Nakolik medicína pracuje s lidskými emocemi?
Když další řecký filosof, stoik Epiktetos říkal, že moudrý člověk stojí vysoko nad svými emocemi, takže nepronikají do jeho nitra, patrně neměl úplnou pravdu. Moudrý člověk naopak zná své emoce dobře, kultivuje je a snaží se je nepotlačovat. Pomáhají mu diferencovaně porozumět světu i sobě, pochopit druhé lidi a získat sebepřesah. Vnímavé porozumění emocím pacienta, vlastním emocím, ale i emocím kolegů, je předností dobrého lékaře. Přestože se hrdě nazýváme homo sapiens sapiens (člověk rozumný rozumný), je otázka, zda přece jen rozumnost našeho druhu nepřeceňujeme, a nejsme spíše homo emotivus emotivus. Tvor s velmi diferencovaným emocionálním systémem, který nás kormidluje životem.
Emoce rozhodnou, koho milujeme a komu se raději vyhneme, že chceme druhým pomoci a soucítíme s utrpením. Je to brilantní rozum nebo spíše vyšší city, jako je altruismus, empatie, prožitek krásy, etické cítění, pocity odpovědnosti, spolupatřičnosti, láska, co nás doopravdy činí lidskými?
Z hlediska historie medicína v moderní době vidí svoje poslání jako léčbu nemocí, tj. poruchy tělesného fungování. Na psychiatrii, která se věnuje poruchám psychiky, se stále společnost dívá s mírnou nedůvěrou - jsou to vlastně nemoci, které psychiatrie léčí, nebo jde o povahu člověka, slabost, neschopnost zvládat stres? A kdo má pak tyto poruchy léčit - lékař nebo spíše klinický psycholog? Psychickému prožívání u tělesných onemocnění se stále věnuje jen okrajová pozornost. Pacienti spolu s lékaři i společností v tomto ohledu sdílejí podobný pohled.
Svoje emoce a city v průběhu léčby považují za nevýznamné, svoji emocionální reakci na nemoc se pokoušejí potlačit nebo přehlížet. A pokud trpí psychickou poruchou, tak o tom raději vědět nechtějí a hledají možnost, zda potíže přece jen nemají tělesný původ. Tento postoj je také podporován současnými trendy v medicíně, které se zaměřují spíše na molekulární a biochemické příčiny nemocí.
O vlivu psychického prožívání se sice mluví, ale je pokládáno spíše za okrajový fenomén. Emoce přitom významně souvisejí se zdravím, fungováním a obranyschopností skrze nervový a imunitní systém, prostřednictvím hormonů vyplavovaných při stresu, ale také přes chování, k němuž se jedinec díky svým emocím uchyluje.
Můžeme se však také setkat s opačným jevem, nekritickým přeceňováním významu emotivity pro zdraví člověka. S názorem, že všechna onemocnění prapůvodně souvisejí se stresem, frustrací a emočním prožíváním, anebo dokonce, že si je lidé způsobili svými prožitky vlastní vinou. Přesvědčením, že díky zažívání negativních emocí či jejich potlačování dochází k rozvoji závažných tělesných chorob. Také s představami, že optimismus a emoční nezdolnost může vyléčit i ty nejtěžší nemoci, že psychoterapie, nebo dokonce samotná sugesce či pozitivní myšlení odstraní nádorové bujení apod. Tyto názory jsou vzácně přijímány i některými odborníky. Tyto pohledy vzbuzují u některých lidi značnou nejistotu o míře, v níž je možné psychikou ovlivnit průběh onemocnění. U některých nemocných to dokonce může vyvolat pocity viny za vlastní onemocnění, jako by jejich nemoc byla nějakým trestem za mravní provinění nebo příznakem citové méněcennosti.
"Emoce v medicíně" je téma 3. mezioborového lékařského kongresu České lékařské akademie, který ve dnech 25. až 27. listopadu 2010 proběhne v Grandhotelu Pupp v Karlových Varech. Řada známých oborníků bude mluvit o tom, jak emoce souvisejí s jejich oborem, s nemocemi a jejich léčbou, i prožíváním lékařů a zdravotníků. Přednášet budou špičky naší medicíny, jako jsou např. psychiatři prof. Cyril Höschl a prof. Jiří Horáček, plicní chirurg prof. Pavel Pafko, patofyziolog prof. Richard Rokyta, patolog prim. František Koukolík, neurochirurg prof. Vladimír Beneš ml., neurolog doc. Jan Roth, psychologové prof. Jaro Křivohlavý, dr. Petr Goldman a doc. Marek Preiss, dětský psychiatr Fedor Freiberg, kardiolog prof. Bohuslav Ošťádal a řada dalších neméně známých osobností. V rámci přednášek vystoupí mimo jiné se svými příspěvky herci Jiřina Jirásková a Jan Kanyza.
Kongres pořádá Česká lékařská akademie ve spolupráci se Sdružením praktických lékařů České republiky, Psychiatrickým centrem Praha a s mnoha předními českými odborníky. Program bude neobvyklý a atraktivní, protože poskytuje možnost mezioborového setkání špičkových odborníků z různých oblastí medicíny. Věříme, že kongres bude lákavý nejen pro praktické lékaře, psychiatry a neurology, ale i pro internisty a zástupce dalších medicínských oborů. Zájemci se mohou o účast na kongresu přihlásit buď e-mailem na adrese kongres@medical-academy.cz, či v druhé polovině května na webových stránkách České lékařské akademie.
Zdroj: Medical Tribune