Mucha: Kvalitu pohlídáme, chceme ale větší podporu od státu
Budoucnost praktického lékařství bude podle MUDr. Vojtěcha Muchy, předsedy Mladých praktiků, založena na týmech, moderních technologiích a intenzivnějším výzkumu v primární péči. „Zájem mezi studenty je vysoký, jenže rezidenční místa máme v posledních letech stejná a dotace se nezvedla,“ říká. V rozhovoru vysvětluje, jak mladí praktičtí lékaři vidí digitalizaci a co by od státu potřebovali, aby v blízké budoucnosti ustáli tlak stárnutí obyvatelstva a přesun značné části péče z nemocničního do ambulantního sektoru.
- Mají mezi mladými lékaři ohlas týmové praxe?
Kdybychom se bavili o sdružených praxích, tedy ordinacích, kde spolupracuje více lékařů, více sester nebo i další nelékařští zdravotníci, tak to je mezi mladými lékaři podle mě dnes preferovaný model. Málokdo z nich chce na periferii provozovat praxi jen sám se svojí sestrou. Je mnohem příjemnější – a má to spoustu praktických výhod – pracovat v týmu. Je tam zastupitelnost v případě nemoci či dovolené, možnost konzultovat pacienty s kolegy a podobně, takže to je rozhodně atraktivní forma praxe.
Jestli se ale ptáte na tzv. „týmovou praxi“ ve smyslu podmínek stanovených novým bonifikačním programem zdravotních pojišťoven, tam je to trošku složitější. Z mého pohledu není systém nastaven úplně ideálně, žádosti jsou dost komplikované, i v naší ordinaci se v tom složitě vyznáváme. Navíc se musíme ptát, jestli se to vůbec vyplatí. Takže nás ještě čeká kus cesty, než zjistíme, jestli jsou ty týmové praxe a jejich bonifikace nastaveny správně.
- Můžete zmínit nějakou konkrétní překážku? Třeba požadavek na registraci nových pacientů?
Ano, to bych označil za hlavní problém. Každý, kdo o týmovou praxi žádá, musí na každý takzvaný „navýšený“ lékařský úvazek nabrat nové pacienty. Jenže už se nijak nebere v úvahu, kolik jich daná ordinace má zaregistrovaných v tuto chvíli. V některých regionech, hlavně na venkově, už prostě není kde brát – kolegové tam mají plno. Řekl bych, že tato podmínka trošku diskriminuje některé venkovské praxe.
- Týká se to tedy především už zavedených praxí…
Ano, těch, které jedou na plný plyn a týmová praxe by jim pomohla zaměstnat dalšího lékaře nebo zvýšit úvazek některému kolegovi, aby to všechno lépe stíhali. Jenže zároveň už nemají koho dál registrovat.
- Jakou roli v týmové či sdružené praxi mladí lékaři nejčastěji hledají? Je hlavním lákadlem nechat se zaměstnat, nebo si spolu s někým založit novou praxi?
Těch důvodů pro atraktivitu je víc. Na základě našeho posledního průzkumu mezi mladými praktiky vidíme, že je větší chuť pracovat v nějakém týmu a menší potřeba vlastnit ordinaci a být jejím „manažerem“. Možná to souvisí s faktem, že většina – 75 procent – praktických lékařů jsou ženy, které po atestaci často zakládají rodinu a je pro ně složitější převzít veškeré vedení ordinace. Kromě toho je řízení praxe spojeno s velkou administrativní i manažerskou zátěží. Současná mladá generace také víc myslí na „well-being“, na čas pro rodinu a přátele. Proto upřednostňuje zaměstnanecký poměr víc, než tomu bylo u starších generací praktiků.
- Jaká je tedy nejmladší generace praktiků?
Musím říct, že z nich mám obrovskou radost. Pomalu končím ve vedení Mladých praktiků a sleduji, že když jsme začínali, byli jsme skoro jediní, kdo se chtěl aktivně angažovat a nějak to posouvat dál. Dneska se nestačím divit, kolik lidí má chuť cestovat, vzdělávat se, pomáhat s organizací akcí a posouvat věci dopředu. Takže jsem z té nové vlny budoucích praktiků vážně nadšen a těší mě, že jim to můžu předat.
- Mají nejmladší praktici zájem o vědu?
Určitě. Docela nedávno vznikl Ústav pro vědu a výzkum v primární péči při 1. LF UK, který už má několik velmi aktivních členů a první výsledky. Bohužel, v Česku zatím věda v primární péči nemá dlouhou tradici, ale je vidět, že se to rychle zlepšuje. Je víc projektů, přibývají mladí kolegové s Ph.D. a ta věda v primární péči je určitě na vzestupu. Věřím, že tahle oblast bude do budoucna mnohem silnější. V západních zemích je běžné, že se aspoň část výzkumu odehrává právě v terénu, v primární péči – u nás se ten trend teprve rozjíždí.
- Tady na kongresu byla představena nová kampaň, která má mimo jiné i přilákat nové lékaře do primární péče. Čím byste je nalákal, co je na primární péči krásné?
Všechno! Primární péče je podle mě jedna z posledních oblastí, kde pečujete o pacienta se vším všudy. Vídáte ho dlouhodobě, od nízkého věku až do smrti, provázíte ho celým systémem zdravotní i sociální péče. Máte možnost opravdu holistického přístupu. Navíc je ta práce nesmírně pestrá – jeden pacient přijde s respiračním problémem, další s očním, třetí s kožním, čtvrtý s ortopedickým a pátý je psychiatrický… Takže se v ordinaci rozhodně nenudíte.
Dneska je také skvělé, že můžete pracovat s moderními technologiemi. Nikdo vám nebrání, abyste si pořídili třeba ultrazvuk nebo se zaměřili na psychosomatiku či myoskeletální medicínu. Takže se můžete v rámci oboru „subspecializovat“ přesně v tom, co vás baví. A proti superspecializované ambulanci, kde se dokola věnujete jedné věci, je tohle neskutečně pestré a lidsky uspokojující.
- Jaké digitální technologie vám v současnosti pomáhají, pokud jde například o komunikační systémy a nové aplikace?
V poslední době v řadě ordinací přibývají různé komunikační systémy pro kontakt s pacienty, protože jsme zjistili, že čistě telefonické hovory nejsou nejefektivnější. Máme tedy online platformy určené na objednávání k vyšetření, žádání o recepty a vyřizování administrativy, což nám výrazně zvyšuje efektivitu. Díky tomu jsme schopni přijmout více pacientů a zároveň ušetřit čas, který by jinak padl na vyřizování papírů.
Těšíme se také na další rozvoj elektronické komunikace s jinými lékaři, ale zatím je to spíš „v plenkách“, protože spolu můžeme komunikovat jen s těmi, kdo sami dobrovolně využívají lékařský e‑mail či tzv. eZprávu. V některých zařízeních, s nimiž spolupracujeme, to funguje perfektně – výsledky rentgenu či laboratoře máme hned k dispozici.
Kromě toho využíváme různé „vychytávky“ v našem ambulantním softwaru, které hlavně urychlují administrativu. Abych byl konkrétní, tak třeba VoIP telefon nám pomáhá odbavovat hovory s pacienty, třídit je, navádět je správně v případě, že volají mimo ordinační dobu, nebo je upozornit, že s některými dotazy mohou využít online portál apod.
- Na co se těšíte ohledně digitalizace v příštím období, kdy se chystá velký rozvoj centrálních služeb?
Asi nejvíc na to, až nebudu muset tisknout papírovou dokumentaci, nebudu muset mít v ordinaci ty obrovské kartotéky, ve kterých skladujeme tisíce papírů a neustále jen narůstají, a budu moct vést čistě elektronickou kartu pacienta. Dneska to oficiálně není možné – spousta lékařů už nepoužívá papíry téměř vůbec, ale legislativně nejde mít dokumentaci čistě v počítači tak, aby bylo všechno stoprocentně v souladu se zákonem. To mělo být povoleno už před dvaceti lety.
Druhá věc, na kterou se těším, je elektronická výměna žádanek a výsledků, potažmo veškerých zpráv a dat mezi lékaři, laboratořemi a pracovišti zobrazovacích metod.
- Daří se celkově snižovat administrativní zátěž praktických lékařů?
To je složitá otázka. Musím pochválit současného ministra zdravotnictví, který je jedním z prvních, kdo se o to opravdu snaží. Zrušil některé pracovnělékařské prohlídky, které nedávaly zas až tak hluboký smysl, zrušil nějaká ta potvrzení, jako třeba potravinářský průkaz, který také nebyl nějak zvlášť opodstatněný. Na druhou stranu zas ale za tu dobu nějaké administrativní záležitosti naopak přibyly. Celkově bych ale řekl, že se administrativní zátěž postupně snižuje. Roste také škála možností, jak nám mohou pomoci moderní technologie a ambulantní softwary – ty mohou práci s administrativou dost často velmi zefektivnit a snížit ji na minimum.
- Když chválíte ministra Vlastimila Válka, máte i nějaké připomínky?
Mě opravdu mrzí jedna věc, na kterou upozorňuji po celou dobu, co jsem předsedou Mladých praktiků, a bohužel se ji zatím nepodařilo prosadit. Jde o to, že sice v tuto chvíli máme relativně dost praktických lékařů, ale v příštích letech odejde velká část do důchodu – a bude nás málo. Zároveň populace stárne, stále víc nemocí přechází z nemocnic na ambulantní sektor, a především k praktikům. Potřeba praktických lékařů tedy stoupá, ale ministerstvo zdravotnictví ani stát obecně to dostatečně nereflektují.
Počet rezidenčních míst stagnuje posledních deset let. Dotace na jedno místo taky zůstává stejná, takže mladý praktik v rezidenčním programu má ve výsledku výrazně nižší příjem, než kdyby pracoval v nemocnici či jako jiný ambulantní specialista. Přitom by stačilo navýšit rezidenční místa a dotaci aspoň mírně. To by stálo jen desítky milionů korun ročně, možná nějakou menší stovku – ze státního rozpočtu je to zanedbatelná částka. Politická vůle k tomu ale chybí, a já to vnímám částečně jako své osobní selhání, že se nám to za mého působení u Mladých praktiků nepodařilo prosadit, přestože to považuje za nutné i většina odborníků a neustále to všude akcentujeme.
- A co kvalita samotného specializačního vzdělávání?
Kdybych to měl říct s trochou nadsázky, tak od státu potřebujeme hlavně zvýšit počet rezidenčních míst a upravit jejich financování. Samotný zájem o všeobecné lékařství i kvalitu oboru už si dokážeme ohlídat sami. Mám dobrý pocit z toho, že Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví je nám hodně nakloněn, Katedra praktického lékařství se omladila a její úroveň jde dost nahoru. Spolupracujeme na hodnocení školitelů i dalších věcech. Takže kvalitu si pohlídáme – ale potřebujeme pomoc s kvantitou.