Musíme medikům ukázat, co skutečně lékař dělá

* Děkanem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity jste již přes půl roku. Daří se realizovat představy, s nimiž jste do této funkce šel, nebo jste už musel slevit?

Zatím jsem couvnout nemusel, nebo alespoň ne výrazně. Leccos se už podařilo změnit, viditelné výsledky se ale vždy dostavují až s odstupem. V mých očích je například velkým posunem nová koncepce vědecké rady. Zde jsme se vydali poněkud riskantní cestou. Chtěli jsme, aby v radě byli skutečně relevantní odborníci na vrcholu kariéry. To se nám i daří. Zasedání tak vůbec nejsou formální, na druhou stranu se vždy bojíme, zda rada vůbec bude usnášeníschopná. Tak vytížení lidé se nezřídka omluví pro další pracovní povinnosti Kvůli tomuto přístupu jsme rozvířili poměrně tvrdou diskusi o kritériích pro úspěšné habilitační a jmenovací řízení profesorem. I podle mě by zde měla panovat náročnější měřítka. Rovněž aprobační komise k tomuto úkolu přistoupila velmi systematicky, včetně analýzy dosavadní situace. Nově nastavená kritéria například zvyšují požadavky na publikace a citovanost o 20 %, přitom jsou jasná a přehledná. Vědecká rada je schválila všemi hlasy, jen dva její členové se zdrželi - dala tak najevo vůli udržet určitou úroveň. Nyní chystáme celofakultní konferenci o vědě a výzkumu včetně diskuse o finančních prostředcích, měřitelných výstupech a dalších aspektech.

* Znamená tato vyšší náročnost k pedagogům i vyšší náročnost směrem ke studentům?

Postupně ano. Zpracovali jsme analytický materiál, jehož součástí je obdobná definice, jak by mělo vypadat postgraduální studium a co všechno je zapotřebí pro obhájení doktorandské práce. Mezi jednotlivými oborovými komisemi a jejich náročností dosud byly velké rozdíly.

* A co se mění pro pregraduální studenty?

Doufám, že ti také v dohledné době zaznamenají zřetelné změny. Pracujeme na poměrně rozsáhlé revizi toho, co se učí a v jakém rozsahu. Především nás však zajímá, jak jsou navzájem poznatky provázány, což představuje asi největší problém. Naší snahou je učit ve větších propojených celcích a maximálně provázaně. Také v preklinických oborech by každé sdělení mělo jasně implikovat svůj účel, aniž bychom však tyto obory zbavili systematičnosti. O práci v mezioborové pracovní skupině pro optimalizaci studia je zájem a naprostá většina akademické obce ji bere jako výzvu. Chtěli bychom vytvořit jakýsi katalog toho, co by měl student slyšet, vidět a co by měl umět.

* Jak by takový katalog měl vypadat?

O tom již máme poměrně přesnou představu. S kolegou prof. Adamem jsme zkusili vytvořit modelové řešení v našem oboru - hematoonkologii. Je tam jen definice základních poznatků, kapitola nazvaná links - tedy propojení na další obory, jako je patologie, patofyziologie či molekulární biologie, a také kapitola, kterou jsme nazvali skills. Ta obsahuje, s čím by se měl student setkat a co by si měl vyzkoušet. Měl by mít základní představu o morfologii a vidět, jak jednotlivé nálezy vypadají. Měl by vidět, jak vypadá odběr kostní dřeně pro diagnostické účely a řada dalších důležitých klinických nálezů. Maximálně jsme se snažili zdůraznit praktické aspekty, aby medici měli šanci si vše poskládat a zapamatovat. Je také mimořádně důležité, aby se systémové věci učily od teoretických předmětů po kliniku stejně. Například někdy se v preklinických oborech objevuje jiná klasifikace onemocnění, než je v praxi běžné.
Sám si vzpomínám, jaký zmatek jsem měl v klasifikaci lymfomů, anémií a podobně a něco se mi vyjasnilo až u specializované atestace. Jasně daným trendem by měla být maximální elektronizace. Kdybychom vzali všechny knihy, které by studenti měli umět, vejdou se dneska asi na jeden flash disk. Proč by nemohla vzniknout něco jako jedna mega učebnice medicíny, která by byla vnitřně provázána odkazy, něco jako základní esenciální materiál? Chybí nám ucelené, systematické elektronické interaktivní kasuistiky, ucelené simulační programy, videa se záznamem výkonů a zajímavých nálezů. Na první pohled to vypadá, že takových materiálů je již spousta, dotaženo do praktické a využitelné podoby je však jen minimum. Na druhou stranu existuje celá obrovská oblast, kde nám počítače příliš nepomohou a které se musíme věnovat mnohem více. Mám na mysli vše, co se týká komunikace a vztahů lékař-pacient a koneckonců i vztahů mezi zdravotníky. Tuto problematiku je obtížné učit tak, aby skutečně byla přínosná. Těžko se to také zkouší, ale potřebovat to budou všichni.

* Zlomek z celkového medicínského vědění, který může fakulta studenty naučit, je stále menší. Jak vybrat, co je skutečně podstatné?

To je samozřejmě klíčové. Vědomosti narůstají exponenciálně, lidská mysl je však pořád stejná. Množství faktů, které je člověk schopen za šest let vstřebat, je prostě konečné. My máme snahu tuto kapacitu maximálně využít a do mediků doslova natlačit co nejvíce, což podle mého názoru není správně; musíme nechat prostor, aby se vše usadilo a uspořádalo. Studenti velmi často netuší, jak informace v medicíně vznikají. Když nevymezíme, odkud jdeme, kde se nacházíme a kam asi tak směřujeme, těžko vybudujeme nějaké systematické vědomosti. Také proto bychom měli mluvit o tom, kdo byly klíčové osoby daného oboru, co udělaly, kde se mýlily. Čas věnovaný takovému ukotvení rozhodně není promarněný a měli bychom si ho najít i za cenu, že osekáme některá fakta. Student prostě musí vědět, kde jsou klíčové uzly, a zbytek si musí umět dohledat. Naučit studenty samostudiu, udržení se být kompetentní i v budoucnu, je zásadní.

* Takové volání po jednoduchosti bych nečekala zrovna od specialisty na hematoonkologii, jednoho z nejabstraktnějších oborů

Ani v hematoonkologii ta míra abstrakce není snad tak hrozná, i když je to určitě náročnější obor. Iontové kanály, pumpy, receptory, ligandy, geny, mutace to vše je rozumem uchopitelné. Záleží na tom, jak to medikům ukážeme. Řadu věcí můžeme popsat prostřednictvím počítačové simulace. Skutečná abstraktnost se asi objevuje až na subatomární úrovni, a to v medicíně až tak nepotřebujeme. Osvědčil se mi přístup, kdy se při přednáškách snažím vše maximálně zjednodušit, jeden klíčový fakt ale popíši hodně dopodrobna. Je pak zřejmé, že realita je téměř bezbřehá, fungování přírody fascinující, ale jedinec nemůže vědět do detailu vše.

* Masarykova univerzita v Brně-Bohunicích nedávno slavnostně otevřela nový kampus, lékařská fakulta se však do něj postupně stěhuje již několik let. Už se objevuje určitá synergie plynoucí ze skutečnosti, že jednotlivé týmy mají k sobě blízko a mohou snáze komunikovat?

Myslím, že se začíná projevovat a propojování už nastává. Disponujeme nyní krásnými prostorami, novými účelnými posluchárnami, moderními laboratořemi. Máme potenciál vytvořit zdravě stimulující prostředí, kde o sobě lidé vědí. Je však třeba aktivně usilovat o to, abychom dokázali možnosti nového kampusu využít, což zpočátku může znamenat více práce za stejné peníze. Je třeba, abychom velmi precizně definovali, čeho v oblasti vědy chceme dosáhnout. Není zde podle mého názoru prostor pro extenzivní rozvoj, to ani není nutné, jednoznačně je zde ale rozsáhlý prostor pro kvalitu. Intenzivně pracujeme na hodnocení reálného vědeckého výkonu jednotlivých pracovišť, protože ten je velmi různý. Musíme nadefinovat tři čtyři výzkumné proudy, na které koordinovaně zaměříme své síly. Jedním z nich by asi měla být molekulární biologie, což je téma, které dnes medicínu propojuje, byl bych rád, kdyby tu vznikla silná skupina založená na "surgical research" - skutečně experimentální práci. Ale nechci předbíhat. Samozřejmě bez správných lidí na správných místech to nepůjde. Po domluvě s řediteli fakultních nemocnic vypisujeme konkursy na všechny vedoucí pracovníky, jimž končí funkční období. To také vede k určitému rozproudění krve a vede k pozitivnímu vývoji z hlediska kooperace výzkumu.

* Určitým latentním problémem jsou vztahy mezi lékařskými fakultami a fakultními nemocnicemi mající velmi vratký legislativní rámec. Jak je tomu v Brně?

Jako svůj naprosto zásadní úkol vidím trvalé úsilí, aby tyto vztahy byly co nejlepší. Naše připravované smlouvy s fakultními nemocnicemi se staly modelem pro ostatní lékařské fakulty a jako takové byly přijaty asociací děkanů. Jednoznačně jsou založeny na tom, že si vycházíme vstříc. I zde je však nevyužitý prostor. Moje představa je, aby studenti mohli do nemocnice přijít v podstatě kdykoli, i když řízeně. Trvale se v ní děje spousta zajímavých věcí a medici by měli být u toho.

* Hned vedle kampusu vzniká areál středoevropského technologického institutu CEITEC, v němž se počítá se zapojením pěti set výzkumných pracovníků. Co to pro fakultu znamená?

Další příležitost. CEITEC je velmi rozsáhlý, zajímavý projekt a brněnské vysoké školy jsou jeho integrální součástí. My v něm máme dva nosné programy - jeden je zaměřený na neurovědy, druhý na molekulární medicínu. Vše přitom vzniká na reálném základě, základy budoucích týmů už pracují.

* Co zájem o studium medicíny? Neobrátila se situace, kdy místo toho, aby se studenti ucházeli o přijetí, tak naopak fakulty soutěží o nadané uchazeče?

Tak bych to ještě neviděl. Naším cílem samozřejmě je přilákat ty nejlepší. Určitě nabíráme kvalitní studenty a bohužel si myslím, že spoustu lidí, z nichž by byli dobří lékaři, odmítáme. Testy jsou stále poměrně náročné. Pokud se podaří restrukturalizace výuky, tak by se propustnost fakulty mohla mírně zvýšit.

* Neznepokojuje vás, že čím lépe studenty připravíte, tím častěji je vyšlete na stáž do zahraničí, čím větší přehled získají, tím více stoupá riziko, že po promoci odejdou do zahraničí?

Neznepokojuje. Když získají dlouhodobou zkušenost v zahraničí, je to jen dobře, nemluvil bych tedy o riziku. Jsme součástí globální soutěže, musíme tedy spíše vytvářet podmínky, aby byli motivovaní k návratu, ale tam už má fakulta zatím jen omezené možnosti. Zde bych rád uvedl, že si mimořádně vážím práce řady svých předchůdců i nynějších spolupracovníků. Že bychom nyní některé věci chtěli dělat jinak, je normální proces, a měl by být součástí trvalé snahy pro zlepšování. Potom zde také zakotví další kvalitní mladí lidé, zase naši následovníci, kteří jistě budou mít snahu dělat vše ještě lépe

Zdroj: Medical Tribune