Náš rozhovor... Změny budou trvat dvacet až třicet let

Co reforma znamená například pro zdravotní sestry z psychiatrických nemocnic?

Zdravotních sester bude potřeba mnoho, jednou z vizí je jejich postupný přechod z psychiatrických nemocnic do center duševního zdraví, kde se však do značné míry změní náplň jejich práce. Psychiatrické nemocnice by jistě neměly mít takový počet lůžek, jako je tomu dnes. Nepůjde však o žádný radikální řez, nýbrž o velmi pečlivě plánované změny, které budou probíhat postupně třeba až do roku 2050.

Ze zahraničních i našich zkušeností se ukazuje, že pokud lidem nabídnete jinou formu práce s klienty, stávají se z přetížených sestřiček opět lidé se zápalem a zájmem o věc, protože je už tolik netrápí třeba zbytečná administrativa. Zrovna nedávno jsem se zúčastnil konference zdravotních sester našeho oboru, kde se tématu potřebného vzdělávání věnoval velký prostor. Jak bylo sděleno, proběhlo i malé šetření, které ukázalo, že desítky procent sester z psychiatrických lůžkových zařízení mají zájem pracovat v komunitní formě péče.

Jaký typ sester bude potřeba v centrech duševního zdraví?

Půjde o dva typy sester – psychiatrické, těch nějaké procento již dnes existuje, a psychiatrické komunitní, které zatím nemáme. Ty se svou práci teprve budou muset učit, například formou stáží v zahraničí nebo v již fungujících centrech duševního zdraví, třeba v CDZ v Bohnicích, Přerově či jinde. Potřebné vzdělání si mohou doplňovat i dnešní všeobecné sestry, budou se vypisovat kurzy pro psychiatrické i komunitní sestry.

Co všechno bude obnášet práce komunitní sestry?

Tato sestra pracuje v prostředí klienta, což znamená, že třeba chodí k němu domů, ale jde o povolání, které je dnes definováno pro jiné obory, než je psychiatrie. Komunitní sestra v psychiatrii bude více specializovaná na náš obor – jde třeba o to, aby znala rizika spojená s psychickým stavem pacienta a uměla s ním účinně zacházet, nebo aby uměla využívat edukace a některých psychoterapeutických postupů. V psychiatrické léčbě se role zdravotních sester významně zvyšuje, měly by zvládnout základní situace a posoudit, kdy je třeba například zavolat záchranku a kdy je naopak důvod, aby místo pohotovosti a záchranky zintenzivnilo práci právě CDZ. V centrech najdou místa i adiktologové či nutriční specialisté.

A jak to bude s lékaři?

Na jedno centrum duševního zdraví se počítá s 1,5 úvazkem pro psychiatra; na první pohled zdá, že to lze poskládat i z menších částečných úvazků, ale nejedná se o ideální řešení s ohledem na systém multidisciplinární práce s klienty. Naše představa je, že jeden lékař by tam byl na celý a druhý na poloviční úvazek. Uvidíme, co přinese čas a co je realizovatelné, a především, co bude přinášet užitek.

Lidé, kteří dnes pracují v psychiatrických zařízeních, se bojí, že přijdou o práci, ale ono jí spíše přibude – ředitelé nemocnic mohou získat větší kompetence, koordinovat péči v okolí nemocnice a my se domníváme, že se dostaví i radost z práce, která bude všem dávat větší smysl.

Dnes se ale mluví o tom, že psychiatrů je málo.

Tak málo jich zase není, ale jsou na nevhodných místech a kromě toho musejí vykonávat všechny možné činnosti včetně všelijaké administrativy. Naším cílem je, aby například otázky spojené s důchodem či příspěvky řešil kompetentní sociální pracovník, zatímco lékař by se měl zabývat svou odborností, tj. psychoterapií a psychofarmakologickou léčbou. Na druhou stranu, když se neřeší sociální problémy nemocných, jako je bydlení, nájem či potíže s prací, riziko relapsu a návratu choroby u pacienta významně stoupá. Zkušený specialista na tu kterou oblast by mohl pomoci rychleji a účinněji.

Aktuálně mají ředitelé psychiatrických nemocnic za úkol připravit transformační plány svých institucí. Již název jednoho z projektů – deinstitucionalizace – napovídá, že je v plánu redukce počtu lůžek, s čímž samozřejmě souvisí skutečnost, že ubude i některých míst, která jsou na ně navázána, ale opravdu to chceme provést s rozmyslem, a navíc na jiných místech budou vznikat místa nová. Nemůžeme najednou propustit ven pacienty z psychiatrických nemocnic, dokud nebudou existovat fungující komunitní služby, to prostě nelze. Každá změna je bolestná a vyžaduje přizpůsobování se, ale rádi bychom dostáli závazkům, které zástupci našeho státu podepsali a které se týkají práv pacientů trpících duševními chorobami. Ostatně i World Psychiatric Association, jíž jsme členem, se hlásí k tzv. Bill of rights for person with mental illness, kde jsou principy, které se snažíme uplatnit, jednoznačně uvedeny. Jsme připraveni na to, že půjde o proces dlouhodobý, celá změna může trvat i třicet let – pro srovnání, ve Velké Británii už změny běží zhruba dvacet let.

Často se mluví o tom, že dobře nefunguje spolupráce s praktiky. Myslí reforma i na tuto oblast?

Máme na ně zacíleno. Již dnes jsme jim vděční, neboť víme, že pro řadu našich pacientů je jejich role nezastupitelná, ale jsme si vědomi, že jsou přetíženi, že je čekají administrativní procesy – například elektronický recept, takže jim spíše chceme v první fázi nabídnout pomoc. Naše představa do budoucna je, že centrum duševního zdraví nebo rozšířená ambulance by měly být v kontaktu se všemi zdravotními a sociálními službami v místě, včetně praktických lékařů, a usnadnit jim tak práci se složitějšími pacienty a jejich plynulé, nekomplikované předávání do péče specialistů. Není příliš užitečné, když praktický lékař identifikuje přítomnost vážnější duševní poruchy u svého pacienta a tento musí čekat několik týdnů na péči specialisty. Na druhou stranu léčba mírnějších forem např. depresivních nebo úzkostných poruch by mohla být vedena praktickými lékaři a teprve v případě komplikací či nonresponze by pacient mohl být odeslán do péče psychiatra. Diskuze asi není o nemocných schizofrenií, kde by vždy měl léčbu vést specialista.

Mají mít centra duševního zdraví lůžka, nebo nikoli?

V současném pojetí by mělo jít o zařízení bez lůžek s tím, že by si pro případ potřeby například nasmlouvala lůžka na spolupracujícím psychiatrickém oddělení nebo v psychiatrické nemocnici, aby tam bylo možné umístit pacienta v krizi třeba na dva či tři dny. Finanční analýzy ukázaly, že by to znamenalo další velké náklady spojené například s provozem lůžek, která by musela být vedena dle pravidel zdravotnické legislativy. Naši zahraniční kolegové, kteří oponovali naše návrhy, nám tento postup také doporučili.

Dovedu si však představit, že tam, kde psychiatrická oddělení či nemocnice nejsou, budou mít lůžka – nějaký malý počet – i centra a na provoz lůžek by pak mohl přispívat například kraj. Ale to vše se ukáže.

Budou se centra lišit svým zaměřením?

V rámci pilotního programu chceme otestovat provoz centra duševního zdraví pro děti, což považuji za jednu z velmi potřebných služeb. Centrum duševního zdraví pro děti je něco úplně jiného než CDZ pro dospělé, do hry vstupuje řada jiných institucí – např. odbor sociální péče o dítě, škola. Lidé, kteří se této problematice věnují, jsou velmi obětaví a musejí být skutečnými nadšenci.

Krom toho chystáme také centra zaměřená na adiktologii a gerontopsychiatrii. Ve fázi vzniku je tým forenzního centra duševního zdraví, který by se zabýval tím, co – už kvůli velkému množství administrativy – nepatří mezi favorizované typy práce, tj. vykonáváním ochranných léčeb. Dnes, když je člověk propuštěn z ústavní léčby do ambulantní, o něm často úplně ztrácíme přehled, což by takto zaměřené centrum mohlo změnit.

V jaké fázi je teď vznik center duševního zdraví?

Nyní už to opravdu vypadá, že prvních pět center vznikne. Ministerstvo zdravotnictví intenzivně jedná s ministerstvem práce a sociálních věcí o finančním toku – jde o projekt Podpora vzniku Center duševního zdraví I z peněz Evropské unie, z něhož by se těch pět center mělo financovat. Teď se jen řeší, jak zajistit, aby peníze proudily správným směrem. Jednání se účastní i zástupci ministerstva financí a už to, že jde o takové meziresortní jednání, je velkým posunem.

Pokud jde o dotace, každý subjekt (tj. zdravotní i sociální) musí mít vlastní smlouvu na své peníze, jejich využití bude muset do koruny vyčíslit. I přes administrativní náročnost chtějí některé „zárodky“ center duševního zdraví do soutěže jít.

Centra duševního zdraví by měla s pomocí evropských peněz fungovat po dobu osmnácti měsíců. Samozřejmě se nabízí otázka, co s nimi bude, až tato podpora skončí.

Jak se bude jejich péče hradit potom?

Existuje pracovní skupina, které už se podařilo nadefinovat kódy pro rok 2018; bodové ohodnocení by mělo přijít v roce 2019, pojišťovny jsou nakloněny jednáním, v této chvíli nemusejí nic platit. Čekají nás další vyjednávání s jednotlivými zdravotními pojišťovnami i jejich svazem. Zařízení by měla začít fungovat na jaře 2018 a už nyní jsou některá personálně dobře zajištěná, mají vyřešené prostory, nájmy, provozy. Zatím by se měla zaměřovat především na klienty se závažnými duševními onemocněními.

Kolik celkem by u nás mělo center duševního zdraví fungovat?

Do roku 2030 by jich mělo vzniknout třicet, kromě jiného i díky přispění projektů Podpora vzniku Center duševního zdraví I, II a III v rámci operačního programu Zaměstnanost. Díky základnímu pilotu z prostředků Evropské unie chceme ověřit funkčnost, stabilitu a další skutečnosti včetně provázanosti se sociálními službami.

Nehrozí, že například s každou novou vládou vezmou probíhající změny za své?

Projekty jsou naštěstí napsané a schválené, a proto je velmi nesnadné je měnit či zastavit; pevně věříme, že se o to snad ani nikdo pokoušet nebude. Podle zástupců ministerstva zdravotnictví je projektová dokumentace pro psychiatrii připravena velmi kvalitně.

Anna Příhodová

Zdroj: MT