Molekulární diagnostika komplexu tuberózní sklerózy
Tuberózní skleróza (tuberous sclerosis complex, TSC) patří do skupiny vzácných onemocnění, která jsou charakterizována současným výskytem abnormalit kůže a nervového systému, tzv. neurokutánní syndromy. Onemocnění se vyznačuje autozomálně dominantním typem dědičnosti a jeho příčinou jsou mutace v jednom ze dvou tumor‑supresorových genů. Molekulární diagnostiku TSC genů pro pacienty z celé ČR zajišťuje Ústav lékařské genetiky FN Olomouc.
Tuberózní skleróza, jejíž výskyt se odhaduje na 1 : 6 000, je onemocnění projevující se tvorbou benigních tumorů (hamartomů) a hamarcií postihujících četné orgánové systémy, nejčastěji kůži, mozek, ledviny a srdce. Postižen však může být prakticky jakýkoli orgánový systém. Pro toto onemocnění je typická značná variabilita symptomů a různá závažnost postižení. Rozdílná exprese je pozorována nejen u pacientů z různých rodin, ale rovněž mezi postiženými příbuznými téže rodiny.
Onemocnění se vyznačuje autozomálně dominantním typem dědičnosti a jeho příčinou jsou mutace v jednom ze dvou tumor‑supresorových genů (TSC1 a TSC2). Gen TSC1, lokalizovaný na 9q34, kóduje hamartin, gen TSC2 je lokalizován na 16p13.3 a kóduje tuberin. Dvě třetiny případů vznikají jako nové mutace, kterých bylo popsáno již přes tisíc (cca 30 % v genu TSC1 a 70 % v genu TSC2). Hamartin/tuberinový komplex reguluje fyziologické procesy v buňce (buněčný růst, proliferaci buněk, dynamiku aktinu, buněčnou adhezi) v závislosti na energetickém stavu buňky, koncentraci kyslíku, množství živin či na přítomnosti růstových faktorů.
Diagnóza tuberózní sklerózy je stanovena na základě kombinace typických symptomů, které jsou rozděleny na majoritní a minoritní znaky. Genetické vyšetření je indikováno při klinickém podezření na tuberózní sklerózu na podkladě výskytu typických symptomů. Vyšetření genu je rovněž indikováno u příbuzných osob pacientů s tuberózní sklerózou, kteří mají riziko nosičství mutace TSC genu. Testování je indikováno genetikem po genetickém poradenství a podepsání informovaného souhlasu.
Molekulární diagnostikou TSC genů pro pacienty z celé ČR se zabýváme na Ústavu lékařské genetiky FN Olomouc od roku 1995. Vzorky jsou k nám odesílány z jednotlivých genetických, popřípadě neurologických pracovišť z celé České republiky, a to ve formě nesrážlivé krve v EDTA, resp. přímo izolované DNA, doprovázené žádankou o vyšetření a vyplněným registračním formulářem dle přiložených diagnostických kritérií. V případě nálezu kauzální mutace u probanda nabízíme vyšetření této mutace rovněž u příbuzných osob v riziku přenosu této mutace, případně možnost provedení prenatální diagnostiky.
Původně využívané metody na vyhledávání neznámých mutací (techniky SSCP a DGGE) byly od roku 2009 nahrazeny kompletním Sangerovým sekvenováním kódující sekvence obou genů a technikou MLPA s cílem zvýšit účinnost záchytu kauzálních mutací.
V období let 2009 až 2013 byl naší laboratoří vyšetřován následující soubor pacientů s indikací pro analýzu TSC genů: 96 nových případů TSC (z toho čtyři prenatální vzorky) a dále 37 pacientů indikovaných před rokem 2009. Soubor zahrnoval rovněž rodinné příslušníky probandů (107 postnatálních vyšetření a 13 prenatálních vzorků) a konfirmační vzorky pacientů s již známou mutací (35 vyšetření).
Za uvedené období byla v souboru probandů provedena kompletní analýza TSC genů metodou MLPA a přímého sekvenování u 87 dosud neuzavřených TSC případů. Podařilo se odhalit 78 kauzálních mutací, přičemž 28 detekovaných patologických sekvenčních změn nebylo popsáno v databázi (LOVD TSC1/TSC2). V 56 případech mutace souvisely s genem TSC2, u 22 pacientů byla mutace zachycena v genu TSC1, u tří osob nebyla nalezena žádná mutace. U šesti jedinců byla zjištěna sekvenční změna neznámého významu, pro objasnění její možné kauzality je nutné ještě vyšetřit DNA rodičů, popřípadě dalších rodinných příslušníků probanda.
V roce 2014 zavádíme techniku masivního paralelního sekvenování (MiSeq) obou TSC genů s cílem zrychlení průchodu vzorků laboratoří.
Zdroj: Medical Tribune