Naděje pro ženy na hranici terapeutických možností
MT: Co nyní můžete nabídnout pacientkám s diseminovaným karcinomem prsu?
Mimo jiné záleží na tom, zda se u pacientky jedná o HER‑2 pozitivní karcinom. V takovém případě u ní nádorové buňky vytvářejí na svém povrchu nadměrné množství receptoru pro jeden z růstových epidermálních faktorů – receptoru HER‑2. U těchto žen navíc buňky produkují velké množství tohoto faktoru, a protože si tak samy stimulují nadměrné množství receptorů, zajišťují si vysokou míru podnětů pro rychlé dělení. Ve srovnání s HER‑2 negativními nádory jsou nádory pozitivní na receptory HER‑2 nejen agresivnější, pokud jde o rychlost růstu, ale vykazují také nižší citlivost na standardní chemoterapii. HER‑2 pozitivita je tak nezávislým negativním prognostickým faktorem. Na druhé straně určitou výhodou pro tuto skupinu pacientek je, že jim vedle standardní terapie a radioterapie můžeme nabídnout moderní biologickou léčbu. Již od roku 2001 je pro ně i v Česku dostupný trastuzumab – monoklonální protilátka, která receptor HER‑2 inhibuje. Klinické studie prokázaly, že trastuzumab prodlužuje dobu do progrese onemocnění i celkové přežívání pacientek. Tento efekt je nyní možné vysledovat i v našem českém registru, ve kterém jsou zaneseny údaje o každé takto léčené ženě. I mezi pacientkami s diseminovaným nádorem máme řadu takových, u kterých je díky trastuzumabu nemoc dlouhodobě stabilizovaná nebo alespoň v parciální remisi, a to po mnoho týdnů a měsíců. Už nyní máme pacientky léčené trastuzumabem sto padesát týdnů, medián je přibližně jeden rok. Po určité době však i zde může dojít a také dochází k selhání terapie a progresi onemocnění.
MT: jaké možnosti pak zbývají?
Od začátku letošního roku je v komplexních onkologických centrech v rámci specifického léčebného programu dostupný lapatinib – což je nová zajímavá molekula, která též patří do kategorie cílené onkologické terapie. Na tomto programu se zatím podílejí Masarykův onkologický ústav v Brně, Onkologická klinika FN Olomouc a Onkologické oddělení Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Lapatinib představuje naději pro ženy, které se ocitly na pokraji stávajících terapeutických možností. Mechanismem účinku se tento lék liší od trastuzumabu. Zatímco trastuzumab působí extracelulárně na receptor HER‑2/neu, lapatinib proniká buněčnou membránou, kde se váže na intracelulární domény tyrosinkinázových receptorů ErbB1 (EGFR) a ErbB2 (HER‑2/neu) a inhibuje tak aktivaci autofosforylační kaskády hned na dvou různých místech.
MT: U kolika žen taková terapie v českých podmínkách přichází v úvahu?
Nebude to nijak závratný počet. Nyní trastuzumabem léčíme sto padesát až dvě stě žen s metastatickým onemocněním – převedení na terapii lapatinibem přichází v úvahu maximálně u stovky z nich.
MT: Kdy by měly být ženy k této léčbě indikovány a tedy poslány do jednoho ze zmíněných center?
V podstatě pokaždé, když se při léčbě trastuzumabem objeví progrese onemocnění a pacientka je celkově v dobrém stavu. Zajímavou vlastností lapatinibu je, že prochází hematoencefalickou bariérou a prokazuje určitý vliv na metastázy v mozku. Jde o první lék s tímto účinkem. Výhodou tohoto přípravku je také to, že má minimální nežádoucí účinky. Rovněž jeho aplikace je snadná. V běžném režimu dávkování se podává pět tablet jednou denně. Registrace lapatinibu v Evropě se očekává ještě v roce 2007, pokud bude v České republice kategorizován, budou mít k němu rovný přístup všechna komplexní onkologická centra.
MT: předpokládáte u lapatinibu podobný vývoj jako u trastuzumabu – tedy to, že v budoucnu bude podáván už v časných fázích onemocnění jako adjuvantní léčba?
Klinické studie, ve kterých se lapatinib zkouší v zajišťovací fázi léčby, již probíhají, a to i u nás. Já myslím, že k takovému vývoji dojít může. Čím dříve se tyto léky nasadí, tím pro pacientku lépe. Má to ale svůj vývoj, který se nedá uspěchat.
MT: jedním z velkých úspěchů loňského roku bylo, že se onkologická společnost a plátci zdravotní péče dokázali dohodnout na úhradě léčby trastuzumabem. Reálně je ale takto léčena přibližně polovina počtu pacientek, který jsou pojišťovny ochotné hradit. čím si to vysvětlujete?
Velká část těchto pacientek nám skutečně uniká. Zajímavé je, že u nás máme přibližně patnáct procent pacientek s karcinomem prsu HER‑2 pozitivních, zatímco ve světě je to 25 procent. Obávám se, že je to tím, že u velké části pacientek o jejich HER‑2 pozitivitě nevíme. Nejsou prostě vyšetřeny. Tento test je sice náročný z hlediska odborného i finančního, v současné době je ale organizačně velmi dobře zabezpečen včetně sběru vzorků do referenční laboratoře v Olomouci na podrobnější dovyšetření. Opět jsme u toho, jak důležité je, aby se tyto pacientky alespoň na začátku svého onemocnění dostaly do komplexního onkologického centra. Na všech těchto pracovištích se toto vyšetření provádí a provádí se kvalitně.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 23/2007, strana A6
Zdroj: