Nález zkráceného děložního hrdla u žen s nízkým rizikem předčasného porodu
Pokud transabdominální ultrazvukové vyšetření popíše zkrácení hrdla děložního nebo prolabující plodové obaly do kanálu hrdla děložního, mělo by být vždy provedeno následné transvaginální vyšetření zkušeným sonografistou, a to při prázdném močovém měchýři pacientky (obr. 1).
Délka hrdla děložního je nepřímo úměrná riziku předčasného porodu. Za hraniční hodnotu, kdy hrdlo považujeme za „zkrácené“, často považujeme naměřenou délku hrdla děložního pod 10. percentil příslušného gestačního týdne. Mezi 22.–24. týdnem tuto hranici představuje délka 25 mm, mezi 16. –22. týdnem pak 30 mm.1,2
Předčasný porod u žen s primárně nízkým rizikem, například u primipar s jednočetným těhotenstvím, se vyskytuje relativně vzácně, a proto většina žen, které v průběhu gravidity odhalíme se zkráceným hrdlem dě.........
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 4/2010, strana 55
_________________________________________________________________________________________________________________
Komentář
As. MUDr. Radovan Vlk
Gynekologicko‐porodnická klinika 2. LF UK a FN v Motole, Praha
Předčasný porod nezralého novorozence představuje stále jeden ze základních problémů perinatologie, neboť v jeho etiologii, identifikaci rizikových faktorů, screeningových postupech i možných preventivních opatřeních zůstává mnoho otazníků. Je spojen se 75 % celkové perinatální morbidity i mortality. K předčasnému porodu dochází v ČR v 6–7 % těhotenství (před 34. gestačním týdnem je to 1,0–1,5 %) a v průběhu posledního desetiletí rozhodně nedošlo k poklesu jeho prevalence. Obdobná situace je i v jiných zemích Evropy či USA.
Hlavním důvodem neklesajícího procenta prematurity zůstává nemožnost identifikace těhotných se „skutečným rizikem“ předčasného porodu. Je známo mnoho anamnestických faktorů spojených s vyšším rizikem prematurity, ale u 60–70 % žen, které porodí před 37. týdnem, nenalezneme ani jeden z nich. Za nejvýznamnější rizikový faktor se dnes považuje předčasný porod v minulé graviditě, ale lze jmenovat řadu dalších: předchozí operace na děloze, vícečetná gravidita, nikotinismus, drogová závislost, nízké BMI, extrémní věk matky, nízký socioekonomický status, krvácení v časné graviditě, anémie matky, některé vaginální infekce, bakteriurie nebo dlouhodobý fyzický či psychický stres.
Těhotné bez takto atížené anam z nézy můžeme považovat za ženy s běžným, populačním rizikem (tzv. low‐risk). Přesto cca 4–5 % z těchto žen porodí před plánovaným termínem porodu. K identifikaci těhotných s primárně nízkým rizikem předčas.....
Plnou verzi článku najdete v: Gynekologie po promoci 4/2010, strana 57
Zdroj: Gynekologie po promoci