Na která data má SÚKL ze zákona právo?

Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) připravil projekt (podrobnosti o něm přinesla MT 36/2008 na str. A7 v článku Otazníky kolem centrálního úložiště dat a e-preskripce), v němž sloučil centrální úložiště elektronických receptů s databází údajů o vydávaných léčivých přípravcích. Podrobnosti o připravovaném systému nebyly známy doslova do posledního dne. Přitom technické pokyny k elektronickému předepisování zveřejnil SÚKL až 31. prosince loňského roku.
Technicky vyřešil přístup lékárny k centrálnímu úložišti tak, že není možné se k němu připojit za účelem elektronické preskripce, aniž by současně nemohl sbírat od lékáren data, a k připojení je nutné vynaložit nemalé investice. Rozsah poskytovaných dat stanovil nad rámec zákona a způsob jejich poskytování určil jako odesílání v okamžiku výdeje lékárníkem, tedy bez možnosti jakékoliv kontroly. SÚKL tak chce vytvořit databázi údajů, z nichž bude možné sestavit nejen souhrnné informace o spotřebě léčivých přípravků, ale také kompletní výstupy o medikaci každého pacienta a o činnosti každého jednoho lékaře a lékárníka. Tyto skutečné kroky zastírá sliby o tvorbě lékových záznamů pacientů přístupných i odborné zdravotnické veřejnosti. To by jistě byla vítaná a žádaná služba jak pacientům, tak zdravotníkům, ale vše nasvědčuje tomu, že pravým účelem není, a ani nemůže být, správa lékových záznamů pacientů, nýbrž vybudování rozsáhlé informační databáze soustředěné v rukách jednoho státního orgánu.

Jde SÚKl jen o lékové záznamy...

Zákon vůbec nepředpokládá, že by SÚKL měl vybudovat databázi, z níž by bylo možné čerpat údaje o medikaci každého jednotlivého pacienta, preskripci každého jednotlivého lékaře a výdejní činnosti každého lékárníka. Zákon definuje centrální úložiště jako místo sloužící výlučně k nakládání s elektronickými recepty. Ani slovem nedává možnost využít jekjiným účelům. Právěk využití pro jiné účely činnost SÚKL směřuje. Za situace, kdy si SÚKL značně rozšiřujícím a nepřípustným způsobem vykládá zákon tak, aby se v jeho rukou soustředily bez blíže stanovených podmínek veškeré informace o každém pacientovi, lékaři i lékárníkovi, musíme vyj ádřit nesouhlas i s tím rizikem, že budeme obvinění ze zpátečnictví. Jak už se ostatně stalo.

... nebo hlavně o kontrolní činnost?

Povinnost předávat data o výdejích se má ze zákona týkat jen léčivých přípravků, nikoliv pacientů, lékařů či lékárníků. Přesto SÚKL diktuje ve svém pokynu (LEK 13) i sběr identifikačních údajů pacienta, vydávajícího lékárníka a předepisujícího lékaře. Ani se netají tím, že pojme-li při sběru dat od lékáren podezření na porušování povinností při nakládání s léčivými přípravky, využije těchto svých poznatků ve své kontrolní činnosti.
Dostáváme se k děsivému jádru pudla. Existuje v České republice jiný státní orgán, který by disponoval oprávněním ukládat subjektům, jež kontroluje, povinnost hlásit na sebe každý svůj krok, který je předmětem kontrolní činnosti? Neexistuje! Ze zásadních důvodů není státu garantována absolutní moc nad jeho občany a není smyslem tohoto článku tyto důvody rozebírat. Jeho smyslem ale je vysvětlit, že je zde snaha tento základní princip narušit.
Z tohoto pohledu je snaha SÚKL zvůlí, které se musí každý rozumný člověk postavit. Přiznáváme, že máme strach. Strach z toho, jak jednoduché se zdá prosadit svou vůli státnímu orgánu, který se z našeho pohledu pustil na cestu, která není v souladu s principy právního státu. Zatím se SÚKL věnuje téměř výlučně lékárnám a tomu, aby je přinutil odevzdávat data způsobem a v rozsahu, který považujeme za nepřípustný. Přitom bez lékaře, tvůrce elektronického receptu, je lékárnám připojení k centrálnímu úložišti k ničemu. Setkali jsme se s názorem lékařů, kteří si po seznámení s principem sběru dat ulehčeně oddechli, že elektronickou preskripci mít nemusejí a vyhnou se tak shromažďování údajů o sobě samých. Bohužel jde o předčasnou úlevu. SÚKL totiž lékaře ke sběru dat nepotřebuje. Mezi údaji, které vyžaduje od lékáren, jsou i údaje o předepisujícím lékaři.
Snahu SÚKL doprovázenou kampaní slibující nesplnitelné považujeme za natolik nebezpečnou, že cítíme potřebu upozornit veřejnost na rizika, která z činnosti tohoto státního orgánu vyplývají. Prosíme proto, aby se každý alespoň krátce zamyslel nad obsahem tohoto příspěvku a sám posoudil opodstatněnost našeho názoru. Na podrobnější informace počkáme do 14. 1., kdy svolala ČLK tiskovou konferenci.

Redakčně zkráceno, celý text k dispozici na www.lekarnici.cz.

Mgr. Stanislav Havlíček

Zdroj: