Metabolický syndrom, deprese, kardiovaskulární riziko a kortisol

Úvod
Deprese neboli patologický smutek má různou intenzitu, rozlišuje se mírná, střední a těžká forma. Projevuje se více než dva týdny trvajícími příznaky, mezi které patří smutek téměř po celý den, snížení zájmu o většinu denních aktivit, insomnie nebo hypersomnie, psychomotorická retardace nebo agitovanost, změny chuti k jídlu, neúmyslný úbytek nebo přírůstek hmotnosti, únava nebo ztráta energie po většinu dne, pocit bezcennosti nebo viny, problémy s koncentrací a snížená schopnost myslet nebo nerozhodnost, myšlenky na smrt nebo sebevražedné tendence. Zatímco dříve byla deprese a její léčba doménou skoro výhradně psychiatrie, dnes se stále častěji setkáváme s depresí jako s multioborovým problémem, zasahujícím téměř všechna medicínská odvětví. Je to jednak tím, že depresivní pacient, ať je v péči jakéhokoli specialisty, může díky své psychické poruše hůře spolupracovat. Stále častěji se však ukazuje, že deprese je spojena s celou řadou chronických onemocnění (kardio- a cerebrovaskulární onemocnění, diabetes, obezita, hypertenze a další). Deprese se však může projevit v důsledku některých onemocnění, např. infarktu myokardu, karcinomu, cévní mozkové příhody aj. Deprese může také nepříznivě ovlivňovat průběh některých metabolických pochodů. Těžko řešitelná zůstává otázka, co bylo dříve, zda metabolická odchylka a pak deprese, nebo obráceně. Tato otázka, často diskutovaná i v zahraniční literatuře doslova jako problém „slepice-vejce“, zůstává stále nedořešena a ani autoři tohoto článku v současné době nevidí její řešení v dohledné budoucnosti. Deprese a metabolický syndrom
Dnes nás už asi nepřekvapí, když o ateroskleróze někdo řekne, že jde o novou epidemii. U metabolického syndromu na toto přirovnání sice ještě zvyklí nejsme, ale můžeme ho použít stejně jako v případě aterosklerózy. Dle Národního cholesterolového edukačního programu (NCEP) Adult Treatment Panel III (ATP III) je přítomnost metabolického syndromu podmíněna splněním tří z těchto pěti kritérií: obvod pasu u mužů větší než 102 cm, u žen větší než 88 cm, plazmatická koncentrace triglyceridů ≥ 1,7 mmol/l, plazmatická koncentrace HDL cholesterolu < 1,0 mmol/l u mužů a < 1,3 mmol/l u žen, systolický krevní tlak ≥ 130 mm Hg a/nebo diastolický krevní tlak ≥ 85 mm Hg, glykémie nalačno ≥ 6,1 mmol. Metabolický syndrom se skládá z více komponent, které spojuje jedna základní charakteristika: zvýšené riziko kardiovaskulárního onemocnění. Mezi tyto rizikové faktory dle ATP III patří: abdominální obezita, aterogenní dyslipidémie, zvýšený krevní tlak, inzulinová rezistence, protrombogenní stav a prozánětlivý stav. Vztah mezi těmito rizikovými faktory není ještě zcela vysvětlen, jednou z hlavních otázek současnosti je pak diskuse o ústřední roli inzulinové rezistence v tomto syndromu. Některé práce uvádějí jako další rizikový faktor metabolického syndromu depresi. Vztah depresivní poruchy a metabolického syndromu byl popsán již v roce 1965, kdy si van Praag povšiml poruchy utilizace glukózy u nemocných s depresivní poruchou. Několikrát bylo potvrzeno, že u diabetiků se deprese vyskytuje častěji než v kontrolním vzorku nediabetické populace. Řada autorů pak dává do souvislosti depresi a jednotlivé složky metabolického syndromu, jako např. abdominální obezitu u mužů. Existence této často zmiňované souvislosti ještě může být doložena úspěšnými, i když krátkodobými pokusy o léčbu obezity antidepresivy, nejčastěji preparáty SSRI (inhibitory zpětného vychytávání serotoninu).
...

Plnou verzi článku najdete v: Medicína po promoci 8/2005, strana 62

Zdroj: