Přeskočit na obsah

Návratu k minulosti se nebojím

Nacházíme-li se na půdě samostatné Kliniky nefrologie, měli bychom nejspíše začít otázkou po místě nefrologie ve vnitřním lékařství – proč došlo k jejímu osamostatnění a jak je zajištěno zachování nezbytného kontextu v rámci interní medicíny?
Postavení nefrologie se významně změnilo zejména v posledních desetiletích, a to hlavně v souvislosti s tím, že se objevila a postupně rozvíjela dialýza a krátce poté naštěstí i transplantace ledvin. Jinak řečeno, kdyby nebylo dialýzy a možnosti náhrady funkce ledvin, nejspíše by nefrologie jako samostatný obor nevznikla, neboť by příliš nebylo o koho se starat. Nemocní se selháním ledvin by umírali a nefrologové jako komunita by sotva měli oprávnění k samostatné existenci. Jestliže se ale tato skupina pacientů, o něž musejí pečovat speciálně vzdělaní a zkušení odborníci, stále rozšiřuje, vyžádalo si to i konstituování samostatného podoboru vnitřního lékařství. Ten se navíc musí snažit co nejlépe a nejefektivněji využít i velké prostředky, jež léčba těchto pacientů vyžaduje.Když to ale řekneme takto, mohlo by to vést k představě, že nefrologie se stará pouze o dialyzované či transplantované pacienty, kteří tvoří jen relativně malou skupinu populace – přibližně 1 promile, ale čerpají významnou část zdravotnických výdajů, tedy 2 až 4 procenta.
To by byla představa velmi deformovaná, neboť když dnes uvažujeme o příčinách selhání ledvin, nesmíme si zdaleka představovat jen relativně vzácná onemocnění jako glomerulonefritidy či imunologicky podmíněné záněty ledvin, které nelze nijak ovlivnit, takže jedinou možností a jediným cílem je zajistit pro tyto pacienty dostupnost dialýzy.To již neplatí?
Neplatí. Za prvé jsme schopni tyto imunitní procesy stále lépe ovlivňovat a můžeme tedy usilovat o zastavení progrese onemocnění. A za druhé – což je daleko významnější – se v posledních patnácti či dvaceti letech selhání ledvin stále častěji spojuje s epidemiologicky velmi rozšířenými chorobnými stavy, jako jsou diabetes, hypertenze, ischemická choroba srdeční, ischemická choroba dolních končetin a jiné stavy na podkladě aterosklerózy. Ukázalo se též, že snížená funkce ledvin sama o sobě krom toho, že je častá (postihuje asi 5 % populace), ohrožuje nemocné nejen progresí vedoucí k selhání ledvin, ale hlavně zvyšováním rizika závažných kardiovaskulárních a cerebrovaskulárních příhod, navíc s horším průběhem a prognózou, vyšším počtem komplikací a vyšší úmrtností. Pozornost nefrologů se stále více zaměřuje právě na tyto epidemiologicky nejvýznamnější příčiny poruch ledvinných funkcí. Celý obor se tak zpětně integruje s jinými důležitými interními obory v čele s kardiologií, diabetologií a endokrinologií, neboť jde jen o různé strany téže mince.Jedna věc je existence samostatné specializace, druhá existence samostatné Kliniky nefrologie – co ji podle vás opravňuje?
...

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 2/2006, strana 9

Zdroj:

Sdílejte článek

Doporučené