Ministr vstříc odborům

Situace kolem ministrovy senátní novely zákoníku práce se vyhrotila poté, co Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče vyhlásil na 5. března dvouhodinovou výstražnou stávku ve zdravotnických zařízeních, které jsou  příspěvkovými organizacemi. Konala by se v případě, pokud by T. Julínek prosadil 7. února v Senátu svůj návrh novely.

„Náš protest nesměřuje proti pacientům ani proti zaměstnavatelům,“ zdůraznil 15. ledna na shromáždění představitelů odborových organizací působících ve zdravotnických příspěvkových organizacích předseda OSZSP RNDr. Jiří Schlanger. Připomněl, že odborový svaz připravil se zaměstnavateli na půdě tripartity, tedy rady hospodářské a sociální dohody, vlastní společný návrh novely zákoníku práce řešící otázku přesčasů ve zdravotnictví. „Ministerstvo práce a sociálních věcí nám potvrdilo, že je plně v souladu s požadavky a normami Evropské unie. Bohužel, Tomáš Julínek z pozice senátora obešel tripartitu a sociální dialog a svůj návrh řešení se rozhodl prosadit nikoli v diskusi, ale formou senátorského návrhu,“ zdůraznil J. Schlanger.

Nízké odměny bolí…

Společný návrh odborářů a zaměstnavatelů se od ministrova liší pouze v detailech, nicméně podstatných. Obě koncepce například počítají shodně s 56 odpracovanými hodinami týdně. T. Julínek je rozvrstvuje tak, že zaměstnanec si může 40 hodin základní pracovní doby smluvně rozšířit na 48 hodin a k tomu by mohl mít dalších až osm hodin přesčasů. Odbory chtějí zachovat čtyřicetihodinový pracovní týden a k tomu přidat 16 hodin přesčasů. Rozdíl je patrný - za přesčasy je příplatek 25 procent, čím více přesčasů nad rámec základní pracovní doby, tím více peněz.

Naprosto nepřijatelná je ale pro OSZSP druhá část návrhu T. Julínka, tedy přechod odměňování zdravotníků v příspěvkových organizacích z režimu platu do režimu mzdy. Podle J. Schlangera si totiž zdravotníci tam, kde došlo k transformaci zdravotnických zařízení do obchodních společností, finančně pohoršili. Ve většině krajů to platí pro lékaře, všude bezezbytku pak pro ošetřovatelský personál. Dlužno přiznat, že statistiky mu dávají za pravdu ).

…pokažená reforma by mohla bolet víc!

Zatímco výše uvedené výhrady odborů k otázkám pracovní doby a odměňování ve zdravotnictví plnily v uplynulých dnech titulní stránky i laických médií, zcela stranou zájmu novinářů zůstaly vážné výhrady OSZSP k věcným návrhům reformních zákonů, které by, pokud letos úspěšně projdou legislativním procesem, měly od 1. ledna 2009 zásadně změnit podobu českého zdravotnictví. Na jednání 15. ledna je společně shrnuli JUDr. Dominik Brůha, advokát spolupracující s OSZSP, JUDr. Zuzana Pláničková, právnička OSZSP, a Ing. Tereza Koňaříková, ekonomka OSZSP. Uvádíme jen některé, nejpodstatnější výhrady.

K zákonu o zdravotních službách

Nově zaváděný pojem „zdravotní služba“ (pravděpodobně s cílem přiblížit poskytování zdravotní péče provozování standardní podnikatelské činnosti) postrádá smysl, návrh zákona reguluje pouze vztahy při poskytování zdravotní péče. Změna terminologie si navíc vyžádá novelizaci mnoha zákonů včetně ústavní Listiny základních práv a svobod operujících s pojmem „zdravotní péče“.

Definice zdravotnického zařízení je vázána pouze na „prostory“, pomíjí fakt, že více než o místnosti se jedná o soubor hmotných, nehmotných a personálních složek.

Návrh zákona je chybný i v tom, že nepožaduje, aby provozovatel zdravotnického zařízení jmenoval odborného zástupce pro každý hlavní obor, v němž péči poskytuje; nedostatečně vymezena je i bezúhonnost provozovatele či odborného zástupce.

Zákon by měl upravovat skutečně jen podmínky poskytování zdravotní péče - definice zdravotnického zařízení a jeho provozu by proto patřily do jiného, „živnostenského“ zákona pro zdravotnictví.

V návrhu ve výčtu povinností pacienta chybějí ty základní, například dodržovat lékařem stanovený léčebný režim; není ani umožněno pacienta při porušení této povinnosti ze zdravotnického zařízení propustit - samozřejmě pokud tím nedojde k ohrožení jeho života či vážnému ohrožení zdraví.

V návrhu je uvedeno právo poskytovatele „odmítnout pacienta tehdy, bylo-li by poskytnutí zdravotních služeb v rozporu s jeho etickým přesvědčením a svědomím“ - není však zřejmé, o co se toto právo v zákoně opírá, proto je snadno zneužitelné.

K zákonu o specifických zdravotních službách

Zavedení pojmu „pracovnělékařská služba“ postrádá smysl - nejedná se o službu, ale o péči poskytovanou v rámci pracovněprávních vztahů; ministerstvo práce a sociálních věcí navíc připravuje tzv. technickou novelu zákoníku práce, ve které vrací do českého právního řádu pojem „závodní preventivní péče“. Svědčí to o nekoordinovanosti a nedostatečné komunikaci mezi ministry jedné a téže vlády.

K zákonu o zdravotnické záchranné službě

Chybí definice navazujících opatření, třeba sítě nemocnic s urgentním příjmem.

Návrh se nevypořádává se zásadním problémem, jímž jsou chybějící lidské zdroje, tedy nedostatek lékařů pro rychlou lékařskou pomoc. Neřeší dostatečně ani dělbu pravomocí mezi kraje a státní správu ani plány pokrytí.

Navrhovaná povinnost zajišťovat lékařskou službu první pomoci degraduje samu činnost ZZS, navíc opět v praxi narazí na nedostatek lékařů.

Zcela chybí vymezení dopadu nového systému financování ZZS na veřejné zdravotní pojištění (dnes je z něj hrazeno pouze 30 % nákladů ZZS, zbytek hradí zřizovatel; návrh zákona požaduje, aby část financování převzal stát, ale není definováno, které činnosti tedy vykonává kraj).

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 2/2008, strana B1

Zdroj: