MUDr. František Kriegel – statečná oběť vlastní ideologie
František Kriegel se narodil 10. dubna 1908 v městečku Stanislawów na polsko-ruském pomezí v rodině nepříliš zámožného židovského stavitele. Protože na tehdy polské univerzitě ve Lvově platil antisemitský numerus clausus a židovský uchazeč měl mizivé šance na přijetí ke studiu, odešel do Prahy, kde v roce 1934 získal doktorát všeobecného lékařství na Univerzitě Karlově.
Přestože se v době medicínských studií potýkal s chudobou - pomáhal například v ševcovské dílně či na stavbách, dělal statistu v Národním divadle, prodával párky při fotbalových zápasech - Prahu si zamiloval a Československo přijal za svou novou vlast.
Pocit sociální nerovnosti byl důvodem jeho angažmá v levicovém hnutí mládeže. Už v roce 1931 vstoupil do KSČ v přesvědčení, že tato strana je pravdivá, čistá a že bude vytvářet podmínky pro šťastnější život lidí, přesně tak jak hlásala ve svých prohlášeních a teoriích. Jako žid také vždy věřil, že antisemitismus nevyřeší ani sionismus, ani nacionalismus, ale jen komunismus. Proto také později v poválečné době těžce nesl projevy antisemitismu v socialistických zemích.
Devět válečných let
Po dvouletém působení na pražské I. interní klinice se MUDr. František Kriegel v prosinci 1936 pod heslem „U Madridu se bojuje za Prahu“ připojuje k dobrovolníkům, kteří odjíždějí do Španělska bojovat v republikánské armádě proti režimu generála Franka. Stává se frontovým lékařem mezinárodních brigád, nejprve jako lékař na stanovišti první pomoci, později jako náčelník zdravotnické služby 11. brigády a nakonec je jmenován náčelníkem zdravotnické služby 45. mezinárodní divize v hodnosti majora.
Po porážce španělských republikánů přešel MUDr. Kriegel v únoru 1939 s poslední jednotkou do Francie. Tam jej čekal internační tábor. Prostřednictvím norského Červeného kříže se s dalšími lékaři dostal na čínsko-japonskou frontu do Chu-nanu. Svou devítiletou anabázi vojenského zdravotníka zakončil v Barmě jako smluvní lékař americké armády. Do Prahy se vrátil na podzim roku 1945.
Léta nadšení komunismem
Po návratu do osvobozeného Československa se F. Kriegel stal závodním lékařem v pražském podniku ČKD Sokolovo a čile se účastnil příprav komunistů na převzetí moci. Byl organizačním tajemníkem krajského výboru KSČ v Praze. V období února 1948 byl politrukem (zástupcem velitele pro věci politické) v hlavním štábu Lidových milicí - soukromé armády komunistů.
V roce 1949 až 1950 byl MUDr. Kriegel náměstkem ministra zdravotnictví J. M. Plojhara. Pod Kriegelovým vedením se uskutečňoval proces zestátňování a sjednocování zdravotnictví podle sovětského vzoru - byly likvidovány lékařské komory a stavovské organizace zdravotníků. Významné změny začínaly i v lékařské vědě, která byla jednoznačně orientována na vědu sovětskou, a byly direktivně utlumovány tzv. buržoazní pavědy (např. genetika apod.).
Politický pád…
V komunistické politické nomenklatuře se MUDr. František Kriegel „neohřál“ příliš dlouho. Pád nastal již v roce 1952 a byl zapříčiněn jednak ideologickou vlnou „boje proti sionismu“, jednak prohlášením Klementa Gottwalda, že španělští interbrigadisté jsou zrádci, kteří napomáhali nepřátelům. V ovzduší všeobecného hledání nepřátel socialismu byl F. Kriegel z ministerstva vyhozen s odůvodněním, že sabotuje péči o dělnickou třídu a výrobu léků. Odchází dělat lékaře do Tatrovky – i zde však naráží na „ostražitost“ strážců komunistických idejí. Jeho působení končí tím, že je vyveden před bránu závodu jako nepřítel socialismu, který podporoval absenci inteligence nasazené do výroby. Důvodem byly časté omluvenky pro staré, nemocné lidi a osoby neuvyklé fyzické práci. Kriegel odchází do pražské Vinohradské nemocnice jako sekundární lékař. Stranická nedůvěra však na rozdíl od případů mnohých jiných tehdy „znelíbených“ komunistů nevede u Františka Kriegla k úplné profesní likvidaci. V letech 1960 až 1963 působí jako poradce pro zdravotnictví na Kubě. Po návratu se stává primářem ve Výzkumném ústavu chorob revmatických v Praze; v letech 1965 až 1969 pak primářem interního oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze-Krči.
…a politický návrat
Poměrně brzy se ale F. Kriegel mezi vládnoucí komunistickou „elitu“ vrátil. V letech 1964 až 1969 byl poslancem Národního shromáždění a od roku 1966 členem ÚV KSČ. V období tzv. pražského jara 1968 - od dubna do srpna - byl předsedou Ústředního výboru Národní fronty a členem předsednictva ÚV KSČ. Vystupuje jako důrazný stoupenec probíhajících reforem „socialismu s lidskou tváří“ a je za to upřímně nenáviděn sovětskými představiteli, ale i domácími „konzervativci“. Jejich nenávist byla do značné míry prohlubována jim vždy bytostně vlastním antisemitismem.
Likvidace
Okamžitě po vstupu vojsk Varšavské smlouvy, v ranních hodinách 21. srpna 1968 je F. Kriegel společně s dalšími pěti politiky (A. Dubčekem, O. Černíkem, J. Smrkovským, J. Špačkem a B. Šimonem) zatčen sovětskou tajnou policií a StB, letecky unesen do Karpat a následně do Moskvy. Československo-sovětských jednání se neúčastní, je však přizván k podpisu tzv. moskevského protokolu, který definuje kapitulaci čs. strany. F. Kriegel jako jediný z 26 českých a slovenských politiků podpis odmítá. Později tuto tzv. reprezentaci státu charakterizuje jako skupinu složenou napůl ze zbabělců a napůl z kolaborantů.
Po návratu do Prahy byl okamžitě splněn sovětský požadavek, aby byl MUDr. Kriegel zbaven funkcí v Národní frontě a v předsednictvu ÚV KSČ. Zůstal však poslancem Národního shromáždění, kde jako jeden ze čtyř poslanců (dále F. Vodsloň, G. Sekaninová-Čakrtová a B. Fuková) hlasuje 18. října 1968 proti přijetí smlouvy o „dočasném pobytu“ sovětských vojsk v Československu.
V květnu 1969 je F. Kriegel vyloučen z ÚV KSČ a ze strany, v listopadu zbaven i poslaneckého mandátu. Ve svém posledním vystoupení na zasedání ÚV KSČ (30. května 1969) stačil ještě prohlásit, že smlouva, proti které hlasoval, byla psána nikoli perem, ale hlavněmi děl a samopalů.
V 70. letech, přes permanentní sledování Státní bezpečností, byl MUDr. František Kriegl činný v opozičním hnutí. Patřil k prvním signatářům Charty 77. Zemřel koncem roku 1979. Příslušníci StB hlídali i nemocniční pokoj, v němž umíral, a svou neomalenou a demonstrativní přítomností a perzekucí přítomných občanů znesvětili i jeho pohřeb.
Symbol osobní statečnosti
F. Kriegel se de facto stal obětí systému, který sám pomáhal vybudovat. Přesto se jeho osobní odvaha v kritickém dějinném okamžiku života Československa stala pro následující období normalizace a utužování nedemokratického režimu určitým pozitivním symbolem. Jeho památku uctila v roce 1987 Nadace Charty 77 ve Stockholmu zřízením Ceny Františka Kriegla. Každoročně se uděluje v den jeho narozenin jednotlivcům nebo občanským institucím za příkladnou statečnost v úsilí o dodržování lidských práv, občanských svobod a politické tolerance.
Zdroj: