Nález Ústavního soudu budí pochyby
„Dle mého mínění tu je třeba dát přednost striktnímu výkladu textu Listiny před jeho ‚volnější a pružnější interpretací‘. Zde odkazuji na argument, jejž použili při ústním jednání před soudem ti, kdo navrhovali zrušení poplatků: Ústavodárce před přijetím Listiny zvažoval, zda do ní zavést výslovně bezplatnost, či nikoli. Tím, že zvolil variantu bezplatnou, nelze interpretovat ustanovení čl. 31 proti jeho smyslu právě v duchu varianty, která nebyla nakonec ústavodárcem přijata (viz bod 98 nálezu),“ píše M. Šustr.
Dokončení na str. B2
Nález Ústavního soudu budí pochyby
Dokončení ze str. B1
Tolik čistě právní pohled. Autor dále uvádí: „Naopak co se týče liberálního hlediska, můžeme uvítat skutečnost, že je možno zavést určité přímé platby pacientů za zdravotní péči, aniž by k tomu bylo zapotřebí změnit ústavu, ke kteréžto změně by se v současnosti (patrně však ani – přinejmenším – v blízké budoucnosti) nenašla v parlamentu potřebná kvalifikovaná třípětinová většina. Než však začneme ‚jásat‘ nad tím, že Ústavní soud v tomto případě ‚pragmaticky‘ dospěl k výsledku, který se liberálům v zásadě zamlouvá, i když ‚ne zcela korektním interpretačním postupem‘, měli bychom si uvědomit, že určitým varováním nám tu může být např. příběh americké federální ústavy.
Její text se pokusil relativně striktně omezit okruh pravomocí federace pouze na ty, jež ústava výslovně vyjmenovává (enumerated powers). Nicméně – navzdory faktu, že text ústavy v tomto směru nebyl nikdy formálně změněn – jsou dnes federální pravomoci v mnoha ohledech téměř bezbřehé. Na vině je právě kreativní ‚volná a pružná‘ interpretace ústavy Nejvyšším soudem USA.
Co naopak může liberál přivítat zcela bezvýhradně, je náhled většiny soudu na to, že v oblasti sociální práv má vláda a parlament velice široký prostor pro uvážení a soud bude úvahu zákonodárce respektovat, ledaže by dotyčná reforma byla založena na ‚flagrantní svévoli, libovůli a nerozumnosti zákonodárce‘.
Na druhé straně je otázkou, zda a nakolik důsledně bude Ústavní soud tuto zásadu respektovat u obdobných případů v budoucnu. Zdůrazňuji navíc, že nález v záležitosti regulačních poplatků lze jen obtížně skloubit s nedávným nálezem o neústavnosti třídenní čekací doby u nemocenského pojištění. Zatímco v prvním případě se Ústavní soud pevně držel zásady minimalizace zásahů do pravomocí vlády a zákonodárce v otázkách ‚v podstatě politických, kam primárně spadá i celá oblast tzv. sociálních práv‘ (viz bod 90 nálezu), ve druhém případě žádný takový široký prostor pro uvážení zákonodárci neposkytl, ač podle mého názoru text Listiny zjevně dává silnější důvody pro zrušení regulačních poplatků než pro zrušení třídenní čekací doby. Připomínám přitom, že zrušovací výrok Ústavního soudu byl tehdy jednomyslný!“ píše M. Šustr.
Plný text citovaného komentáře Matěje Šustra „Quo vadis, Ústavní soude“ lze nalézt na internetových stránkách .
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 18/2008, strana B1
Zdroj: