Názor: Perličky na dně

Praktická medicína prožívá v posledních měsících těžké chvíle. Jsme usměrňováni ve všem, co děláme, nemůžeme pracovat v klidu, protože jsme svázáni nesmyslnou úhradovou vyhláškou. Práce v ordinaci je věčným sledováváním nákladů silně poznamenána, moje svědomí je již unavené z permanentní konfrontace se situací a potřebami pacientů, denně se hádám nějakou formou, ať už písemnou nebo ústní, s nemocnicemi či ambulantními specialisty o neschopenkách, preskripci léků, o sanitkách, odborníci mi pacienty házejí zpět jako horký brambor k dořešení. Ale již dávno nejde jen o „prkotiny“, jako je vystavování neschopenek či návrhů na lázně apod. Tady jde již vážně o pacienty. I v době minulé existovaly problémy a neshody mezi praktickým lékařem a odborníky, nemocnicemi či pojišťovnami. Přesto se vše více dařilo, pacientům jsem vždy nějak umetla cestičku tím komplikovaným a neuspořádaným zdravotnickým systémem, dosáhli jsme společně vždy svých oprávněných požadavků, tj. potřebných vyšetření, léků i adekvátního léčení. Nikdy jsem zbytečně neplýtvala léky, komplementem ani vyžádanými odbornými vyšetřeními, ale přesto vždy stála na prvním místě nemoc pacienta a jeho osud. Nyní se mezi mne a pacienta, mne a nemocnice, mne a odborníky staví otázka: Ale kdo to zaplatí? A jsem to nakonec já, která stojí před pacientem tváří v tvář a musí mu říci, že na to nejsou peníze. Popíšu některé své „perličky na dně“, které se udály v Praze, v mé ordinaci, během prvních čtyř měsíců roku 2006 pod vládou ministra Ratha a jeho úhradových vyhlášek.
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 17/2006, strana 28

Zdroj: