Muž, který (znovu)objevil sex

Alfred Kinsey se narodil roku 1894 v Hobokenu (New Jersey). Oba rodiče, aktivní metodisté, děti vychovávali v duchu přísné zbožnosti, mj. k maximálnímu potlačování čehokoli sexuálního.

Zamlada Alfred, mírně deformován křivicí a s nemocemi oslabeným srdcem, působil v YMCA a ve skautu. Chtěl jít na biologii, ale otec mu přikázal studia na technice, kde sám učil. Po dvou letech se Alfred vzepřel a odešel na Bowdoin College v Maine. Roku 1916 tam s vyznamenáním promoval z biologie a psychologie (jeho absolventská práce z psychologie se zabývala skupinovou dynamikou chlapců).

Potom na Harvardu studoval blanokřídlý hmyz žlabatky (Cynipidae). V roce 1919 získává doktorát, napřesrok pak nastupuje do zoologického oddělení Indiana University v Bloomingtonu, kde patnáct let dál sbírá a zkoumá žlabatky…

Roku 1921 se - ještě panic - oženil s pannou Clarou Bracken McMillenovou. Měli čtyři děti. Manželství vydrželo až do jeho smrti. V roce 1929 byl jmenován řádným profesorem.

Bohatost způsobů páření žlabatek ho nasměrovala k zájmu o sexuální praktiky mezi lidmi.

Roku 1935 v univerzitní přednášce poprvé napadl všeobecnou neznalost anatomie i fyziologie sexu a prohlásil, že opožděné sňatky (= pozdní sexuální zkušenosti) psychicky škodí. Roku 1942 získal od Rockefellerovy nadace a Národní rady pro výzkum grant na studium lidského sexuálního chování. Kniha s „mužskými“ výsledky (tzv. první Kinseyova zpráva) vyšla počátkem roku 1948, to už Kinsey rok vedl Institute for Research in Sex, Gender and Reproduction při Indiana University (dnes pojmenovaný po něm Kinseyův).

Zpráva z Marsu

Kinsey s několika spolupracovníky procestovali celé státy a všude se ptali mužů (celkem 5 300) na jejich manželské i mimomanželské sexuální praktiky a zkušenosti, údaje o sexuálních znalostech, názorech, orientaci, masturbaci a další. Dotazník obsahoval 300 až 500 otázek (data se různí). Zápisy rozhovorů i dotazníky byly kvůli diskrétnosti anonymizovány. Přístup byl ryze exaktní, bez jakéhokoli morálního hodnocení.

K posuzování sexuálního chování zavedl Kinsey škálu od 0 do 6 (0 = ryzí , 6 = ryzí , 3 = vyvážená ). Většina amerických mužů zde spadá do stupňů 1 až 2 a 90 až 95 % mužů se zdá být alespoň trochu bisexuální (stupně 1 až 5). Alespoň jednu homosexuální zkušenost v dospělosti mělo 37 % mužů (60 % během dospívání) a 10 % ze zkoumaných amerických mužů se chovalo alespoň v části dospělého života úplně nebo převážně homosexuálně (stupně 5 až 6). Trvale převažující homosexuální chování vykazují podle zprávy 4 % mužů.

Dále Kinsey kupříkladu zjistil, že masturbace je mezi muži extrémně rozšířená; 85 % bělochů mělo sex ještě před manželstvím, 50 % mimo manželství a 69 % s prostitutkami. To vše v době, kdy podle nejznámějšího amerického průvodce manželstvím kupříkladu orální sex je „branou do pekel sexuální perverze“!

Kejhání potrefených

Zpráva zatřásla samými základy silně pokrytecké severoamerické civilizace. Kinsey se okamžitě stal terčem kritiky. U vědců hlavně kvůli výběru vzorku - 25 % byli bývalí nebo současní , 5 % mužští , navíc ne každý oslovený se chtěl výzkumu zúčastnit. Výzkum také příliš behavioristicky sledoval chování a takřka nepostihoval emoční, obecně neorgasmické projevy sexuality.

Námitky přišly a dosud přicházejí od moralistů. „Zpráva“ totiž obsahuje i údaje o předpubertálních , což autorovi vyneslo obvinění ze sexuálního zneužívání dětí; informace tohoto druhu se prý dají získat pouze pozorováním zneužití, přímou účastí na něm nebo spoluprací se zneuživateli dětí. Kinsey (a později i jeho obhájci) tvrdil, že sexuální kontakt s dětmi nikdy neměl ani k tomu nikoho nevyužíval a že rozhovory s dětmi prováděl vždy v přítomnosti jejich rodičů. Mnohé informace byly získány ze vzpomínek dospělých na dětství, jiné od všímavých rodičů či učitelů, několik dalších i od mužů, kteří měli sexuální zkušenosti s dětmi před desítkami let a jimž Kinsey zaručil anonymitu.

Další útoky napadaly sexuální život samotného autora. Zdá se, že holdoval skupinovému sexu s manželkou, postgraduálními studenty a absolventy i jejich přítelkyněmi, taktéž jeho choť s chutí obcovala s dalšími muži. Kinsey rovněž v rámci výzkumu tajně natáčel v podkroví svého domu sexuální akty, neboť kvůli nim nechtěl riskovat diskreditaci své fakulty.

Ve svých přednáškách žádal, aby společenské normy více odpovídaly skutečnému chování lidí, hlásal toleranci pro různé formy sexuálního chování a tvrdil, že čím více sexu a s více partnery, tím lépe: „Jsou pouze tři formy sexuálních abnormalit. Abstinence, celibát a pozdní manželství.“

Odkaz uštvaného muže

Sotva se veřejnost jakžtakž vzpamatovala z jedné rány, dostala další: Sexuální chování žen.

Druhá Kinseyova zpráva (založená na výpovědích 5 940 žen) vyšla koncem léta 1953. Tehdy ještě řada mužů kupříkladu neměla tušení o existenci ženského orgasmu. A do toho Kinsey ukázal, že většina žen potřebuje k dosažení orgasmu přímou stimulaci klitorisu; ženy, které před svatbou masturbují, nejsou ve svém manželství méně uspokojeny, jejich sexuální spokojenost v manželství je naopak statisticky vyšší; 63 % žen někdy masturbovalo, 14 % bylo schopno opakovaného orgasmu; polovina vdaných žen měla sex již před sňatkem a 77 % z nich to nepovažovalo za nic špatného.

Bouře odporu v roce 1953 donutila Rockefellerovu nadaci ukončit financování projektu. Autor byl obviněn z obscénnosti, vyslýchán před Kongresem, vyšetřován FBI - padlo i obvinění, že je to zakuklený komunista, který si dal za úkol zničit starou dobrou americkou rodinu… Zbytek života strávil Kinsey v permanentním stresu a hluboké depresi. Zemřel roku 1956 v Bloomingtonu na srdeční selhání a zápal plic.

Kinseyovy zprávy vyvolaly vážné debaty o lidské sexualitě a rozhodujícím způsobem přispěly ke změně jejího veřejného vnímání. Dodnes se hojně citují a považují za významný a originální materiál. Díky Kinseyovi a jeho následovníkům Americká psychiatrická asociace v roce 1973 vypustila homosexualitu ze svého seznamu duševních poruch. Údaj „čtyři procenta“ se stal symbolem homosexuální menšiny.

Kinseyův duch však nejen kráčí, ale i straší dál; americký neokonzervativní týdeník Human Events zveřejnil v roce 2005 Seznam deseti nejškodlivějších knih 19. a 20. století. Kinseyovy zprávy v něm figurují na čtvrtém místě hned za a , a Maovou Rudou knížkou citátů.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 1/2008, strana B8

Zdroj: