Mikro-RNA řídí reaktivaci embryonálního genomu
Reaktivace genomu představuje ve vývoji raného embrya klíčový moment. Dozrálé vajíčko má prakticky všechny geny inaktivní a nesyntetizuje podle nich žádnou RNA. Na tom se nic nezmění ani po oplození vajíčka spermií. Bouřlivě se vyvíjející zárodek využívá k syntéze proteinů mateřskou mRNA, která pochází z oocytu. Maternální RNA v určitém stadiu embryonálního vývoje degraduje a musí být nahrazena molekulami RNA vznikajícími přepisem embryonálního genomu. K této reaktivaci embryonálního genomu dochází u myšího embrya ve stadiu dvou blastomer. Lidské embryo reaktivuje genom ve stadiu 4 až 6 blastomer. Zárodek ovce a skotu využívá maternální RNA až do 8 buněk a králičí embryo dokonce do šestnácti.Pokud k reaktivaci embryonálního genomu nedojde nebo je významněji narušena, embryo zaniká. Není pochyb o tom, že se tento fenomén podílí na rané embryonální mortalitě. Při kultivaci embryí v podmínkách in vitro lze pozorovat tzv. vývojový blok, který nastává u některých embryí v druhově specifickém stadiu vývoje (u člověka ve stadiu 4 blastomer) a souvisí s narušenou aktivací embryonálního genomu. I proto je výzkumu aktivity genů v embryích věnována velká pozornost. Tým vědců z USA, Japonska a Velké Británie vedený Alexanderem Schierem z Harvardské univerzity odhalil základní principy regulace pro reaktivaci embryonálního genomu u rybky dania pruhovaného, kterou akvaristé znají jako „zebřičku“. Výsledky publikované v předním vědeckém časopise Science mají zjevně obecnější platnost pro všechny obratlovce, člověka nevyjímaje.
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 14/2006, strana 14
Zdroj: