Národní kardiovaskulární plán nebude sbírkou prvomájových hesel
V polovině června proběhl v prostorách švédské ambasády v Praze seminář zaměřený na sdílení zkušeností s implementací opatření na zlepšení kardiovaskulárního zdraví na populační úrovni. Za švédskou stranu zde vystoupila budoucí prezidentka Evropské kardiologické společnosti prof. Cecilia Lindeová, mezi českými přednášejícími byl i prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc., přednosta II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN. Redakce Medical Tribune ho při této příležitosti požádala o rozhovor.
- Jedním z témat, o kterých se na semináři diskutovalo, byl český Národní kardiovaskulární plán a jeho budoucí implementace. Jak je jeho tvorba daleko?
V současné době je plán ve své struktuře napsán a je připraven k připomínkovému řízení všech zainteresovaných stran. Příprava je tedy v poměrně pokročilé fázi, ale samozřejmě nelze vyloučit, že nedojde k nějakým dalším změnám. Řekl bych ale, že devadesát procent práce je hotovo.
- Jak by měl ten dokument žít, respektive být uváděn v platnost poté, co bude schválen?
Každá kapitola je vlastně jenom hrubý scénář toho, co bychom měli dělat, abychom efektivně čelili prohlubující se epidemii kardiovaskulárních onemocnění. Pro praktickou realizaci i pak bude třeba další, konkrétnější zpracování. Například pro pracoviště, která budou poskytovat vysoce centralizovanou péči pro některá vzácnější onemocnění, je třeba specifikovat náplň jejich činnosti a ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví a plátci upřesnit podmínky pro jejich vznik nebo u již existujících stvrdit jejich existenci. Na to všechno budeme potřebovat prováděcí dokumenty. Pro některé úkoly bude potřeba vytvořit pracovní skupiny, které zajistí skutečně hmatatelný posun a budou sledovat adekvátní postupy uvedené v jednotlivých kapitolách. Kritéria hodnocení tam jsou specifikována poměrně podrobně, ale samozřejmě pak je někdo musí vyhodnotit a také přinést zpětnou vazbu těm, kterých se to týká.
- Velká část plánu je věnována prevenci. Jak se jej snažíte koncipovat, aby překonal limit pouze obecné proklamace podpory preventivních opatření?
Samozřejmě nechceme, aby šlo jen o „prvomájová hesla“, ale aby to bylo něco, co se postupně přenese do reálné praxe. Velká část z těch úkolů není v rukou lékařů. Jsou například v dikci Státního zdravotního ústavu nebo Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, protože některé změny vyžadují edukaci už té nejmladší generace. Proto posilujeme deklarativní charakter plánu, jenž bude vyžadovat angažovanost jednotlivých hráčů, kteří k němu mají co říci a mohou také zajistit jeho provedení. Ty změny nebudou jednoduché, nebudou okamžité a nebudou se realizovat bezprostředně. Na druhou stranu je dobré si říct, že některé z těch úkolů jsou směřovány do dalšího desetiletí. Nemůžeme prostě očekávat, že se stanou v následujícím roce nebo dvou. Plán je koncipován jako desetiletý a budeme rádi, když se změny v některých oblastech v průběhu následující dekády alespoň nastartují. Byli bychom pochopitelně nejradši, kdyby se všechno podařilo rychle a bezodkladně, ale obávám se, že nemáme ani kapacity, ani finance. Musíme být ale připraveni na to, abychom tyto zdroje operativně získali a využili, jakmile se objeví.
- Hovoříme spolu na semináři, který spolupořádá švédské velvyslanectví, hlavním hostem tu byla profesorka Cecilia Lindeová, která je čerstvě zvolenou budoucí prezidentkou Evropské kardiologické společnosti. Co z jejího sdělení o tom, jak komplexně přistoupili k problematice srdečního selhání, pro vás bylo inspirativní? Kde naopak jsme už dál?
Myslím si, že profesorka Lindeová moc hezky ukázala, že když je snaha, tak lze zajistit věci, které nám připadají téměř nemyslitelné. Provázání ambulantní a nemocniční péče, vytvoření strukturované dokumentace pro pacienty se srdečním selháním, monitorace výstupů a jejich statistická zpracování, to všechno bychom chtěli rozvinout také. Je to jakýsi kardiovaskulární plán v malém, který se týká jedné diagnózy, a my bychom chtěli, aby se to týkalo prakticky všech oblastí kardiovaskulární medicíny. Vytvoření těchto funkčních sítí a řízené péče o pacienty je cílovým stavem nejenom pro srdeční selhání, ale i pro pacienty s ICHS a s dalšími diagnózami.
Myslím, že je to možné. Profesorka Lindeová také ukázala, že jeden z hlavních pilířů péče tkví v digitalizaci, a to jak dokumentace, tak laboratorních hodnot. Zde se náš Národní kardiovaskulární plán protíná se záměry Ministerstva zdravotnictví na digitalizaci našeho zdravotnictví. Pokud se nám to podaří, bude vše snadnější a efektivnější. Pro pacienty ve Švédsku to mělo reálný a hmatatelný přínos v podobě kvalitnější péče. V přednášce profesorky Lindeové zazněl i naprosto zásadní bod, a tím je flexibilita programu. Oni začínali léčit pacienty podle guidelines, které razily trochu jinou terapii oproti posledním doporučením z roku 2021. Nicméně v okamžiku, kdy se objevily nové poznatky, například podpora agresivní titrace léčby na základě studie STRONG‑HF, byli schopni to okamžitě implementovat do praxe.
- Kdo by se o takové řízení péče v českém systému měl nejvíce zasadit? Je to přece jen něco, co přesahuje možnosti kliniků, respektive České kardiologické společnosti…
Česká kardiologická společnost je samozřejmě spíše ideologickým udavatelem kroků, než aby byla schopna to zorganizovat. Myslím si, že to mají v ruce především plátci zdravotní péče. Digitalizaci zdravotnictví mají pod svou společnou působností Ministerstvo zdravotnictví, plátci a poskytovatelé, protože do struktury digitální dokumentace a sdílení laboratorních a obrazových dokumentů našich pacientů se musejí připojit všichni. Pokud by se tohle podařilo, potom může být strukturovaná péče daleko jednodušší. V současné době si stále vyměňujeme papírovou dokumentaci, nejsme schopni nahlédnout do laboratorních hodnot pacienta, který byl odebrán v jiné laboratoři na jiném pracovišti, ani nejsme schopni nahlížet do dokumentace jiného pracoviště. To nás zásadně brzdí, a proto by se ti dva hlavní hráči, tedy Ministerstvo zdravotnictví a plátci péče, o to měli zasadit. Nástroje na to mají, teď jde jen o technické provedení.