Ministr slibuje všem, přidat ale může jen někomu
Zdravotnictví právě zažívá svůj každoroční evergreen. Přesně za měsíc, resp. 30. října, by ve Sbírce zákonů měla vyjít úhradová vyhláška, klíčový dokument určující výši plateb v celém systému pro následující kalendářní rok. Úhradová vyhláška letos již s předstihem plní stránky novin, a to zejména s přísliby, kdo všechno ve zdravotnictví dostane přidáno. Realita ovšem podle mého bude zejména pro zaměstnance nemocnic studenou sprchou. Avizovaný růst ceny jejich práce (zanesený ve vyhlášce) se zdá být jistou zárukou, samotná zařízení jsou ale ve většině případů placena paušálem – a management nemocnice si pak musí s přidělenými financemi poradit, jak nejlépe umí. Pokud přidá zaměstnancům, nekoupí třeba modernější CT. Je jen na něm, jak se rozhodne, a v tom je jádro pudla. Jistější vyhlídky mají v tomto směru ambulantní specialisté, kteří pojišťovnám účtují podle Seznamu výkonů. Pokud vzroste cena bodu, případně dojde k navýšení počtu bodů za jednotlivé výkony, nemusejí se o navýšení plateb obávat.
Momentálně se tedy úhradová vyhláška ale ještě dopéká a podrobuje nelehkému připomínkovému řízení. V něm se každá ze zúčastněných stran, rozuměj od ambulantních specialistů přes nemocnice až po praktiky, zdravotní pojišťovny, zástupce odborů, odborných společností, lékařské komory snaží ještě z vyhlášky nějaké to bene (celkem legitimně) navíc získat. Vyhláška je tak jednou z nejkomplikovanějších norem ve své kategorii, která se navíc musí sisyfovsky vytvářet s železnou pravidelností. Jako ministr zdravotnictví máte při psaní úhradové vyhlášky v podstatě jen jednu jistotu – pokud vám budou všechny segmenty nadávat zhruba rovným dílem, může vás těšit, že jste byl dostatečně spravedlivý a nikomu příliš nestranil.
Jistá nerovnost zde přece jenom vzniká. Samostatnou kapitolu v jednáních píše pravidelně Česká lékařská komora. Nakonec je to její nezastupitelné právo (a snad i povinnost), potud vše v pořádku. Ona dysbalance je však způsobena jednostranným tlakem, který je vyvíjen ve snaze přilepšit zmíněným ambulantním specialistům. Vysvětlení je v tomto případě prostší, než by se zdálo. V čele ČLK totiž stojí Milan Kubek – ambulantní specialista. Jeho osobní angažovanost podmíněnou stavovskou příslušností bych dokázal pochopit, pokud by neprosazoval jeden segment na úkor těch ostatních. Balík peněz v systému je ale (bohužel) pořád jenom jeden – a pokud jednomu přidám, nutně musím jinému ubrat. V tomto duchu podle mne Milan Kubek není dobrý prezident ČLK. A nemá to nic společného s tím, že bych ambulantním specialistům zlepšení příjmů nepřál. Představitel největší profesní organizace by ale měl se stejnou vervou bojovat za všechny – třeba i za praktiky nebo nemocnice. Těm se ale o takové podpoře může jenom zdát.
Vraťme se ale k úhradové vyhlášce pro rok 2016, co o ní už dnes víme. A nejprve to dobré. Snad vůbec poprvé vyjde o několik týdnů dříve než na samém sklonku roku. Není to sice zásluhou uvědomělé práce ministerstva, ale upravenou literou zákona, která termín 30. 10. stanovila, i tak to ale resort stálo nemalý kus práce a za ten patří všem zúčastněným dík a pochvala.
Co si myslím, že se resortu opravdu povedlo, je také rozšíření výkonů pro praktiky – konkrétně hrazení nočních služeb (za splnění určitých podmínek). Je to sice jen malý krok, ale určitě ve správném trendu. Hned dalším by mohlo být vyjmutí návštěv u pacienta z kapitace (tedy z paušální platby). Přetíženým záchrankám by takové opatření usnadnilo život v mnohém. Celkově je spektrum výkonů, které u nás mohou praktičtí lékaři vykonávat, nastaveno příliš úzce – počínaje už třeba tím, jak málo léků i procedur mohou předepisovat.
Nebyl bych to ale správný opoziční politik, kdyby zůstalo jen u chvály. Ministr Němeček na tiskové konferenci, kde návrh vyhlášky představil, uvedl, že zažíváme ekonomický růst díky politice této vlády. Musím si dovolit výrok poupravit. Ekonomický růst zažíváme politice této vlády navzdory. Tedy zatím, protože pokud bychom měli konjunkturu i nadále kontinuálně projídat, jak nám kabinet narýsoval pro rok příští, dlouho s dechem nevydržíme. Totéž – a možná dvojnásob – platí i ve zdravotnictví. Zdraví nám totiž rok od roku podražuje. Máme modernější metody, materiál i přístroje – náklady dlouhodobě rostou, a pokud s vědou chceme držet tempo, je třeba vyšperkovat systém navýsost efektivními postupy. V této souvislosti si nemohu odpustit připomenout, že to byla opět Česká lékařská komora, která s nebývalou razancí bojovala proti racionalizaci počtu lůžek v nemocnicích, stejně jako proti převedení části z nich do systému následné péče. Takové kroky by českému zdravotnictví velmi pomohly. Stejně jako je třeba najít odvahu a přiznat si, že bez spoluúčasti pacientů alespoň na přibližné úrovni evropského průměru to prostě nepůjde. Jakkoli se taková teze do populistického žargonu této vlády určitě nehodí. Racionální pohled bych ale čekal od každé osvícené vlády – ať už napravo, či nalevo. Od té současné jsme se dočkali zrušení regulačních poplatků (popření i té minimální spoluúčasti) a snížení podílu výdajů na zdravotnictví z celkového HDP. A tak, i když ministr tvrdí, jak dostanou přidáno ve zdravotnictví v podstatě všichni, troufl bych si už dnes tvrdit, že skutečně lépe se budou mít jen ambulantní specialisté (a já jim to ze srdce přeji). O navýšení platů v nemocnicích musím polemizovat. A to právě proto, že avizované navýšení plateb o 2,5 procenta bude muset v lůžkových zařízeních kompenzovat výpadky třeba právě za zrušené regulační poplatky. Zvýšení mezd o pět procent tak – bohužel – zůstane podle mne v kategorii příslibů.
A na závěr si nemohu odpustit poznámku či povzdech nad tím, jak ministerstvo upouští od plateb za výkon, neboli od DRG systému, který jsme pracně – krok po kroku – uváděli v život. Zatím nikdo spravedlivější systém na světě nevymyslel. Nechtěl bych současné vedení resortu podceňovat, ale něco mi říká, že jako první na světě s nějakým geniálním řešením asi nepřijdou. Politická zaslepenost tak v tomto případě pošlapala velký kus vykonané práce.
Zdroj: