Nadějné výsledky klinické studie SYNCHRONY
PPAR (Peroxisome Proliferator‑Activated Receptors) agonisté jsou léčivé přípravky náležející do skupiny perorálních antidiabetik. Jedná se o agonisty jaderných receptorů aktivovaných peroxisomálním proliferátorem, mající hypoglykemizující účinek daný snížením inzulinové rezistence v tukové tkáni, v kosterních svalech a v játrech.
Údaje z předchozích klinických hodnocení naznačily, že při léčbě PPAR agonisty může docházet ke vzniku závažných nežádoucích účinků, jež mohou jejich používání v běžné klinické praxi limitovat. Jedním z nadějných novějších přípravků je aleglitazar.
Aleglitazar má duální účinek – působí na alfa‑ a gama‑receptory. Díky tomu snižuje koncentraci glykovaného hemoglobinu HbA1c a zároveň i příznivě ovlivňuje lipidový profil.
Klinické hodnocení s názvem SYNCHRONY si kladlo za cíl vyhodnotit účinek aleglitazaru na hodnoty glykovaného hemoglobinu, jeho vliv na koncentraci lipidů v séru i jeho bezpečnostní profil. Studie probíhala jako randomizované, dvojitě zaslepené klinické hodnocení II. fáze, do něhož byli zařazeni nemocní s diabetem 2. typu, a to jednak dosud farmakologicky neléčení, jednak pacienti, u nichž dosavadní léčba jedním nebo dvěma přípravky selhala.
Po placebové úvodní periodě, která trvala čtyři až pět týdnů, byla zahájena vlastní studijní léčba. Účastníci studie byli náhodně rozděleni do několika léčebných skupin, v nichž byl aleglitazar podáván v dávkách 50 μg, 150 μg, 300 μg, 600 μg v jedné denní dávce, poslední skupina dostávala placebo. Do každé této léčebné skupiny bylo zařazeno 55 osob. Kromě toho byla ve studii otevřená větev s 57 pacienty, v níž byl ke srovnání podáván pioglitazon v dávce 45 mg/den. Primárním parametrem účinnosti byl rozdíl koncentrací glykovaného hemoglobinu HbA1c na začátku studie a po 16 týdnech trvání této léčby.
Aleglitazar je nejslibnější
Výsledky studie potvrdily, že aleglitazar oproti placebu významně snižuje koncentraci glykovaného hemoglobinu HbA1c v závislosti na dávce, a to v rozsahu –0,36 % až –1,35 % při dávkování aleglitazaru 50 až 600 μg/den. Snížení koncentrace glykovaného hemoglobinu bylo při dávkování aleglitazaru 150 μg/den srovnatelné s dávkou pioglitazonu 45 mg/den. Podobně příznivé účinky byly prokázány i při ovlivnění sérových koncentrací lipidů. Při sledování dynamiky změn koncentrací glykovaného hemoglobinu lze nepřímo usuzovat, že po 16 týdnech léčby se ještě nedosáhlo maximálního účinku přípravku. Ve skupině 150 μg aleglitazaru denně byly triglyceridy a LDL cholesterol sníženy po 16 týdnech léčby o 43,4 %, resp. 15,5 %, zatímco koncentrace HDL cholesterolu vzrostla o 20,7 procenta. Investigátoři pozorovali i mírné snížení systolického i diastolického krevního tlaku oproti placebu. Aleglitazar byl všeobecně dobře snášen, mezi nejčastější mírné nežádoucí účinky patřily otoky, hemodiluce a přírůstek tělesné hmotnosti, a to zejména při dávkování 300 a 600 μg/den – tedy při nejvyšších podaných dávkách. V dávkách pod 300 μg/den byly nežádoucí účinky aleglitazaru zcela srovnatelné s placebem a nižší než ve skupině pacientů léčených pioglitazonem.
Tak jako fibráty (PPAR‑α agonisté) příznivě ovlivňují lipidový profil a thiazolidindiony (PPAR‑γ agonisté) snižují hyperglykémii, tak aleglitazar prokázal účinek v obou těchto parametrech, v čemž spočívá jeho nesmírná výhoda. V současnosti jsou již známy výsledky klinických studií s dalšími PPAR‑αγ agonisty (řadí se mezi ně například tesaglitazar, muraglitazar), ale aktuálně se jeví jako nejslibnější údaje získané ze studií s aleglitazarem, což potvrdila i studie SYNCHRONY. Její výsledky byly prezentovány v prestižním periodiku Lancet a na 69. výroční schůzi Americké diabetologické asociace konané v New Orleansu v Louisianě. Z prezentovaných údajů lze jednoznačně vyvodit, že aleglitazar významně snižuje koncentrace glykovaného hemoglobinu, srovnatelně s pioglitazonem.
Příznivý vliv má také na lipidový profil a zdá se, že i bezpečnost aleglitazaru je akceptovatelná. Edémy, hemodiluce a přírůstek tělesné hmotnosti byly prokázány pouze ve skupině s vyšším dávkováním a byly mírnější než u pioglitazonu. Jak podotýká jeden z autorů studie Dr. Bernard Charbonnel z University of Nantes ve Francii, je třeba ještě provést konfirmační dlouhodobé studie, které by tento duální účinek aleglitazaru ověřily v dlouhodobějším horizontu. Přesto lze již nyní konstatovat, že aleglitazar je jedním z nadějných nových perorálních antidiabetik s duálním účinkem, o nichž jistě ještě uslyšíme.
Zdroj: Medical Tribune