Měl by Babiš žádat záruky před uvolněním dalších peněz?
MUDr. Lukáš Velev,
ředitel nemocnice Jihlava.
Zrušení poplatků v nemocnicích byl podle mne populistický krok – tyto poplatky měly být zachovány, protože veřejností byly ze všech poplatků nejlépe přijímány. Když už je vláda zrušila, tak by je teď měla vykompenzovat bez zbytečné prodlevy, protože v rozpočtu nemocnic citelně chybějí. Na druhou stranu chápu, pokud ministr financí chce podmínit další uvolňování financí do zdravotnictví tím, že ministerstvo zdravotnictví zajistí základní kroky ke zpřehlednění toku financí. Takže plně schvaluji snahu o zveřejnění všech smluv včetně úhradových dodatků, zavedení referenčních cen a další.
Martin Grolmus,
ředitel Nemocnice následné péče LDN v Horažďovicích
Čekat na to, až se „rozkryjí“ všechny nepravosti ve zdravotnictví, a teprve pak „dolít“ chybějící peníze za zrušené regulační hospitalizační poplatky nemocnicím může trvat příliš dlouho. Ale je možné začít s přípravou převodu těchto finančních prostředků do nemocnic a současně činit kroky potřebné pro odhalování korupce – čili uveřejňovat všechny smlouvy pojišťoven se zdravotnickými zařízeními, ale včetně úhradových dodatků a vyúčtování, současně zřizovat komise, které budou regulovat pořizování velmi nákladných přístrojů, řešit centrální nákupy atd.
Lenka Šnajdrová,
ředitelka webu pro zdravotníky Osetrovatelstvi.info
Když dávám někam svoje nebo svěřené peníze, chci vědět, co s nimi bude, jestli se nerozkradou nebo nebudou vyhozeny zbytečně, takže s ministrem financí v tomto souhlasím. Co mě trochu zaráží, je to, že se korupční jednání ve zdravotnictví spojuje v některých médiích a prostřednictvím některých politiků převážně s lékaři, přičemž si myslím, že lékaři jsou většinou ti poslední, kdo se na korupci podílí. Samozřejmě všichni asi nejsou lilie, ale nejvíce peněz uniká ze zdravotnictví díky podivným zakázkám a neprůhledným smlouvám. A za to snad nemohou lékaři.
MUDr. Zorjan Jojko,
předseda Sdružení ambulantních specialistů
Zveřejňování smluv ambulantních specialistů vzhledem k jednoznačnosti a obecné platnosti pravidel, podle nichž všichni fungují, je nesmysl. Rozdíly jsou jen odrazem odbornosti, přístrojového a personálního vybavení a rozsahu ordinačních dob. Žádné jiné. A pokud nemám pravdu a rozdíly existují (v což nevěřím), nechť jsou zveřejněny jen ty odlišnosti. Pak ale v celém rozsahu. Co se týče centrálních nákupů, osobně nejsem toho názoru, že by přesun pravomoci nákupu z více lidí na jednoho měl v sobě jakýkoli protikorupční potenciál. Myslím, že daleko efektivnější by bylo zavést účinnou protikorupční motivaci příslušných nákupčích na všech úrovních, třeba i současných. Co se týče požadavku na vytvoření referenčních cen, lze souhlasit. Za ideální bych považoval znovuobnovení fungování dohodovacího řízení k seznamu výkonů, které se tím z podstaty svého poslání zabývalo. V roce 2008 bylo ale zrušeno. Na MZ sice pracuje skupina, která se snaží jeho práci suplovat, nemá k tomu ale potřebné pravomoci.
MUDr. Milan Kubek,
prezident České lékařské komory
Zveřejnění smluv mezi pojišťovnami a zdravotnickými zařízeními včetně tzv. úhradových dodatků je dlouhodobým požadavkem ČLK. Splnění tohoto požadavku však samo o sobě nestačí, pokud zároveň nebude zveřejněna výše úhrady přepočtená na jednotlivé zdravotnické výkony. Pouhá informace o tom, že očnímu lékaři Procházkovi, který používá při práci drahé přístroje a má hodně pacientů, platí pojišťovna měsíčně 200 tisíc, zatímco praktické lékařce Dvořákové, která má málo pacientů a téměř žádné přístroje, platí pojišťovna jen 50 tisíc, nemá žádnou vypovídající hodnotu a kromě povzbuzení závisti u spoluobčanů, kteří nerozliší příjem zdravotnického zařízení od osobního příjmu lékaře, nebude mít žádný jiný význam. Porovnávat je možno jedině úhrady za jednotlivé výkony! Co se týče referenčních cen, ČLK připravuje zákon o neziskových nemocnicích, které by měly přímo ze zákona povinnost zveřejňovat veškeré své smlouvy, a to včetně jednotkových cen nakupovaného zboží a služeb. Každý jejich obchodní partner by tedy věděl dopředu, do čeho jde, a nikdo by se nemohl odvolávat na obchodní tajemství. Ještě dříve, než se nám podaří tento zákon prosadit, mohl by ministr zdravotnictví Němeček nařídit zveřejňování jednotkových cen nakupovaného zboží a služeb všem svým přímo řízeným organizacím. Byl by to dobrý příklad. Centralizace nákupů je žádoucí. Pokud by ministerstvo zdravotnictví organizovalo společné nákupy pro všechny své fakultní nemocnice, pravděpodobně by tímto způsobem šlo získat různé množstevní slevy. Nezbytným předpokladem je však ohlídat to, aby centralinimesulidzace nákupů s sebou nepřinesla i centralizaci korupce. Firmy typu Kardioport odpadnou pouze tehdy, když zákon zabrání v přístupu k jakýmkoli veřejným zakázkám firmám bez jasné vlastnické struktury, tedy například těm s akciemi na majitele. V zemi prolezlé korupcí nemůže zkrátka být boj proti korupci izolovaný pouze na zdravotnictví úspěšný.
MUDr. Bohumír Šimek,
praktický lékař, Kremže
Pokud je pravda, že se z našich peněz na naše zdraví ztrácí až padesát miliard korun ročně, pak nemá cenu dolévat do zdravotnictví peníze, dokud se nepokusíme ten cedník alespoň částečně ucpat. Je sice pravda, že poslední „pravicové“ vlády poškodily zdravotnictví různým levičáckým zvyšováním daní a ČNB to dovršila devalvací koruny, ale být Andrejem Babišem, rozhodně bych neházel další peníze do zdravotnického cedníku, pokud by nebyla ochota hledat úspory. Ty úspory však nesmějí být na úkor personálu! Nač mají politici své zástupce v dozorčích radách pojišťoven? Určitě ne proto, aby dozorovali tunelování! Proč nejsou smlouvy s pojišťovnami transparentní? Samozřejmě se nabízí odpověď, aby byly snáze tunelovatelné. Pak ale se nedivme Andreji Babišovi, že se na tom tunelování nechce podílet.
Ing. Miroslav Fiurášek,
čtenář Medical Tribune
Myslím, že ve snaze Andreje Babiše nelze mluvit o nějakých reformách, jejichž cílem je šetření a škrcení peněz na péči, ale jde o snahu o zastavení systematických úniků peněz ze zdravotnictví do soukromých rukou. Tyto úniky jsou obrovského rozsahu, dle některých odhadů až v desítkách miliard. A mechanismy pro vyvádění těchto finančních prostředků jsou již zabudovány uvnitř systému zdravotnictví. Toky peněz ven ze systému zdravotnictví jsou pak řízeny a kontrolovány přímo přes některé zainteresované lidi na VZP a ministerstvu zdravotnictví. A to je v civilizovaném státě naprosto špatná situace.
Zdroj: Medical Tribune