Ministrův tým představil jízdní řád zdravotnictví
„V tom, co novináři i veřejnost obecně nazývají reformou, se ve skutečnosti prolínají kroky rutinní, nápravné a samozřejmě i reformní v pravém slova smyslu,“ řekl T. Julínek novinářům, když 27. února představoval legislativní plán ministerstva na příští roky. Úkoly rozdělil do tří fází – symbolických kopců, na které je třeba vystoupat. První, stabilizační fáze je již v běhu, skončit by měla v závěru roku 2007. Jejím cílem je přijetí takových legislativních norem, které by ve zdravotnictví vedly k návratu ke standardním vztahům a ke zlepšení komunikace. Druhá etapa by měla být reformou institucí s cílem zvýšit efektivitu stávajícího systému. Dokončena by měla být v roce 2009. Teprve ve třetí fázi, počínaje rokem 2010, by mělo dojít k reformě financování a tím i ke skutečné změně zdravotního systému s cílem zajistit dlouhodobou udržitelnost sociálního systému tváří v tvář hrozbě stárnutí populace i neustále rostoucím cenám moderní medicíny.
„Přípravou konkrétních legislativních návrhů jsou pověřeny zvlášť vytvořené projektové týmy a garantují je jednotliví náměstci podle oblastí, kterých se opatření budou týkat,“ vysvětlil ministr. Zároveň připomněl, že v celém návrhu správních a reformních kroků není třeba hledat nic jiného, než co T. Julínek a tým jeho spolupracovníků představil již dávno před parlamentními volbami. „Naše názory a plány byly a nadále jsou zcela konzistentní,“ zdůraznil ministr. (Úplný přehled legislativních změn z dílny projektových týmů ministerstva zdravotnictví najdete na str. B3). O některých detailech legislativního plánu ministerstva a o dopadech reformních změn hovořili T. Julínek a P. Hroboň i na diskusním setkání Dialogem k reformě, kterým 28. února navázalo sdružení Občan na tradici svých seminářů z ekonomiky zdravotnictví. Ministr zde mimo jiné upřesnil obsah návrhu na právní zakotvení svobodného výkonu povolání lékaře. „Podle současné úpravy není jasné, kdy zákon hovoří o lékaři jako fyzické osobě a kdy o lékaři coby zdravotnickém zařízení,“ řekl T. Julínek. „Tím, že zákon č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních, podmiňuje poskytování této péče existencí ‚kamenné‘ ordinace, vlastnictvím odpovídajícího přístrojového vybavení a podobně. Vzato ad absurdum by si tedy smluvní lékař, pokud by šel poskytnout své služby jinému zdravotnickému zařízení, měl nést ordinaci na zádech – v případě anesteziologa by to znamenalo nosit si s sebou celý operační sál…“ To, že je při právní formulaci statutu svobodného výkonu povolání lékaře čím se inspirovat, ministr doložil odkazem na postavení například architektů či veterinářů. (K odpovědím ministra T. Julínka účastníkům diskusního setkání se vrátíme v příštím čísle MT).
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 6/2007, strana B1
Zdroj: