Multidisciplinární přístup k léčbě nádorů ledvin

Tématem jednotlivých přednášek byly zejména současné možnosti systémové a chirurgické léčby, pozornost byla věnována také patologické diagnostice.

Úvodem zazněla přednáška prof. Szczylika z Polska pod názvem „Nový algoritmus biologické léčby metastatického karcinomu ledviny“.

Prof. Hanuš (Urologická klinika VFN) se zabýval chirurgickými postupy ve sdělení „Zásadní význam chirurgické léčby u nádorů ledvin a její současné možnosti“.

Poté vystoupil prof. Povýšil (Ústav patologické anatomie VFN) s přednáškou „Význam patologické a molekulární diagnostiky pro indikaci současné bioterapie“. Blok uzavřela přednáška autorů Onkologické kliniky VFN, kterou přednesla pod názvem „Multimodalitní léčba oligometastatického karcinomu ledviny“ MUDr. Honová.

Profesor Szczylik ve svém sdělení shrnul vývoj léčebných možností u metastatického karcinomu ledviny. Zatímco léčba cytostatiky nemá žádný přínos, prognóza nemocných se zásadně změnila s rozvojem cílené biologické léčby. Při rozhodování o léčebné strategii je nutné vždy zvážit rizikové faktory u konkrétního pacienta a léčebný algoritmus zvolit podle současných doporučení.

Nemocní v dobré či střední prognostické skupině by měli být léčeni v první linii buď sunitinibem, nebo kombinací interferonu s bevacizumabem. Pacienti se špatnou prognózou by měli zahájit systémovou léčbu temsirolimem. Po selhání cytokinů by měla následovat léčba sorafenibem či sunitinibem, eventuálně pazopanibem.

Everolimus je pak indikován, pokud nastane progrese při léčbě tyrosinkinázovými inhibitory. Další postup po selhání temsirolimu u nemocných se špatnou prognózou zatím není jednoznačný. Chirurgická léčba karcinomu ledviny je zatím jedinou kurativní metodou. Kromě klasické otevřené nefrektomie mají srovnatelné výsledky i laparoskopické metody.

U nemocných v nepříznivém klinickém stavu lze zvážit i radiofrekvenční ablaci či kryoablaci. Chirurgické řešení nádorového trombu je stále nejlepší terapeutickou volbou, cytoredukční výkon ve smyslu nefrektomie je indikován i u generalizovaných onemocnění.

Histopatologická klasifikace nádorů ledviny vychází z doporučení WHO z roku 2004. Bioptická diagnostika se neobejde bez moderních histochemických a imunohistochemických metod. Nejčastějším tumorem je karcinom ze světlých buněk (cca 80 %), vzácnější je papilární karcinom, který tvoří asi 10 %, a chromofobní karcinom, který se vyskytuje asi v 5 % všech nádorů ledvin. V přednášce byly zmíněny i další typy jako medulární karcinom či karcinom ze sběrných kanálků Belliniho.

Nemocní s oligometastatickým karcinomem ledviny patří většinou do dobré prognostické skupiny a měli by být léčeni s kurativním záměrem. Vždy by tedy měla být zvážena operace metastáz nebo je rovněž indikována některá z dostupných intervenčních ablačních metod (radiofrekvenční ablace, kryoablace nebo stereotaktická radiochirurgie).

Velmi nejasná je zatím léčebná strategie po operaci. Zatím nejsou doklady o účinnosti adjuvantní léčby. Ta by měla být zvážena po neradikálním chirurgickém výkonu nebo při rychlé progresi onemocnění. V současné době probíhají studie s adjuvantní léčbou u karcinomu ledviny, jejich výsledky bude jistě možné aplikovat i v této indikaci.

Incidence karcinomů ledviny stoupá především ve vyspělých zemích (Severní Amerika, Evropa) a Česká republika patří mezi země s největší incidencí nádorů ledvin na světě. Průběh onemocnění je velmi variabilní, metastazování po pěti i deseti letech není výjimkou. Možnosti léčby chirurgické i systémové sice zaznamenaly v posledním desetiletí významný pokrok, prognóza generalizovaného onemocnění je však stále velmi vážná.

Zdroj: Medical Tribune