NÁDORY CENTRÁLNÍHO NERVOVÉHO SYSTÉMU/NÁDORY CENTRÁLNEHO NERVOVÉHO SYSTÉMU

Nádory CNS

Korelácia molekulárnych subtypov s celkovým prežitím v AVAglio (bevacizumab [Bv] a rádioterapia [RT] a temozolomid [T] u novodiagnostikovaného glioblastómu [GB])

Heidi Phillips, Thomas Sandmann, Congfen Li, Timothy Francis Cloughesy, Olivier L. Chinot, Wolfgang Wick, Ryo Nishikawa, Warren P. Mason, Roger Henriksson, Frank Saran, Albert Lai, Nicola Moore, Priti S. Hegde, Lauren E. Abrey, Richard Bourgon, Josep Garcia, Carlos Bais

Genentech Inc., South San Francisco, CA; University of California, Los Angeles, Los Angeles, CA; Aix-Marseille University, AP-HM, Service de Neuro-Oncologie, CHU Timone, Marseille, France; Neurooncology, University of Heidelberg Medical Center, Heidelberg, Germany; Saitama Medical University, Saitama, Japan; Princess Margaret Cancer Centre, Toronto, ON, Canada; Regional Cancer Centre Stockholm Gotland, Stockholm, Sweden; The Royal Marsden NHS Foundation Trust, Surrey, United Kingdom; UCLA Neuro-Oncology Program, Los Angeles, CA; F. Hoffmann-La Roche, Basel, Switzerland; Genentech, Inc., South San Francisco, CA

Východiská: Faktory, ktoré korelujú s rozsahom klinického prospechu s anti-VEGF liečbou, nie sú dostatočne chápané. Dve štúdie fázy III u novodiagnostikovaného GB (AVAglio a RTOG-0825) zistili, že Bv + RT/T vedie k predĺženiu PFS, ale nie OS pri porovnaní s placebom (P) + RT/T. Špecifi cké podskupiny pacientov s GB by mohli mať prospech v OS z prvej línie liečby s Bv; intrinsické a extrinsické prognostické molekulárne podtypy sú známe na základe vyšetrenia molekulárneho profilu. Účinnosť Bv v molekulárnych subtypoch bola hodnotená ako exploratívny cieľ v štúdii AVAglio.

Metódy: Vytvorili sme a validovali 800 génových platforiem umožňujúcich spoľahlivé meranie génovej expresie (GE) vo vzorkách fixovaných formalínom a zaliatých do parafínu. V štúdii AVAglio dostávali randomizovaní pacienti (n = 921): RT/T + Bv, alebo P, 6 týždňov; s 28-dňovou prestávkou; udržiavaciu liečbu T + Bv alebo P (× 6); Bv, alebo P do PD/neprijateľnej toxicity. Vzorky od 342 pacientov v štúdii AVAglio (Bv/P; populácia s možnosťou hodnotenia biomarkerov) boli hodnotené na základe molekulárneho profilu a zaradené do známych GB molekulárnych podtypov (išlo o vopred definovanú hypotézu); priradené podtypy boli korelované s OS. Uskutočnili sme exploratívnu analýzu hodnotiacu liečebné výsledky s cieľom odhalenia nových prediktívnych podtypov, ktoré by boli priamo asociované s prospechom OS z Bv.

Výsledky: Na základe nedávnych výsledkov z génomového atlasu nádorov (The Cancer Genome Atlas, TCGA) mali pacienti s proneurálnymi tumormi s wild-type izocitrát-dehydrogenázy 1 (IDH1) najhoršiu prognózu vo všetkých podtypoch GB (definícia podľa TCGA [Verhaak, Cancer Cell 2010]/Phillips, Cancer Cell 2006). Dôležité je, že táto analýza odhalila spojitosť medzi molekulárnymi podtypmi a rozsahom prospechu v OS u pacientov liečených Bv. Exploratívne GE analýzy na základe liečebných výsledkov umožnili identifikáciu nových súborov génov spojených s dlhším OS s Bv vs. P. Skupiny pacientov umožňujúce predikciu liečebného prospechu na základe metódy hodnotenia liečebného výsledku sa prelínali so skupinami definovanými na základe známych podtypov GB, ale neboli s nimi identické; preto sa zdá, že noví kandidáti umožňujúci predikciu OS by mohli presnejšie identifkovať pacientov, ktorí majú najväčší prospech z liečby s Bv.

Závery: Identifikovali sme nových molekulárnych prediktívnych kandidátov, ktorí nám umožňujú identifikovať podskupinu pacientov s novodiagnostikovaným GB s predpokladaným prospechom z liečby s Bv; tieto nálezy by mohli ovplyvniť stratifikáciu pacientov na liečbu a umožniť lepšie pochopenie spôsobu fungovania Bv. Ďalšia validácia je potrebná na iných súboroch. Informácie o klinickej štúdii: NCT00943826.

Komplexní analýza demografie a přežití meduloblastomu u dětí

Therese A. Dolecek, Jigisha P. Thakkar, Katie E Long, John L. Villano

University of Illinois at Chicago, Chicago, IL; University of Kentucky, Lexington, KY

Východiska: Použili jsme databázi National Cancer Data Base (NCDB) organizovanou American College of Surgeons s cílem popsat současnou epidemiologickou frekvenci výskytu a vzorce přežití meduloblastomu u hospitalizovaných dětí.

Metody: Analyzovali jsme údaje o meduloblastomu z NCDB z let 1998–2010 definovaného jako histologické kódy ICD-0-3: 9470, 9471, 9474 u dětí ve věku 0–19 let diagnostikované pomocí kódů primárních lokalizací v mozku C71.0–C71.9. Byly analyzovány demografické proměnné věk, pohlaví, rasa a hispánský původ. Byly také porovnány histologické podtypy a primární lokalizace. Četnosti a Kaplanovy-Meierovy odhady relativního přežití byly generovány pomocí programu SEER*Stat, verze 8.1.2.

Výsledky: Bylo nalezeno celkem 3 067 případů meduloblastomu. V pediatrických věkových skupinách byla frekvence nádoru nejvyšší u dětí ve věku 5–9 let a nejnižší u malých dětí do věku 12 měsíců. Vyšší incidence byla pozorována u mužského pohlaví. Nejvyšší počty ze všech etnických skupin byly zjištěny u bělochů a diagnózy byly častější u Nehispánců než u Hispánců. Nejčastější histologický podtyp byl klasický meduloblastom (9470), kterým trpělo 88,2 % případů. Více než 75 % případů se vyskytlo v infratentoriální lokalizaci C71.6 (cerebellum) nebo C71.7 (mozkový kmen). Rostoucí věk v době stanovení diagnózy byl spojen s lepším relativním přežitím. Ženy měly lepší přežití. Nebyly pozorovány žádné významné rozdíly v přežití ve skupinách podle etnicity nebo původu. Statisticky významně lepší 5leté relativní přežití bylo pozorováno u případů, u nichž byl diagnostikován histologický podtyp 9470 (75,5 %) a 9471 (desmoplastický, 79,6 %) než pro podtyp 9474 (anaplastický/velkobuněčný, 50,6 %). Nezdá se, že by na přežití při meduloblastomu měla vliv lokalizace při diagnóze.

Závěry: Prezentujeme rozsáhlou analýzu demografi e a přežití pediatrického meduloblastomu. Pozorované rozdíly pravděpodobně odráží biologické charakteristiky skupin podle věku, pohlaví, etnicity a původu.

Zdroj: Journal of clinical oncology