MT vybírá ze serveru www .dm2t.cz

Riziko mortality u diabetiků nelze vysvětlit tradičními rizikovými faktory

Pacienti s diabetem mají vyšší riziko úmrtí než pacienti bez diabetu. Obecně se toto zvýšené riziko vysvětluje jako důsledek „tradičních“ rizikových faktorů, jako jsou obezita nebo onemocnění srdce. Studie publikovaná recentně v Diabetes Care analyzovala řadu rizikových faktorů úmrtí (strava, fyzická aktivita, obezita, hypertenze, hyperlipidémie, kardiovaskulární nebo onkologická onemocnění v osobní anamnéze) a zjistilo se, že tyto tradiční rizikové faktory nemohou vysvětlit vyšší riziko smrti u pacientů s diabetem. Jinými slovy, nejsou příčinou vyššího rizika mortality diabetiků.

Enrique Regidor, et al. (Universidad Complutense de Madrid, Španělsko), byli při své odborné práci zvědaví, zda se jim podaří identifikovat faktory, které by vztah mezi diabetem a vyšší mortalitou mohly vysvětlit. Srovnali tedy riziko úmrtí osob s diabetem a osob bez diabetu (celkem 4 000 osob ve věku 60 let a více). První analýza byla adjustovaná na věk, vzdělání, sociální status, lékařskou péči, léčbu statiny, aspirinem nebo antagonisty angiotensinu II. Poté vyřadili faktory spojené s rizikem mortality. Autoři zjistili, že osoby s diabetem mají vyšší riziko mortality než nediabetici (HR 1,40 pro muže s diabetem a 1,70 pro ženy s diabetem). Po adjustaci na další, závažnější, rizikové faktory smrti (KV a onkologická onemocnění) byl rozdíl mezi diabetiky a nediabetiky už jen malý (HR 1,43 pro muže a 1,67 pro ženy).

Jak se píše na serveru Daily Rx, pravděpodobnou příčinou vyššího rizika mortality u diabetiků může být především hyperinzulinémie, která mnoha způsoby narušuje fyziologii organismu. Řada z nich je zprostředkována zánětlivou reakcí. Minimalizovat inzulinovou odpověď lze podle odborníků jmenovaného serveru pomocí změny životního stylu (zhubnutí, fyzická aktivita, dieta). Dieta by měla obsahovat více bílkovin a tuků než sacharidů a cvičení by mělo být založeno na principu intervalové aerobní aktivity: 20 až 60 vteřin intenzivní aktivity a 10 až 90 vteřin odpočinku, to vše opakovat v osmi cyklech 1× až 2× týdně.

Zdroj: Diabetes Care

Paradox obezity u pacientů s diabetem 2. typu

Byly objeveny důkazy o tom, že dospělí s normální hmotností v době diagnózy diabetu mají vyšší riziko mortality ve srovnání s osobami, které jsou v době diagnostikování diabetu obézní. Jde o tzv. paradox obezity.

Poolovaná analýza pěti longitudinálních kohortových studií (Atherosclerosis Risk in Communities Study, 1990–2006; Cardiovascular Health Study, 1992–2008; Coronary Artery Risk Development in Young Adults, 1987–2011; Framingham Offspring Study, 1979–2007; Multi‑Ethnic Study of Atherosclerosis, 2002–2011), publikovaná aktuálně v časopisu JAMA, zahrnovala 2 625 pacientů. Výsledky ukázaly, že u osob s normální hmotností (BMI 18,5 až 24,99) v době diagnózy diabetu vycházelo 284,8 úmrtí na 10 000 pacientoroků ve srovnání s 152,1 úmrtí na 10 000 pacientoroků u osob, které byly v době diagnózy diabetu obézní nebo měly nadváhu (BMI 25 a více). Po adjustaci na demografické charakteristiky, krevní tlak, hodnoty lipidů, obvod pasu a kuřáctví měli pacienti s normální hmotností více než dvojnásobné riziko mortality než obézní „kolegové“. Rozdíl mezi skupinami nebyl signifikantní, což autoři vysvětlují malou statistickou silou studie, danou relativně malým počtem KV příhod v sledované populaci. Vedoucí analýzy, M. R. Carnethon (Feinberg School of Medicine, Northwestern University, Chicago), k tomu říká: „Naše závěry jsou konzistentní s dalšími studiemi u osob s hypertenzí, konečným stadiem renálního selhání a městnavým srdečním selháním. I tito pacienti měli vyšší mortalitu navzdory normální tělesné hmotnosti.“ Jen asi 5 až 15 % pacientů s diabetem má normální hmotnost, autorka analýzy však předpokládá, že s tím, jak bude v populaci přibývat starších osob (65 až 75 let), bude počet pacientů s normální hmotností narůstat. „Naše závěry by neměly být interpretovány chybně: neznamená to, že diabetici s normální hmotností by měli ztloustnout, nebo naopak, obézní přestat hubnout. Lékaři by měli myslet na to, že nelze spoléhat jen na BMI jako rizikový faktor.“

Paradox obezity je pravděpodobně způsoben genetickou predispozicí. Ta vede k tomu, že osoby s diabetem a normální hmotností mají vyšší úmrtnost. „Pokud jsou genetické varianty predisponující k diabetu spojeny s dalšími onemocněními, jejich nositelé mohou být geneticky zatíženi směrem k vyššímu riziku mortality. Tato genetická hypotéza musí být dále zkoumána, stejně tak jako další možné příčiny – zánět, distribuce a činnost tukové tkáně nebo třeba činnost beta‑buněk,“ uvádějí autoři v závěrečné diskusi.

Otázkou také je, jak k diabetikům s normální hmotností klinicky přistupovat. Dosud jsou totiž dietní opatření a hubnutí primární součástí léčby diabetu.

Zdroj: Mercedes R. Carnethon, PhD; Peter John D. De Chavez, MS; Mary L. Biggs, PhD; Cora E. Lewis, MD; James S. Pankow, PhD; Alain G. Bertoni, MD, MS; Sherita H. Golden, MD, MS; Kiang Liu, PhD; Kenneth J. Mukamal, MD, MPH; Brenda Campbell‑Jenkins, PhD; Alan R. Dyer, PhD. Association of Weight Status With Mortality in Adults With Incident Diabetes. JAMA 2012;308(6):581–590. doi:10.1001/jama.2012.9282.

Zdroj: Medical Tribune