NÁDORY PRSU – TRIPLE-NEGATIVNÍ/ CYTOTOXICKÉ LÉKY/LOKÁLNÍ TERAPIE

Cytotoxická chemoterapie

Podíl BMI a věku na amenorei indukované chemoterapií (CIA) u pacientek s premenopauzálním karcinomem prsu (PBC) léčených adjuvantním FEC100 s docetaxelem (D) nebo bez D

Monica Verrico, Luigi Rossi, Federica Tomao, Erika Giordani, Eleonora Zaccarelli, ANSELMO PAPA, Martina Strudel, Giulia Rinaldi, Francesca Perrone-Congedi, Davide Caruso, Gian Paolo Spinelli, Carlo Capalbo, Giuseppe Lo Russo, Salvatore Evangelista, Loredana Bianchi, Valeria Stati, Alessandra Anna Prete, Silverio Tomao

Department of Medico-Surgical Sciences and Biotechnologies, Oncology Unit, ICOT –, Latina, Italy; Department of Gynecology and Obstetrics, Rome, Italy; Department of Medico-Surgical Sciences and Biotechnologies, Oncology Unit, ICOT – “Sapienza” University of Rome, Latina, Italy

Východiska: Tranzitorní nebo definitivní amenorea (A) je nežádoucí účinek související s léčbou pozorovaný zejména u mladých žen s diagnostikovaným karcinomem prsu a léčených adjuvantní chemoterapií (CT). Předčasné ovariální selhání (premature ovarian failure, POF) často souvisí se zvýšenou nemocností a úmrtností na srdeční onemocnění a osteoporózu. V této studii jsme analyzovali incidenci amenorey indukované chemoterapií (chemotherapy-induced amenorrhea, CIA) u pacientek s PBC a korelaci mezi jejich BMI a výskytem A.

Metody: Adjuvantní FEC ± D bylo léčeno 32 pacientek s PBC, s mediánem věku 44 let. BMI byl vypočten u všech žen. Všechny pacientky měly v době zařazení normální menstruaci (menstrual activity, MA) a žádná nedostávala souběžnou endokrinní terapii.

Výsledky: Celkem 18 pacientek dostávalo FEC a 14 pacientek FEC + D. U 27 pacientek se v průběhu CT objevila A: u 89 % pacientek léčených FEC a 86 % léčených FEC + D. U 62 % pacientek se A objevila během prvních tří cyklů CT. CIA se vyskytla během prvních dvou dávek u 15/32 pacientek: u 44 % pacientek léčených FEC a 50 % léčených FEC + D. MA se znovu objevila na konci CT u 12 % pacientek (medián věku 44 let). Celkem 72 % pacientek mělo BMI < 24,9 a 28 % > 25. Ve skupině FEC mělo 14 pacientek BMI < 24,9 (61 % mělo A) a 4 BMI > 25 (100 % mělo A); MA se znovu objevila u 2 pacientek (43 a 44 let), které obě měly BMI < 24,9. Ve skupině FEC + D mělo 9 pacientek BMI < 24,9 (50 % mělo A) a 5 mělo BMI > 25 (100 % mělo A); MA se vrátila u 2 pacientek (35 a 47 let; 1 pacientka s BMI < 24,9 a jedna s BMI > 25).

Závěry: Naše nevelké zkušenosti ukázaly, že A se objevuje během terapie FEC ± D velmi často a že nejsilnějším prediktorem výskytu A je věk. Nebyl pozorován žádný rozdíl v incidenci CIA v obou léčených podskupinách. Nebyla pozorována žádná korelace mezi BMI a vznikem A.

Lokální terapie

Význam operace u pacientek s primárním metastatickým karcinomem prsu (PMBC) léčených monoklonálními protilátkami

Jana Barinoff, Marcus Schmidt, Andreas Schneeweiss, Axel Hinke, Winfried Schoenegg, Tim Wohlfarth, Claudia Kiewitz, Andreas Kutscheidt, Christian Jackisch

Clinic of Gynecology and Obstetrics, Agaplesion Markus Hospital, Frankfurt, Germany; Department of Obstetrics and Gynecology, Johannes Gutenberg University, Mainz, Germany; National Center for Tumor Diseases, University of Heidelberg, Heidelberg, Germany; WiSP Research Institute, Langenfeld, Germany; Praxis für Gynäkologie, Berlin, Germany; Roche Pharma AG, Grenzach-Wyhlen, Germany; Sana Kliniken Offenbach, Offenbach, Germany

Východiska: Vedle individuálních potřeb paliativní terapie je nadále sporný příznivý vliv chirurgického odstranění primárního nádoru u primárního metastatického karcinomu prsu (primary metastatic breast cancer, PMBC) na dlouhodobé výsledky, což ukázaly retrospektivní série a metaanalýzy. Se zaměřením na tuto otázku jsme posoudili kohortu 2 401 pacientek s metastatickým karcinomem prsu z dvou neintervenčních prospektivních studií (non-interventional studies, NIS), které byly zařazeny v letech 2000 až 2011.

Metody: Jedna studie hodnotila terapii trastuzumabem pro metastatický karcinom prsu s HER2+ přidanou k chemoterapii, která byla hlavně 1. linie. Druhá NIS hodnotila terapii bevacizumabem pro onemocnění, které bylo většinou HER2–, přidanou k chemoterapii 1. linie. Přežití bez progrese (PFS) bylo definováno jako doba od zahájení terapie protilátkami do progrese onemocnění nebo úmrtí; celkové přežití (OS) bylo definováno jako doba od zahájení cílené terapie do úmrtí na všechny příčiny.

Výsledky: Celkem 570 (24 %) pacientek mělo PMBC a validní informace o primární operaci nádoru byly dostupné u 568 pacientek. Z těchto podstoupilo 426 (75 %) lokální operaci (local surgery, LS). Skupina LS měla nižší celkovou metastatickou zátěž (20 % vs. 39 % při ≥ 3 postižených místech) a nižší podíl nádorů stadia T4 (26 % vs. 52 %). Nebyly přítomny žádné větší rozdíly, co se týče věku, statusu hormonálních receptorů a HER2, viscerálního onemocnění, předchozí paliativní léčby a stavu výkonnosti. Numericky bylo ve skupině LS pozorováno o něco delší PFS (mediány: 13,6 měsíce vs. 11,8 měsíce; p = 0,18) a OS (34,1 vs. 31,7; p = 0,23). V mnohorozměrné analýze, do níž byly zahrnuty všechny další významné parametry (věk, status hormonálních receptorů, viscerální onemocnění, počet postižených míst, stav výkonnosti), však již nebyl pozorován žádný trend k lepšímu výsledku po operaci, ani trend pro delší PFS (HR 0,99; p = 0,92) ani delší OS (0,95; p = 0,71).

Závěry: Naše výsledky potvrzují u pacientek s PMBC léčených moderními cílenými terapiemi nedávné předběžné výsledky ze dvou randomizovaných studií, které nezjistily v celkové populaci pacientek žádné prodloužení přežití při LS. Je však dostatečný důvod pro další analýzy, které by mohly vymezit specifické rizikové skupiny, u nichž by mohlo být přínosem chirurgické odstranění primárního nádoru.

Triple-negativní nádory prsu

Mutační status BRCA v kombinaci s proteinem BCL2 při predikci relapsu u triple-negativního karcinomu prsu (TNBC) léčeného adjuvantní chemoterapií založenou na antracyklinech

Katerina Bouchalova, Marek Svoboda, Gvantsa Kharaishvili, Jana Vrbkova, Lenka Radova, Jan Bouchal, Radek Trojanec, Vladimira Koudelakova, Karel Cwiertka, Marian Hajduch, Zdenek Kolar

Laboratory of Experimental Medicine, Institute of Molecular and Translational Medicine, Palacky University, Olomouc, Czech Republic; Masaryk Memorial Cancer Institute, Brno, Czech Republic; Laboratory of Molecular Pathology, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacky University, Olomouc, Czech Republic; Institute of Molecular and Translational Medicine, Palacky University, Olomouc, Czech Republic; Laboratory of Experimental Medicine, Institute of Molecular and Translational Medicine, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacky University Olomouc, Olomouc, Czech Republic; Department of Oncology, Faculty of Medicine and Dentistry, Palacky University, Olomouc, Czech Republic

Východiska: Není jasný význam mutačního statusu triple-negativního karcinomu prsu (triple-negative breast cancer, BRCA) jako předpovědního faktoru u TNBC. Výsledky ukazují spojení vysoké exprese BCL2 a rezistence na antracykliny. BCL2, velikost a stav uzlin jsou u TNBC léčeného adjuvantními antracykliny nezávislé předpovědní faktory relapsu i úmrtí (Bouchalova at al., ASCO 2012). Cílem této studie bylo zjistit, zda kombinace BCL2 a statusu BRCA1 předpovídá výsledek u pacientek s TNBC léčených adjuvantní terapií založenou na antracyklinech.

Metody: Do studie bylo zařazeno 187 pacientek s TNBC, z nichž 178 bylo léčeno adjuvantní chemoterapií (164 dostávalo antracykliny). Vyšetření BCL2 bylo provedeno pomocí IHC. Údaj o BRCA1 byl získán z dokumentace pacientek: mutace (mut), wild-type (wt) a neznámý status byl přítomny u 21,39 %, 19,25 %, resp. 59,36 %. Tyto údaje byly analyzovány pomocí softwaru Statistica a R.

Výsledky: Z šesti podtypů BCL2/BRCA1 TNBC předpovídá nejhorší přežití bez relapsu (relapse free survival, RFS) BCL2high/BRCA1wt, zatímco BCL2low/BRCA1mut předpovídá nejlepší RFS (p log-rank testu < 0,05). Vysoká exprese proteinu BCL2 předpovídá špatné RFS u pacientek s TNBC s BRCA1wt léčených adjuvantními režimy založenými na antracyklinech (p pro log-rank test = 0,007; HR 13,24; 95% CI 1,19–147,93). Je zajímavé, že u pacientek s TNBC léčených adjuvantní terapií založenou na antracyklinech nebyl pozorován žádný významný rozdíl v RFS mezi kombinacemi BCL2low/BRCA1mut a BCL2high/BRCA1mut, ale byl pozorován rozdíl mezi BCL2low/BRCA1mut a BCL2high/BRCA1wt. Kombinace BCL2high/BRCA1wt předpovídá trend k nejhoršímu celkovému přežití (OS), pokud byl test proveden společně se všemi ostatními podtypy při léčbě režimy založenými na antracyklinech (p pro log-rank test = 0,065).

Závěry: Rozdělení TNBC do čtyř podtypů podle exprese proteinu BCL2 a mutačního statusu BRCA1 předpovídá dobré vs. špatné výsledky u pacientek léčených chemoterapií založenou na antracyklinech. Exprese BCL2 v kombinaci se statusem BRCA1 by mohla usnadnit rozhodování o adjuvantní terapii. Další výzkum by mohl objasnit odpovídající základní mechanismy. U pacientek s BCL2high/BRCA1wt by bylo vhodné zvažovat jiné typy adjuvantní terapie.

Zdroj: Journal of clinical oncology