Na co stonal Charles Darwin

Charles Darwin se musel v životě vypořádat s celou řadou překážek. Otec jeho zapálení pro vědu nepřál a chtěl z něj mít nejdřív lékaře a pak kněze. Jeho vyvolená ema Wedgewoodová si ho zpočátku odmítala vzít pro jeho vlažnost ve víře. Těžce ho zasáhla smrt dcery Anny v roce 1851 a syna Charlese Waringa v roce 1858. Prakticky po celý život se Charles Darwin potýkal s vážnými zdravotními problémy, jejichž příčiny obestírá dodnes tajemství.

První nápor nemoci

Když Charles Darwin vystoupil 2. října 1836 z paluby lodi Beagle na molo v plymouthském přístavu, měl za sebou pětiletou plavbu kolem světa po trase Plymouth - Kapverdské ostrovy - Brazílie - Paraguay - Falklandy - Ohňová země - Chile - Peru - Galapágy - Tahiti -Nový Zéland - Austrálie - Tasmánie - Kokosové ostrovy - Mauricius - Kapské Město- Brazílie -Azory a opět Plymouth.

Bylo mu sedmadvacet a ve vědeckých kruzích byl "hvězda první velikosti". Kupodivu nikoli v oborech zabývajících se živou přírodou, ale v geologii, která byla hlavní náplní jeho práce na cestě kolem světa. Už během plavby se Darwin pomalu ale jistě smiřoval s myšlenkou, že druhy nejsou stálé, ale vyvíjejí se. Jak se to děje, zatím netušil.

K rozřešení této otázky jej přivedlo studium šlechtění domácích zvířat a zemědělských plodin. Chovatelé a pěstitelé vybírali nejlepší zvířata a rostliny a vyřazovali jedince, kteří jejich nárokům nevyhovovali. Tak se živočichové i rostliny postupně měnili a často nabývali zcela nových forem. Darwin nabyl přesvědčení, že také v přírodě dochází k výběru nejvhodnějších variant živočichů a rostlin a že tyto varianty vznikají v důsledku náhodných změn. Pustil se do tvrdé práce, aby svou teorii podpořil hodnověrnými důkazy.

Už na podzim roku 1837 musel polevit na tempu, protože pocítil první závažné zdravotní problémy - "nepříjemné bušení srdce". Lékaři mu doporučili odjet na venkov a několik týdnů odpočívat. Darwin poslechl, ale nadlouho v poklidu venkova nevydržel. Záhy se vrátil do Londýna a pustil se do práce s ještě větší vervou. Po zbytek života nevěděl doslova ani dne, ani hodiny, kdy jej znovu postihnou úporné bolesti hlavy, nevolnost, zvracení a problémy se srdcem. Jedním si mohl být jist. Jeho zdravotní stav se výrazně zhoršil pokaždé, když prožíval rušnější období.

Nákaza trypanosomou?

Lékaři přičítali Darwinovy zdravotní potíže velkému pracovnímu vypětí. S odstupem půldruhého století se zdá pravděpodobné, že se v Jižní Americe nakazil Chagasovou chorobou, způsobenou cizopasným prvokem Trypanosoma cruzi. Na člověka přenášejí parazita bodavé ploštice zákeřnice. Počáteční fáze onemocnění nemá dramatický průběh a může být lehce zaměněna s běžnou virózou. Jediným nápadnějším projevem je otok v místě, kde prvok pronikl do těla.

Trypanosoma přežívá v těle oběti celé roky a vážně poškozuje nejrůznější orgány, například srdce nebo střeva, což by odpovídalo Darwinovým zdravotním problémům. V Jižní Americe je Chagasova choroba i dnes hojná a trpí jí asi 10 milionů lidí. Mnozí vůbec netuší, že jsou nakaženi. Ani moderní medicína si neumí s Chagasovou nemocí poradit, léky často nezabírají, a navíc mívají vážné nežádoucí účinky.

Někteří lékaři připisují dlouhodobé Darwinovy zdravotní problémy jiným onemocněním. V úvahu připadá například i Méniěrova choroba, která postihuje rovnovážné ústrojí a vyvolává závratě. Psychiatři uvažují v souvislosti s Darwinem také o široké škále duševních chorob.

Podle nejnovějších výzkumůmohl velký přírodovědec trpět těžkou alergií na mléko, jež přitom bylo v té době považováno za potravinu, kterou by měli nemocní konzumovat v co největším množství, aby "nabrali síly". Pokaždé, když bylo Darwinovi zle, byl nucen mléko pít.

"Šichta" v lázních

V roce 1849 se Darwin nechal přemluvit k dvouměsíčnímu pobytu v lázeňském městě Malwernu, aby se tam u vyhlášeného lékaře Jamese Gullyho podrobil vodoléčebné kúře. Studené koupele a popíjení léčivé minerálky považoval za šarlatánství, ale zřejmě byl ze svého zdravotního stavu tak zoufalý, že v lázních nakonec vydržel dvakrát déle, než původně zamýšlel. Později se ke Gullymu a jeho kúře opakovaně vracel.

Darwinovi životopisci jen málokdy popisují celkem běžný obrázek z Darwinovy domácnosti, kdy nevolností zkroušený vědec ležel v posteli a rodina mu snášela na pulty kolem lůžka knihy, poznámky, dopisy od různých přírodovědců, čisté listy papíru, pera, kalamáře s inkoustem a četné přírodniny. Darwinovi bývalo často zle, ale pracovat skoro nikdy nepřestával.

Finální korektury svého životního díla O původu druhů dokončoval na podzim roku 1859 navzdory děsivým žaludečním křečím, které mu nedovolily psát déle než dvacet minut. Takřka nepřetržitě nad svou knihou zvracel. Přesto zpřeházel, proškrtal a přepsal již vysázený text tak důkladně, že vydavatel musel tiskárně vyplatit za dodatečné změny úctyhodnou sumu 72 liber.

Darwinova kniha O původu druhů se objevila na knižních pultech 22. listopadu 1859 a on u toho nebyl. Těsně před vyjitím knihy se musel uchýlit do lázní v Ilkley, aby se zotavil z děsivého finiše s korekturami. Pro tohoto "nezmara" je přímo příznačné, že v Ilkley nejprve vyřídil korespondenci s vědeckými kolegy a přáteli a rozeslal jim autorské výtisky O původu druhů, kdy do každého vepsal osobní věnování.

Americkému evolucionistovi Asovi Greyovi skromně přiznal, že si je vědom "mnoha velkých problémů" své teorie. Svému učiteli Henslowovi zase napsal: "Tuhle knihu asi svým žákům nedoporučíte." Odpočinek si nedopřál, ani když si v lázních konečně "vyčistil stůl". Okamžitě se totiž pustil do práce na druhém doplněném vydání knihy O původu druhů.

Zdroj: Medical Tribune