Ministerstvo zdravotnictví nadělovalo lékárníkům pokuty

Pokuta činí 10 000 Kč plus náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Proti rozhodnutí se nelze dále odvolat.

Údaje o vydaných léčivých přípravcích jsou lékárníci povinni poskytovat SÚKL již od roku 2009, zajímavá je tedy odpověď na otázku, proč dostali lékárníci pokutu za nepředávání dat až od roku 2010 a nikoli za rok 2009, kdy data také nepředávali. Proč? Protože za sbírání dat v roce 2009 dostal naopak pokutu SÚKL. A to ne malou – 2 300 000 Kč. Úřad pro ochranu osobních údajů shledal, že SÚKL nemá pro sběr dat pacientů a preskribujících lékařů žádné oprávnění. SÚKL pokutu bez odvolání zaplatil a sběr upravil tak, že přestal sbírat data o pacientech, ale rozhodnutí o nezákonnosti sběru dat o lékařích nadále ignoroval.

Proto řada lékárníků v souladu s doporučením lékárnické komory a rozhodnutím Úřadu pro ochranu osobních údajů nadále odmítala údaje v SÚKL požadovaném rozsahu předávat.

Lékárníci si mohli „svobodně“ vybrat ze dvou možností: buď budou plnit ustanovení § 82 odst. 2 zákona o léčivech – tedy předávat data SÚKL, což podle stanoviska Úřadu pro ochranu osobních údajů (cituji) „může znamenat porušení povinnosti správce nebo zpracovatele v souvislosti se zákonem č. 101/2000 Sb.“.

Nebo naopak uvěřit stanovisku Úřadu pro ochranu osobních údajů, že „obsah a právní forma hlášení o vydaných léčivých přípravcích, tzv. LEK-13 verze 2, nemá co do rozsahu požadovaných osobních údajů lékaře nebo lékárníka dostatečnou právní oporu v uvedeném právním předpisu“. Vyhověli by tak požadavkům zákona č. 101/2000 Sb., ale porušili by zase ustanovení § 82 odst. 2 zákona o léčivech.

Sankce SÚKL mohla dosáhnout výše 500 000 Kč, sankce Úřadu pro ochranu osobních údajů mohla dosáhnout výše 5 000 000 Kč. Co byste si vybrali vy?

Předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů přijal rozhodnutí (cituji), „že se obrátí přímo na Ministerstvo zdravotnictví o výklad příslušných ustanovení zákona o léčivech a vysvětlení postupu SÚKL“. To také skutečně dopisem ze dne 26. 4. 2010 přímo k tehdejší ministryni zdravotnictví učinil.

Ministerstvo však zaujalo pozici mrtvého brouka a na dopis Úřadu pro ochranu osobních údajů ani na další dopisy a podněty vůbec nereagovalo. Činil se však SÚKL. Začal udělovat lékárnám pokuty za neodesílání dat. První pokutované lékárně, která se odvolala, byla pokuta potvrzena ministerstvem na začátku roku 2011. Následovalo odvolání k Městskému soudu v Praze, který „již“ v červnu 2014 rozhodnutí ministerstva zrušil a dal v plném rozsahu za pravdu lékárně. Ministerstvo podalo kasační stížnost, Nejvyšší správní soud vydal stanovisko podporující SÚKL a MZ a vrátil řízení zpět soudu městskému. Ten pak naprosto změnil své původní stanovisko a dal prakticky ve všem za pravdu SÚKL a ministerstvu ve svém rozhodnutí v listopadu 2015. Kasační stížnost podala následně lékárna. Nejvyšší správní soud ji letos v únoru zamítl s tím, že SÚKL svým postupem vůbec nechyboval.

A tak se 9. 2. 2017, po „pouhých“ sedmi letech od sporu mezi Úřadem pro ochranu osobních údajů a Ministerstvem zdravotnictví, lékárníci dozvídají, že ze zákona jasně vyplývá, že SÚKL postupoval v souladu se zákonem, že nezbytně potřebuje osobní údaje pacientů a lékařů. Logicky z toho vyplývá, že i pokuta SÚKL 2 300 000 Kč za neoprávněný sběr osobních údajů byla neoprávněná a že stanovisko Úřadu pro ochranu osobních údajů, kterým se lékárníci řídili, bylo chybné.

Jak se v tom vyznat? Jak je možné, že jednou soud zcela jednoznačně a přesvědčivě dá za pravdu lékárníkům a podruhé stejně jednoznačně a přesvědčivě dá za pravdu SÚKL a ministerstvu?

K čemu je vyjádření Úřadu pro ochranu osobních údajů, když je státní instituce stejně nerespektují?

Jsme nyní ve velikonočním období. Úředníci a soudci si jako Pilát umyli ruce, lékárníci zaplatí pokuty. Zbývá jen zodpovědět na jednu otázku: Žijeme vůbec v právním státě?

Zdroj: MT