice pro zdraví. „K ukončení péče by však mělo docházet jenom ve výjimečných případech s předem jasně nastavenými mantinely. Osobně znám konkrétní případ, který tento problém ilustruje. Paní, která je obézní a má následkem toho těžké zdravotní potíže, nejenomže dlouhodobě ignoruje doporučení lékaře na snížení hmotnosti, ale je to podle ní hlupák, který ji neumí léčit. A podle toho se taky chová. Pokud je zřejmé, že spolupráce mezi lékařem a pacientem je destruktivní a nedá se změnit, pak je lepší, pokud je takový vztah ukončen,“ odpovídá Petrenko na dotaz MT.

Vyhrožování lékařům

Prezident ČLK jmenuje i velmi vážné případy, kterými se museli zabývat právníci komory. „Například když se pacienti vyhrožováním domáhají neoprávněných výhod nebo požadují po lékaři vystavení nepravdivých posudků či potvrzení o pracovní neschopnosti. Ani v takto extrémních případech dnes lékaři nemají právo takové pacienty ze své kartotéky vyřadit. Několikrát se například stalo, že nemocný svého lékaře fyzicky napadl, věc šetřila policie, ale lékař se o daného pacienta přesto musel dále starat, neboť ten lékaře změnit odmítal. Víme i o případu psychiatra, kterého pacient pobodal. Za tento trestný čin dostal ochranné léčení, protože jednal v nepříčetnosti, a když se vrátil z ústavu, vracel se opět do jeho péče a lékař ho vlastně nemohl odmítnout. Dalším příkladem je pacient zamilovaný do mladé lékařky, který si denně vymýšlel nejrůznější zdravotní obtíže, aby ji mohl navštěvovat s cílem navázat přátelský či milostný kontakt. Lékařka ovšem měla rodinu a jeho chování jí bylo nepříjemné. Přesto se ho nemohla zbavit,“ uvádí Milan Kubek.

Drazí a časově nároční pacienti

Nové opatření by ale mělo mít i podle samotných lékařů jasná pravidla a obsahovat pojistky proti nepoctivým kolegům. Praktický lékař MUDr. Cyril Mucha v České televizi upozornil na riziko, kdy lékař vyřadí z kartotéky pacienta jen proto, aby ušetřil, protože je pro něj příliš drahý. „Určitě by nějaká brzda nebo nějaká pojistka pro takové případy měla být.“ Prezident ČLK Milan Kubek na tyto námitky odpovídá: „Lékař bude muset písemně své rozhodnutí o vyřazení pacienta zdůvodnit. A právě tuto povinnost považujeme za dostatečnou pojistku společně s ustanovením, že ukončením péče nesmí dojít k bezprostřednímu ohrožení života nebo vážnému poškození zdraví pacienta. Navíc zdravotní pojišťovna má povinnost zajistit pacientovi jiného lékaře. Pacienti, kteří nemohou najít lékaře, by se měli v takové situaci obracet právě na svoji pojišťovnu.“

Objektivní důkaz o nespolupráci?

Je otázka, jaké okolnosti by měly být brány jako důkaz nedodržení léčby. Podle ČLK nedodržování doporučené léčby ze strany pacienta samozřejmě posoudí daný ošetřující lékař, který tuto skutečnost zaznamená do zdravotní dokumentace a předá dotyčnému pacientovi. „Pacient má podle Úmluvy o lidských právech a biomedicíně právo odmítnout léčbu navrženou lékařem, který však v takovém případě nemůže nést zodpovědnost za další osud pacienta,“ poznamenává prezident ČLK.

Zástupci pacientských organizací však poukazují na nedostatky chystaného opatření. „Nejsem si jistá, jak bude objektivně doložitelné, že pacient nechce spolupracovat,“ odpovídá na dotaz MT Mgr. Daniela Bláhová předsedkyně organizace Roska Praha, která sdružuje pacienty s roztroušenou sklerózou, a dodává: „Ze zkušeností našich pacientů vím, že někdy pacient odmítá léčbu z ekonomických důvodů. Lékař pacientovi nabídne léky, které jsou buď s velkým doplatkem, nebo léky, které pojišťovna nehradí vůbec, protože jsou zatím třeba v nadějné experimentální studii. Mnozí pacienti jsou v ordinaci v určitém stresu, neumějí se lékaře ptát nebo mu oponovat. Častokrát pacient podepíše lékaři papír, aniž by přesně věděl, k čemu se vlastně zavazuje, a vše si srovná v hlavě až doma. Pak může lékař brát takový počin pacienta jako nedodržení léčby. A to se netýká pouze lidí s roztroušenou sklerózou. Proto bych se takového opatření spíše obávala,“ míní předsedkyně organizace Roska Praha.

Zdroj: