Musíme zlepšit včasný záchyt chronického glaukomu
Kulovitý tvar očního bulbu je udržován pomocí nitroočního tlaku tekutiny vytvářené ciliárními výběžky v zadní oční komoře. O glaukomu (zeleném zákalu) hovoříme tehdy, když začíná nitrooční tlak stoupat k nebezpečným hodnotám a dochází k poškození funkce očního nervu s poklesem kvality zraku. Může se tak dít z mnoha příčin, nejčastější jsou situace, kdy není vznikající tekutina adekvátně odváděna, anebo je zrakový nerv nedostatečně prokrvován, výjimkou nejsou ani poúrazové stavy.
Plíživé nebezpečí
Existují dva typy zelených zákalů. Prvním je tzv. glaukomový záchvat (glaukom s uzavřeným komorovým úhlem), který má jednu velikou výhodu – jednoznačně na sebe upozorní. Klidně jím může trpět i člověk s naprosto zdravým okem, který v minulosti žádné obtíže neměl, obvykle však má ke vzniku onemocnění predispozice. Příčinou tohoto typu glaukomu je náhlý vzestup nitroočního tlaku, který je způsoben blokem odtoku nitrooční tekutiny. Klinickému obrazu dominují prudké bolesti a pocity vyklenutí oka, neostré vidění a celková schvácenost. Pokud je však nemocný správně diagnostikován a zaléčen, pak už nemusí mít do konce života žádné obtíže.
Chronický glaukom (s otevřeným komorovým úhlem) se vyskytuje vždy s různou mírou postižení na obou očích. Podle doc. MUDr. Evy Růžičkové, CSc., prezidentky České glaukomové společnosti (ČGS), která působí na oční klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. LF UK, se jedná o plíživou, velmi nebezpečnou záležitost, která na sebe vlastně nijak neupozorňuje: “Když takový pacient přijde k nám, má už obvykle zhoršené vidění a slábnutí zraku dlouho považoval za úměrné svému věku. Choroba tedy napáchala škody ve smyslu funkčního postižení, nemocný má změny a výpadky v zorném poli, které subjektivně vnímá jako pokles kvality zraku. Na úplnou nápravu je v takovém případě už pozdě a my se pokoušíme zachraňovat alespoň to, co z dříve normálního zraku zůstalo.” Pozdní příchody pacientů do ordinací představitele ČGS velmi trápí, není to však výhradně náš problém. K očním lékařům přichází celosvětově jen velmi málo pacientů v natolik raném stadiu onemocnění, že by jejich narušené vidění mohlo být včas nasazenou terapií úplně obnoveno – v prvních fázích choroby mají totiž pouze strukturální, ale nikoliv funkční změny. Bohužel, ani dnes není výjimkou, že do ordinace přijde už slepý člověk. Právě proto byl 6. březen vyhlášen Světovým glaukomovým dnem, který bude provázen různými osvětovými kampaněmi zdůrazňujícími nutnost prevence a včasného záchytu zeleného zákalu.
První brýle musí předepsat lékař
Postupné zhoršování zraku je po 40. roce věku určitě normální, první brýle by však měly být rozhodně předepsány očním lékařem, který jediný může zachytit problém. “Rozhodně nedoporučuji, aby si pro první brýle chodili lidé do drogerií či supermarketů, anebo do optik, kde nebudou podrobně vyšetřeni lékařem a nebude jim změřen nitrooční tlak,” upozorňuje E. Růžičková. Ideální situace nastává podle ní tehdy, kdy nemocný sám aktivně přijde do ambulance očního lékaře, podstoupí kompletní oční vyšetření, včetně změření nitroočního tlaku a tloušťky rohovky, vyšetření očního pozadí, zorného pole a komorového úhlu (gonioskopie).
Pokud je zachycen zelený zákal, musí pacient do konce života kapat speciální oční kapky (antiglaukomatika). Je jich celá řada, některé mohou různými mechanismy snižovat tvorbu nitrooční tekutiny, jiné zase zlepšují její odtok – udržují tedy příznivé hodnoty nitroočního tlaku. Lze je aplikovat jednou, ale i vícekrát denně, samostatně či v různých kombinacích, klíčová je však podle E. Růžičkové spolupráce pacienta a přesné dodržování předepsaného léčebného režimu. Když nejsou při pravidelných kontrolách zjištěny žádné negativní změny zorného pole a očního pozadí, pak může léčba na této základní úrovni pokračovat až do konce pacientova života. Jestliže kapky nestačí, přichází ke slovu podpůrný laserový zákrok, který stimuluje trámčinu v komorovém úhlu, s cílem zlepšení odtoku nitrooční tekutiny. “Pokud k úspěchu nevede ani laser, pak je indikován speciální chirurgický zákrok, kdy je v oku pod spojivkovým polštářkem vytvořena náhradní cesta pro odtok tekutiny. Někdy je dokonce operace natolik úspěšná, že je nemocný sice sledován, zůstává ale bez jakékoliv další léčby. Obvykle se však odoperovaní po několika letech vrátí k nitroočním kapkám, což ve většině případů nepovažují za problém,” uzavírá E. Růžičková.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 8/2008, strana A15
Zdroj: