Náklady nelze přenášet jen na pojištěnce

Vaše mateřská země - Spolková republika Německo - přikročila po bezmála půldruhém století k poměrně zásadní reformě systému hrazení zdravotní péče. Upřímně řečeno, když se politici rozhodli pro reformu, netleskali jsme jim. Jsem přesvědčen, že Německo mělo a má jeden z nejlepších zdravotních systémů v Evropě, 150 let v něm platila parita, to znamená, že zaměstnanci i zaměstnavatelé přispívali na zdravotní pojištění každý jednou polovinou. Nyní dochází ke změně. Z bývalých sedmi svazů zdravotních pojišťoven vznikne jediný, který všechny ostatní zastřeší. Navíc bude zřízen společný zdravotní fond, do kterého půjdou všechny platby stanovené zákonem jednotnou procentní sazbou z příjmů. Teprve z tohoto fondu budou prostředky přerozdělovány jednotlivým pojišťovnám se zohledněním věkové struktury a nemocnosti jejich pojištěnců. Co když ale prostředky soustředěné ve zdravotním fondu nebudou stačit? V tom případě budou moci zdravotní pojišťovny pro své klienty moci zavést tzv. dodatečné pojistné, a to v maximální výši jednoho procenta z příjmů. Musím ale zdůraznit fakt, že toto jedno procento navíc budou hradit pouze pojištěnci, nikoli zaměstnavatelé. Tím je dosud fungující princip parity porušen. Dovoluji si zapochybovat, že všichni poslanci, kteří hlasovali pro tuto reformu, si to uvědomili - a divil bych se, kdyby to byl poslední krok. Jenže hledání nějakých cest k udržitelnému financování zdravotní péče je tváří v tvář stárnutí populace i rozvoji moderních, leč drahých medicínských technologií nezbytné, a to asi kdekoli v Evropě. Není však možné, přenášet zvýšené náklady stále jen na pojištěnce. Existuje-li v zemi zdravotní pojištění, musejí být, obrazně řečeno, na jedné lodi pojištěnci i zaměstnavatelé - a také politici se musejí snažit, aby část nákladů pokryli ze státního rozpočtu, tedy z daní. Cesty k efektivitě musíme hledat i u sebe. V Německu je dnes 245 pojišťoven, z toho více než 100 zaměstnaneckých. Nebudou-li schopny péči o své klienty financovat, budou se muset spojit. Jsem přesvědčen, že v nejbližších letech nebudeme mít více než 150 pojišťoven. Stárnutí populace je samozřejmě velký problém. Už dnes se v Německu za pobyt v zařízeních s pečovatelskou službou platí 300 až 500 € měsíčně. Je otázkou, kdo si to ještě může dovolit. Potřebujeme tedy reformu, ale se státní podporou. A pokud jde o úhradu nákladů spojených například s hospitalizacemi? V lůžkové péči už průměrné náklady přesahují 3 500 až 4 000 € na pacienta za měsíc. Když porovnáváme průměrnou dobu hospitalizace a průměrné náklady na hotelové služby, vychází nám - s trochou nadsázky - jako levnější varianta zaplatit pacientovi pokoj ve špičkovém hotelu a přímo na pokoj mu nechat dovézt pana profesora… V EU by měli mít všichni občané právo na poskytnutí stejné péče - v domovském i jiném členském státě. Praxe se však, i vzhledem k rozdílům rozsahu hrazené péče v té které konkrétní zemi, značně liší. Zabývá se tím AIM? Ano, pro evropské záležitosti existuje pracovní skupina. Nesmíme zapomínat, že ještě před nedávnem jsme měli třeba v německých zákonech ustanovení, že krytí úhrad zdravotní péče z pojistného končí na státní hranici a každý si musí uzavřít pro cesty po Evropě zvláštní pojištění. Později se začaly navzájem uznávat karty pojištěncům v původních členských státech. Je nyní na Evropské komisi, aby se legislativně postarala o to, aby se to jednou týkalo celé EU. Jak se pojišťovny staví k otázce, co se do budoucna zdravotnictví vyplatí více: zda investovat do moderních medicínských technologií, nebo zda raději podporovat prevenci, a šetřit tak budoucí náklady? Až dosud jsme do prevence investovali velmi málo. Zdravotní pojišťovny vydávají na prevenci pro jednoho pojištěnce od 50 centů do jednoho eura měsíčně. Domnívám se - a spolu se mnou i zákonodárci - že objem by se měl pohybovat alespoň kolem 2,5 eura. Například reforma v Německu počítá s povinností zaměstnavatelů nabízet svým zaměstnancům-pojištěncům preventivní programy. Už dnes nabízí řada pojišťoven programy - odvykání kouření, redukce obezity apod. -, jejichž úspěšné absolvování je ocenitelné bonusy. V Německu navíc nové zákony umožní odměnit i pojištěnce, který žije zdravě, nečerpá péči, a to tak, že mu pojišťovna vrátí část peněz zaplacených na pojistném.

Zdroj: