Ministerstvo vyhlásilo druhou fázi reformy zdravotnictví

Po legislativní smršti uplynulých měsíců, jíž nakonec normy připravené ministerstvem zdravotnictví prošly relativně beze ztrát, vedení resortu oficiálně vyhlásilo druhou fázi reformy. Její páteří mají být tři klíčové zákony – o univerzitních nemocnicích, o dlouhodobé péči a o zdravotních pojišťovnách.

Po zákonu o zdravotních službách a novele zákona o zdravotním pojištění připravilo ministerstvo zdravotnictví další normy, které mají potenciál přinést systémovou změnu. Minulý týden představilo tři z nich. V první řadě jde o návrh zákona o zdravotních pojišťovnách. Ten by měl na jedné straně plátcům přinést větší zodpovědnost, na druhé jim dát i větší pravomoci.

Postavení VZP by pak napříště mělo být stejné jako u ostatních zdravotních pojišťoven. Zatím je v některých směrech její pozice výlučná na základě zvláštního zákona. Posílit by se měla role vedení pojišťoven a správních rad, v nichž by měli rovné zastoupení zaměstnavatelé, pojištěnci a stát.

„Zamýšlíme racionalizaci samosprávných orgánů pojišťoven. Z úsporných důvodů plánujeme zrušení dozorčích rad, dále obsazování správních rad méně podle stranického a více podle odborného klíče a zejména ručení majetkem členů správních rad. Tak napomůžeme větší zainteresovanosti členů na vyšší efektivitě pojišťovny,“ uvedl náměstek ministra pro zdravotní pojištění Petr Nosek.

Dojde i ke zřízení Kanceláře zdravotních pojišťoven, která bude jakousi zastřešující servisní organizací starající se o obecnou agendu. Měla by obhospodařovat registry a zajišťovat existenci dostatečných datových zdrojů tak, aby zdravotnictví mohlo být řízeno pokud možno na základě dostatečně exaktních podkladů. Tato instituce je přitom z hlediska nákladů koncipována minimalisticky, na náklady na její provoz by se měli plátci skládat.

Zdravotní pojišťovny budou moci zakládat dceřiné akciové společnosti, které nabídnou připojištění. „Je tomu tak proto, aby peníze určené na pokrytí zdravotní péče nekončily mimo systém,“ řekl ministr zdravotnictví Leoš Heger.

V dohodu vyústilo 15 let diskusí

Další část reformy bude obsahovat i přeměnu statutu fakultních nemocnic na nemocnice univerzitní. Univerzitní nemocnice by měly být neziskovými subjekty – právnickými osobami sui generis. Jejich seznam by měl zákon přímo obsahovat.

Se zde uvedenými nemocnicemi budou mít zdravotní pojišťovny povinnost navázat smlouvy. Základem pro jejich fungování by měla být smlouva mezi univerzitní nemocnicí a lékařskými fakultami.

Nemocnici by vedla správní rada, v níž by zasedali zástupci vysokých škol, státu i krajů. Nově by i vybírala ředitele, jehož dosud jmenuje ministr zdravotnictví. „Po 15 letech diskusí se podařilo s lékařskými fakultami učinit určitou dohodu o podobě tohoto návrhu zákona,“ uvedl Hegerův náměstek pro legislativu Martin Plíšek.

Univerzitní nemocnici bude možné případně zrušit jen zákonem. „Napříště už by ředitelé fakultních nemocnic neměli být přímo odvolavatelní ministrem, ale správní radou, která se bude skládat ze zástupců státu i univerzit. Tento krok vnímáme rovněž jako protikorupční, neboť posílí a diverzifikuje kontrolní mechanismy v oblasti hospodaření nemocnic. Zákon bude obsahovat také pojistku proti privatizaci,“ vysvětluje náměstek Plíšek.

Jedním ze záměrů tohoto zákona je také zredukovat rozdíly mezi „školskými“ a „nemocničními“ úvazky, v praxi zdroj určité nespokojenosti zdravotníků.

Zdravotnickou a sociální péči nelze ostře oddělit

Třetím pilířem by pak měl být zákon o dlouhodobé péči. Na jeho přípravě spolupracuje Hegerův úřad s ministerstvem práce a sociálních věcí. Oba ministři podepsali už v létě společnou dohodu. Tato právní norma má za úkol především vyřešit problematiku pacientů, kteří jsou ve stabilizovaném stavu, potřebují sociální pečovatelskou službu, ale jsou situováni ve zdravotnických zařízeních, či klientů zařízení sociální péče, kteří dlouhodobě potřebují naopak péči ošetřovatelskou.

Nynější stav je nevyhovující, neboť podmínky pacientů umístěných ve zdravotnických zařízeních se výrazně liší od podmínek v ústavech sociální péče, i když jsou fakticky tyto osoby ve stejném zdravotním stavu. „Novým zákonem dojde k vymezení a průniku obou oblastí a především k dořešení financování. Racionalizací tak bude možné za stejný objem prostředků dosáhnout většího objemu péče,“ uvedl ministr Heger.

Zákon by měl upravit financování léčby a opatrování dlouhodobě nemocných, kteří potřebují zdravotní i sociální služby. Měl by podporovat péči v domácím prostředí, ne v léčebnách.

„Dlouhodobí pacienti jsou vždycky trošku zdravotničtí a trošku sociální. Současná legislativa je nutí, aby se rozdělili ostrou hranicí, která v reálném životě neexistuje. Mezi sférami je obrovský překryv,“ řekl ministr Heger.

Dlouhodobou péči v Česku potřebuje nyní kolem 150 000 až 170 000 lidí. Náklady na ni ročně činí asi 30 miliard korun, tedy procento hrubého domácího produktu.

V nejbližší době by měl také pokračovat tlak na redukci lůžek. Ministerstvo argumentuje mimo jiné tím, že v Česku připadá na 1 000 obyvatel 5,2 akutního lůžka, v zemích OECD v průměru 3,8 lůžka. Obložnost lůžek v ČR je asi 72 %, v zahraničí se pohybuje okolo 80 procent.

-------

red

Medical Tribune

Zdroj: Medical Tribune