Možnosti genetiky při hledání léčby schizofrenie
Schizofrenie má „jen“ jednoprocentní prevalenci, ale ukazuje se, že se jedná o duševní poruchu spojenou s dlouhodobou, často celoživotní pracovní nezpůsobilostí, čímž pro společnost vznikají mimořádně vysoké náklady. Ve Spojených státech amerických tyto výdaje například převyšují finanční prostředky na léčbu všech typů nádorů.
Doc. Šťastný zahájil svou přednášku stručným exkursem do dějin objevování schizofrenie a upozornil na zajímavou skutečnost, že je tomu již sto let, co dal Eugen Bleuler světu termín schizofrenie. Předtím se lékaři v učebnicích dočítali o sugestivním termínu dementia praecox, spojovaným zejména s Emilem Kraepelinem (šesté vydání Učebnice psychiatrie z roku 1899). Bleuler se totiž domníval, že toto onemocnění daleko lépe než progrese k osobnostnímu úpadku charakterizuje nesoulad jednotlivých duševních projevů. Věda ovšem spěje k hledání příčin onemocnění.
Glutamátová teorie v hledáčku vědců
Na schizofrenii je stále více nahlíženo jako na neurovývojovou poruchu – porucha synaptického spojení. Ontogeneze lidského neuronálního systému prochází fází tvorby synapse, stabilizace synapse a modulace synapse. A právě v období stabilizace synapse se mohou uplatňovat kandidátní geny pro schizofrenii. Podle Weinbergera a Harrisona z Oxfordu (Schizophrenia genes, gene expression, and neuropathology: on the matter of their konvergence, Molecular Psychiatry, 2005) jich je zatím známo jen 12. Odhadovaný podíl uvedených kandidátních genů na vzniku schizofrenie je založen na morfometrických a histopatologických studiích a dále na nálezech získaných na animálních modelech psychózy. Uvedené geny odpovídají za poruchu funkce glutamátergního přenosu v hipokampu, za abnormality GABA-ergního a glutamátergního systému v dorsolaterální prefrontální mozkové kůře a za frontokortikální dopaminergní poruchu v přenosu nervového vzruchu.
Doc. Šťastný je zastáncem teorie, která v patogenezi schizofrenie přičítá zásadní význam právě poruše glutamátergní transmise ve smyslu její hypofunkce. Glutamát je excitační kortikální přenašeč, který je neurotransmiterem zhruba v polovině všech synapsí mozku obratlovců. Má důležitou roli v učení a paměti, protože se podílí na tzv. dlouhodobé potenciaci neuronální aktivity. Do hledáčku zastánců glutamátové teorie se tak dostávají geny mající blízko právě ke glutamátergní neurotransmisi a hlavním „podezřelým“ je gen NRG1 8p 12–21.
Ne všichni odborníci se však přiklánějí ke glutamátové teorii vzniku schizofrenie, podobně jako doc. Šťastný. Například prof. MUDr. Jaromír Švestka, DrSc., který přednášel v Praze odborné veřejnosti na téma schizofrenie o pár týdnů později, je vůči ní o poznání skeptičtější. Vývoj jako takový v oblasti výzkumu CNS podle jeho názoru stagnuje na místě, již 10 let se totiž nepodařilo najít zásadní průlom v žádné teorii. Posteskl si, že kvůli tomu neurovědy ztrácejí ty nejschopnější pracovníky, kteří přecházejí do dynamičtějších oborů, například do onkologie, kde probíhá boom biologické léčby. Tato léčba by se dle prof. Švestky měla stát inspirativní i pro neurovědy a mělo by do ní být více investováno. „Studie na bázi glutamátové teorie jsou málo úspěšné, jeden z nadějných inovativních léků společnosti Lilly ovlivňující glutamátergní neurotransmisi léků byl v klinické fázi studie již před 10 lety zastaven. Nyní jej s určitou nadějí znovu ,oprášili‘ vědci v Rusku,“ říká prof. Švestka.
Doc. Šťastný nicméně očekává v příštích patnácti letech mnoho překvapivých zjištění na poli genetické psychiatrie, která zásadním způsobem ovlivní pohled na schizofrenii a budou klíčem k nalezení efektivní léčby.
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 10/2008, strana A11
Zdroj: