Muži za endoskopem
Pro praktické užití pro diagnostiku ovšem první endoskop vyvinul Pierre Salomon Segalas o dvacet let později v Paříži. Přístroj byl nazýván „speculum urethrocystique“. K hromadné výrobě nabídl první endoskop John Avery v Londýně v roce 1843. Autorem prvního dokumentovaného vyšetření trávicího traktu se v Paříži v roce 1853 stal Antonin Jean Désormeaux, který je i tvůrcem termínu „endoskopie“ (z řec. endo = uvnitř, skopein = pohled). Rovněž založil endoskopickou chirurgii a prováděl uretrotomie. K osvětlení používal lampu vlastní konstrukce, kterou napájel tzv. gazogénem, což byla směs alkoholu a terpentýnu v poměru 1:4. Désormeaux před „gazogénem“ používal elektrické světlo, ale to bylo náročné na udržování. Potřeboval asistenta, který obsluhoval baterie, což zdvojnásobovalo cenu přístroje. V roce 1865 zlepšil osvětlení lampou, která připomínala lampu petrolejovou, jak ji známe dnes, Sir Francis Richard Cruise v Dublinu.Polykači mečů
První opravdovou gastroskopii, kdy byla viditelná žaludeční sliznice, provedl „otec gastroskopie“ Adolf Kussmaul ve Freiburgu v roce 1868. Vyšetřoval polykače mečů, protože u nich předpokládal zkušenost a vhodné anatomické uzpůsobení. K osvětlení používal Desormeauxovu lampu a světlo bylo koncentrováno čočkou. První aplikace účinného elektrického osvětlení je připisována v roce 1869 pařížskému inženýru Gustave Trouvému, který byl mimo jiné i autorem elektrického automobilu. Údajně první zdařile dokončenou gastroskopii provedl až v roce 1871, když rok předtím dokončil svůj endoskop – „polyscope“, u kterého dokázal stabilizovat intenzitu elektrického osvětlení. Josef Leiter, výrobce nástrojů ve Vídni, spolupracoval s urologem Maxmillianem Nitzem. Společně vyvinuli cystoskop, který použili v roce 1879. Jeho úspěch tkvěl v osvětlení platinovou smyčkou chlazenou vodním systémem. V roce 1881 sestrojili aparát k vyšetřování žaludku ze skloubených dílců, ke kterému byli inspirováni račím abdominálním krunýřem. Konstrukce dovolovala, aby výkon byl prováděn u sedícího pacienta.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 22/2006, strana 20
Zdroj: