Moc politiků pochází z přerozdělování peněz

Znovu jsem se o tom přesvědčil v posledních dnech při čtení sporů o novou lékovou vyhlášku: české zdravotnictví je neuvěřitelně zpolitizované a každá jeho součást se politikům hodí jak k uplácení jejich voličských skupin, tak k nasazování psích hlav politickým protivníkům. Ke škodě všech, samozřejmě kromě politiků, kteří se prostřednictvím zpolitizování zdravotnictví dostali k funkcím či se v nich udrželi.

A všimněte si, jak tam, kde fungují ryze tržní principy, kupříkladu ve zdravotnictví veterinárním či ve výrobě stavebních materiálů, politikové tyto nástroje nenacházejí.

Kdyby se nám, nepolitikům, nakonec podařilo donutit kapry, aby si vypustili svůj přerozdělovací rybník, mohla by nastat kýžená následující situace. Zdravotní pojišťovny vznikají a pracují podle části obchodního zákoníku věnovaného pojišťovnictví. Občané si z jejich nabídky vybírají ten pojistný plán, který se nejlépe hodí jejich potřebám a kapse, stejně jako si vybírají u jiných pojišťoven z možných pojištění majetku či života. Zvláštního zákona netřeba.

Zdravotní pojišťovny nasmlouvají s poskytovateli zdravotních služeb pro svoje klienty ty služby, které si u pojišťoven výběrem zdravotních plánů objednali, a s poskytovateli o tom sepíší standardní smlouvy včetně cen za tyto služby a postihů za jejich oboustranné nedodržování. Stejně jako se domlouvá se svými zákazníky a dodavateli každý solidní podnikatel. Zvláštního zákona opět netřeba.

Poskytovatelé zdravotních služeb pak vznikají a jednají podle další části obchodního zákona jako každý jiný živnostník, akciová společnost, družstvo, nezisková organizace či jiná zákonem umožněná forma podnikání. Zvláštního zákona stále netřeba. Troufám si tvrdit, že nikde ve zdravotnictví nenajdete oblast, která by potřebovala nějaký specializovaný zákon, samozřejmě za předpokladu, že občanský a obchodní zákoník je alespoň tak kvalitní, jako býval za c. a k. monarchie. A pokud by takový byl, věřte, že by beze změn a novelizací vydržel pěkných pár let.

A zdravotnictví by se logicky stalo pro politiky stejně „atraktivní“ záležitostí jako ta výše zmíněná veterina či výroba autosoučástek. Už bychom o něm z úst politiků v podstatě neslyšeli. A navíc by to s ním bylo jako s našimi tělesnými orgány: fungují‑li, ani o nich nevíme.

Protože však veškerá, opakuji veškerá moc politiků (a úředníků) vyplývá z práva přerozdělovat peníze, proto čím méně peněz přerozdělují, tím menší je jejich moc. A generace politiků, které by nešlo o moc, ale službu, tu dosud nevyrostla. A obávám se, že tak hned nevyroste. A tak i příští rok a léta další budeme svědky politických bojů, při nichž se bude mávat zdravotnictvím jako jednou z hlavních zbraní. Ke škodě zdravotnictví, ke škodě nás všech.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 5/2007, strana B2

Zdroj: