Muže, který žije 150 dní bez srdce, čeká transplantace
Sedmatřicetiletý hasič Jakub Halík má už jeden unikátní zákrok za sebou: 3. dubna se lékařům z IKEM podařilo to, co nikomu před nimi – úspěšné nahrazení celého pacientova srdce dvěma srdečními podporami. Po 148 dnech od operace nyní přišel další zásadní krok – 29. srpna mohl být lékaři z Kardiocentra IKEM zařazen na čekací listinu k transplantaci srdce.
Již na kardiologickém pracovišti ve Středočeském kraji lékaři pacientovi diagnostikovali pravděpodobný zhoubný nádor srdce. Odborníci v pražské Nemocnici Na Homolce a IKEM následně diagnózu potvrdili – zhoubný nádor prorůstající centrální struktury srdce s předpokladem životní prognózy v řádu týdnů. „Vzhledem ke zhoubnému nádoru byla vyloučena transplantace srdce a pacientovi už nebylo možné nabídnout žádnou standardní léčebnou metodu,“ říká prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., přednosta Kardiocentra pražského IKEM, kde byl pan Halík 7. března hospitalizován. Jediným východiskem bylo uspět v operaci, kterou prozatím provedli pouze kardiochirurgové v americkém Texasu, bohužel neúspěšně – pacientovo srdce zcela nahradit dvěma srdečními podporami HEARTMATE‑II. To znamená nejen implantovat dvě rotační krevní pumpy s kontinuálním průtokem jako totální srdeční náhradu, ale také velice obtížně sladit jejich činnost. Právě toto sladění se lékařům v USA bohužel nepodařilo a jejich pacient po týdnu od zákroku zemřel.
Současný úspěch odborníků z Kardiocentra pražského IKEM je postaven na více než devítiletých zkušenostech s tímto typem mechanické srdeční náhrady. Pracoviště je v této oblasti také školicím střediskem pro celou Evropu a Asii. Pacientům však byla dosud vždy voperována pouze jedna speciální pumpa zajišťující činnost levého srdce, která tak pomáhala nemocným překlenout čekací dobu do transplantace. A právě o transplantaci nyní půjde – proběhne‑li úspěšně, Jakub Halík se stane prvním člověkem na světě, jemuž byl tak složitý výkon proveden.
V případě pana Halíka, pacienta, který již více než 150 dní přežívá díky totální strdeční náhradě, šlo všechno velmi rychle: náhlá dušnost, za necelé tři týdny kolaps, dva dny po něm hospitalizace, ECHO prokazující nádor blokující mitrální chlopeň a biopsie upřesňující konečnou diagnózu – spinocelulární sarkom. Jakub Halík měl jedinou šanci – radikální odstranění nádoru a implantaci dvou srdečních mechanických podpor, jež by stoprocentně zajišťovaly činnost srdce.
Vzhledem k agresivitě nádoru nešlo otálet. Celkem trvala příprava k operaci, během níž byla mj. provedena všechna potřebná zobrazovací vyšetření – ECHO, CT a MR, dále PET‑CT k vyloučení metastáz –, necelé dva týdny. Část vyšetření provedli kardiologové pod vedením prof. Neužila a doc. Ošťádala v Nemocnici Na Homolce, odkud byl pacient do IKEM přeložen. S histologickou verifikací typu nádoru a stupně malignity pomohl Ústav patologie 1. LF UK a VFN v Praze pod vedením prof. Povýšila. Samotný operační zákrok v pražském IKEM pak trval osm a čtvrt hodiny.
V čem spočívá unikátnost použití dvou mechanických srdečních podpor ke stoprocentnímu zajištění činnosti pravého i levého srdce? „Při ‚klasické‘ srdeční podpoře pumpa přebírá dominantní přečerpávací funkci a ze srdečních oddílů se stávají pasivní rezervoáry krve, které však pomáhají korigovat kolísání průtoků pumpou a dočasně i udržet dostatečný průtok srdce pacienta v případě potenciálního selhání čerpadla či poklesu jeho výkonu,“ vysvětluje MUDr. Ivan Netuka, Ph.D., zástupce přednosty Kardiocentra a vedoucí Oddělení mechanických srdečních podpor IKEM. „Při totální umělé srdeční náhradě je systém mnohem citlivější jak na zcela přesnou synchronizaci náplně i výkonu obou pump, tak na profylaxi komplikací, tj. třeba na perfektní antikoagulaci,“ říká. „Pokud se skloubení pump nepodaří, hrozí mj. destrukce krevních elementů s následnou hemolýzou a dalším negativním vlivem na obnovu funkce ledvin.“
Další zvláštností pacientova stavu po operaci, která má i své praktické dopady, je podle MUDr. Netuky úplná nepulsatilita: „U typické umělé srdeční podpory se vždy i pasivní srdeční rezervoár trochu kontrahuje, takže v rámci plnění pumpy během srdečního cyklu dochází k výkyvům jejího výdeje. U některých pacientů dokonce lze naměřit tlak i na manžetě tonometru. V případě pana Halíka se nemá co kontrahovat, protože myokard byl téměř celý odstraněn. Tlak je tak zcela nehmatný, a při jeho měření jsme proto odkázáni na dopplerovskou metodu.“
I když pacient prošel všemi testy a splňuje požadavky na kandidáta transplantace, nemá stále vyhráno. Spolu s dalšími čekateli, u nichž je přirozená prognóza srdečního selhání nejméně příznivá, bude s nadějí vyhlížet vhodného dárce. „Jde‑li o výhled, kdy by mohlo dojít k transplantaci, lze jen vycházet z průměrné čekací doby u pacientů v urgentním pořadí, což je řádově asi tři čtvrtě roku.“ Stěží lze podle MUDr. Netuky také odhadnout, jak dlouho by pacient mohl žít se dvěma srdečními pumpami, pokud by se nenašel vhodný orgán. „Zkušenosti potvrzují, že životnost čerpadel je minimálně pět, spíše však i 10 let. Z biologického hlediska je však otázka zodpověditelná velmi těžko,“ uzavírá MUDr. Netuka. Zbývá dodat, že unikátní léčba zatím stála přibližně 10 milionů korun.
Zdroj: Medical Tribune