Metabolický syndrom, mikroalbuminurie a diabetes mellitus 2. typu

Metabolický syndrom je poměrně volně definovaný klinický syndrom, jehož důležitost tkví zejména v tom, že je komplexním rizikem aterosklerózy, ischemické choroby srdeční a zvýšené mortality. Jednotlivé komponenty jsou spolu různě těsně svázány. Současně platí, že symptomy metabolického syndromu jsou klinické i laboratorní koreláty inzulinové rezistence. Základním příznakem metabolického syndromu je i hyperglykémie, a tedy i diabetes 2. typu.

Mikroalbuminurie (definována jako albuminurie 30 až 300 mg/24 hodin) byla zprvu považována pouze za typický příznak diabetické incipientní nefropatie. V okamžiku, kdy se objeví pozitivní mikroalbuminurie, již začíná klesat glomerulární filtrace, proto je rozpoznání tohoto vývojového stadia diabetické nefropatie klíčové pro prevenci rozvoje selhání ledvin. Postupně však byly sneseny důkazy, které řadí pozitivní mikroalbuminurii mezi rizikové kardiovaskulární faktory. Je tedy v současnosti vnímána obecně jako příznak endoteliální dysfunkce a nezávislý kardiovaskulární rizikový faktor, u pacientů s diabetem pak jako příznak incidentní diabetické nefropatie.

Práce z posledních let prokázaly zvýšenou incidenci mikroalbuminurie i u pacientů s metabolickým syndromem, a také prokázaly, že intervence zaměřená na jednotlivé komponenty metabolického syndromu snižuje riziko progrese redukce glomerulární filtrace, tedy riziko redukce renálních funkcí. Současně bylo prokázáno, že u pacientů s diabetem 2. typu se vyvine renální insuficience bez předchozího stadia pozitivní mikroalbumiurie či proteinurie v přibližně polovině případů. Příčinou není izolovaná diabetická nefropatie, ale další patologické procesy, které jsou u pacientů s diabetem 2. typu akcentovány (arterioloskleróza, intersticiální nefritida, ateroskleróza renálních arterií), proto je nyní používán širší pojem – diabetické onemocnění ledvin.

Nejúčinnější terapií je prevence. Nejúčinnější a důslednou prevencí poškození ledvin u pacientů s metabolickým syndromem je normotenze a prevence vzniku diabetu 2. typu. Nejúčinnější prevencí selhání ledvin u pacientů s diabetem 2. typu je důsledná léčba hyperglykémie, dyslipidémie a zejména léčba hypertenze. Ta je přítomna u více než 80 % pacientů s diabetem 2. typu. Podle současného názoru by v terapii hypertenze u pacientů s diabetem 2. typu neměl chybět lék ze skupiny ovlivňující renin‑angiotensinový systém.

Pacienti s kumulací rizikových faktorů vyžadují velmi intenzivní terapii. Přítomnost metabolického syndromu i diabetu 2. typu je příznakem vysokého kardiovaskulárního rizika. Poškození renálních funkcí taktéž zvyšuje kardiovaskulární riziko, rizikovým faktorem je rovněž přítomnost mikroalbuminurie. Právě tyto klinické symptomy a diagnózy akcentují nutnost důsledné kardiovaskulární prevence.

------

Prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc.,
Interní klinika 2. LF UK a FN v Motole

Medical Tribune

Zdroj: Medical Tribune