Medicína s lidskou tváří Josefa Thomayera

Do roka a do dne

Rodák z chodského Trhanova Josef Thomayer nemohl svoje Obrázky začít příznačněji než příběhem o Kozinovi, jenž před popravou vyzval trhanovského pána Lomikara v uvedeném termínu před soudnou stolici boží. Výzva se naplnila, když Lomikar opulentně obědval pečeného kapouna. Šlo o náhlé úmrtí. Spisovatel dále připomíná obdobné naplněné předpovědi známé z Pitavalovy sbírky. Na hranici skončil poslední velmistr templářů Jakub Bernard Molay a do roka po něm zemřel francouzský král Filip Sličný. Též na hranici skonal loudunský farář Urban Grandier a do měsíce jeho katan kněz Lactance.

Nad těmito událostmi se Thomayer zamýšlí. Na příbězích z černé kroniky a vlastních zkušenostech lékaře poukazuje na vliv emočních stavů velkého rozčilení, zármutku, strachu a leknutí. Pozoroval například, že "jistá paní upadla nad smrtí svého manžela v takové zoufalství, že po dvaceti čtyřech hodinách byla také mrtva. Akce srdeční jí rychle oslábly, dostavil se oedem plic a nastoupila smrt." Thomayer zobecňuje, že "bez nemoci smrt nenastane".

Vrací se však k úmrtí Filipa Sličného a dovozuje z historických zápisků, že král byl otráven arsenikem. Lactance a další spoluviníci smrtí loudunského faráře zemřeli za příznaků typických pro otravu lilkovitou rostlinou Solanum manicum a blínem; ztratili paměť, měli smyslové přeludy, ztratili zrak poruchou akomodace a zemřeli v deliriu.

Známe řadu vyvolavatelů náhlé smrti, tj. takové, kdy člověk umírá zdánlivě nebo skutečně bez předchozích chorobných příznaků, a to v krátké době. K takovým vlivům patří silné duševní dojmy, o nichž Thomayer v eseji píše. V případě Kozinově neopomněl uvést vliv nadměrného najedení. Asi všichni, kdo jsme byli voláni při lékařské službě první pomoci v terénu k náhlému úmrtí, známe tuto nešťastnou situaci přicházející ve sváteční den u nemladých mužů po příliš dobrém obědě. Pouze pitva s podrobným histologickým nálezem může vysvětlit náhlou smrt.

Vraťme se ještě ke Kozinovi. V čekárně Thomayerovy soukromé ordinace, jak vzpomíná profesor Vondráček, byl mezi obrazy jeden zasklený a zvlášť veliký, Alšova kolorovaná perokresba Jana Sladkého Koziny. Také přátelství Josefa Thomayera a Aloise Jiráska už od lékařových medických let ovlivnilo spisovatelův literární zájem o Chodsko a podnítilo jej k napsání Psohlavců.

Z tajností čarodějů

Spisovatel na příkladech z historie hodnotí "rozruch kulturní" od sklonku starověku do novověku způsobovaný kouzelnictvím a inkvizičními soudy. Odsouzeny a upáleny byly miliony lidí obviněných z kouzelnictví. Tentýž je původ českých úsloví "všemi mastmi mazaný" (osoby chystající se k čarodějným rejům se mazaly zvláštními mastmi), "kam čert nemůže, bábu nastrčí" (starým ženám byl připisován styk s ďáblem) a "čiň čertu dobře, peklem se ti odvděčí" (v přeneseném smyslu to platí dodnes). Tzv. černé mše bývaly odedávna spojovány s vraždami.

Mnoho osob dříve odsouzených k smrti za čarodějnictví bylo nevinných. Thomayer uvádí melancholii, halucinace a "persekuční mam", na nichž soudy zakládaly vinu obviněných. Také obviňující mohli trpět psychickými poruchami.

Velkou pozornost Thomayer věnuje ďábelským stigmatům. Necitlivost, nebolestivost může totiž být příznakem syringomyelie: " postižený každé dotknutí dobře cítí, avšak proti každému druhdy bolestivému podráždění, nechť bodnutím, říznutím anebo popálením, úplně jest necitlivý. Tohoto druhu osoby berou na př. s úsměvem žhavé předměty do rukou a nehnou brvou, když popálená kůže již spáleninou páchne, podobně lhostejně přihlížejí k operacím na místech takto necitelných prováděných " Akademik Kamil Henner (1895 až 1967) v učebnici Speciální neurologie pro mediky a lékaře napsal, že Thomayer vždy zdůrazňoval diagnostickou cenu rozštěpených mozolů.

Sám jsem viděl na jednom venkovském obvodu na Radnicku jednu postarší ženu, u níž neurologové diagnostikovali syringomyelii a která měla rozmanité trofické změny na rukou. Ke stigmatům patřil také dermografismus. "Jest totiž zajímavý kožní zjev, že kůže některých osob nadána jest zvláštní chorobnou dráždivostí, následkem kteréž zčervená přesně na tom místě, na kterém se jí tvrdším předmětem dotkneme. Učiníme-li (.... ) na kůži takové čáru, zčervená místo takto podrážděné a nabude podoby červené, nad ostatní povrch vyvstávající čáry. Píšeme-li na takové kůži (... ) vyvstane (.... ) červené, dobře čitelné písmo, trvající u osob zvláště náchylných i několik dní."

Dnes se medici učí, že dermografismus bývá nápadný u neurotiků a alergiků, bílý dermografismus u atopiků; bílý však trvá pouze několik málo minut. Když psal profesor Antonín Trýb (1884 až 1960) předmluvu ke své učebnici dermatologie, vzpomněl na Thomayerův Úvod do drobné praxe jako na vzor pedagogických schopností co nejsrozumitelněji objasňovat poznatky medicíny. Bohužel téma čarodějnictví nepatří už jen minulosti.

Na přelomu let 2010 a 2011 řádí na Haiti po zemětřesení ve špatných hygienických podmínkách cholera; má tisíce obětí. Pověrčiví Haiťané vraždí osoby, které podezírají z přičarování epidemie. Moderní společnost také dosud nedokázala vymýtit satanistické vraždy dětí a mladistvých. V případě duševních a tělesných patologií vykonává dnes justice spravedlnost jinak než v dobách inkvizice. Tehdy se řídila konkluzemi podle Malleus maleficarum. Nyní jsou pomocníky justice znalci z oboru lékařství.

MUDr. Josef Žán, CSc.

---

Prof. MUDr. Josef Thomayer (1853 až 1927) se věnoval široce pojatému vnitřnímu lékařství. Prostudoval a originálně popsal celou řadu klinických problémů. Jeho stěžejním životním dílem je opakovaně vydávaná kniha Pathologie a therapie nemocí vnitřních. Byl výborným pedagogem a řečníkem. Podrobněji nás seznámili s jeho odbornou činností jeho přední žáci, jako profesor Bohumil Prusík (1886 až 1964). Veřejnosti ho jako člověka přiblížil profesor Vladimír Vondráček (1895 až 1978) a jako protagonistu různých humorných historek doktor Oldřich Hlaváč (1895 až 1942). Thomayer byl literárně činný také beletristicky pod pseudonymem R. E. Jamot, což je fonetický anagram jeho příjmení. Jeho vyšší a silnější postava vynikala ve společnosti jeho pražských přátel Aloise Jiráska a K. V. Raise. Čeština, jíž se vyjadřoval, je přirozená a příjemná i v Obrázcích a prozrazuje dobrého vlastence.

Zdroj: Medical Tribune