Medicína s lidskou tváří Josefa Thomayera II

Sůl a solení

Pohádku Sůl nad zlato považuje Thomayer za pravdivou potud, že kdyby byla člověku odejmuta sůl úplně, "chřadl by as a zahynul". Kuchyňskou solí se solilo různě v různých místech světa a různě v různých dobách. Vcelku je to tak, že lidé živící se potravou převážně rostlinnou, jí potřebují více. K nám se sůl vozila odedávna z alpských ložisek. Některé národy vedly o solné zdroje kruté války.
Thomayerovi je podezřelá sentence "sůl a chléb dělají tvář červenou", podle níž takový člověk tělesně prospívá. Přijímá myšlenku, že v potravě kuchyňskou solí plýtváme.

Vychází současně z vlastního pozorování, že "při prudkém zánětu plic, který sluší řaditi mezi nejzávažnější nemoci našich krajů, pokud je nemoc na svém vrcholku, neopouštějí téměř žádné chloridy tělo nemocného a v příznivém případě se během jednoho dne tělo chloridů zbaví." Ve výkladu se věnuje výměně chloridů a o sodíku nemluví.

(Dnes považujeme za důležité, pokud jde o neslanou dietu pro potřeby ambulantní medicíny, věnovat pozornost sodíku a umět např. převést počet přijatých gramů NaCl na gramy Na. V nemocnicích patří určení natrémie a koncentrace chloridů v séru k základnímu laboratornímu vyšetření, které diagnosticky a léčebně pomáhá internistům a intenzivistům. Porucha funkce chloridů zajímá např. pediatry v souvislosti s cystickou fibrózou.)

Thomayer vyjmenovává nemoci, při kterých je doporučitelné sůl omezit, resp. z potravy vyloučit: vodnatelnost při zánětech ledvin - nemoci Brightově, srdečních vadách a kornatění tepen, ale zkusmo i při mokvavých lišejích, vředech na noze a u tvrdošíjné rýmy (sic!). Připomíná rčení "cupimus negota - toužíme po zapovězeném". Je si vědom, že "není nesnadnějšího úkolu léčebného než léčení dietetické". Stojí za zmínku, že k pojmům nemoc Brightova, resp. brightismu se vrací ve své učebnici Vnitřní lékařství z roku 1957 profesor Miloš Netoušek v souvislosti s Thomayerovou a Maixnerovou snahou nalézt k brightismu příznakový soubor.

Závěrem Thomayer vykládá efekt neslané diety u epileptiků ve vztahu k jejich léčení bromovými sloučeninami: " odejmeme-li epileptikovi sůl, tělo jeho tím chtivěji bude pohlcovat bromové sloučeniny, jelikož brom je lučebně příbuzný s chlorem." Henner věnoval pozornost při léčení epilepsie dietě málo slané, aby čelila retenci vody.

Vcelku si Thomayer udržuje určitý odstup od teoretických výkladů efektu neslané diety, ale současně nabádá k bedlivé pozornosti vůči této dietě. Dietologie je dnes věda, již bereme v komplexu léčebných a preventivních opatření více nebo méně vážně, ale v případě nutného omezení nebo vyloučení kuchyňské soli v potravě by měl umět poradit svému pacientovi každý léčící lékař. Thomayer poradit uměl.

Nemoci vznikající v pondělí

Spisovatel upozorňuje, že nejde o masopustní titul, ale o vážnou věc. Jako typický příklad uvádí obrny menších nervů a z nich zvláště "obrnu nervu pramenného". Při ní jsou poškozeny natahovače prstů proto, že ve spánku je přitištěna paže k nějakému tvrdšímu předmětu, např.k pelesti postele. "Je-li spánek příliš tvrdý, neprobudí poškození nervu spáče, nerv dozná ochrnutí a spáč se probudí s bezvládnou rukou." Často jde o obrnu opilců, kteří v neděli večer vypili nepoměrně více alkoholu než ve všední dny. Upozorňuje, že "není povrchněji uloženého nervu na lidském těle, jehož obrnu bych neviděl nastati analogním způsobem".

Píše, že tatáž obrna pramenného nervu se nazývá v Londýně "Sunday morning palsy", protože tam se pije nejvíce v sobotu večer. I ze stručného popisu obrny pro dnešního lékaře nezvykle nazvaného nervu poznáváme obrnu nervus radialis, ke které dojde jeho komprimací v dolní polovině paže. Známější je v učebnicích neurologie podle Thomayera popisovaná obrna n. thoracalis longi u opilého medika, který přepadl přes dřevěné opěradlo křesla a v této poloze tvrdě usnul.

V nové intoxikaci si stejným způsobem přivodil obrnu na druhé straně. O této obrně Thomayer v této eseji přímo nepíše, ale přidává ještě jednu humornou příhodu s pondělní obrnou pramenného nervu. Nočním vlakem se vraceli v neděli dva muži z krajinské výstavy v Hradci Králové do Prahy. Před cestou popili a každý se natáhl na lavici v zamluveném kupé třetí třídy. Když "procitli, měl jeden ochrnutou ruku pravou, druhý levou, tak jak na nich byli leželi." Všímá si pondělních žaludečních a střevních potíží u hospitalizovaných pacientů po nedělních návštěvách zanášejících je nevhodnými potravinami. Návštěva "nakrmila" i tyfózního pacienta, který "málem" umřel. Od těchto dob se mnohé změnilo. Návštěvy jsou nyní v nemocnicích denně.

Fenomén pondělního rozstonání známe už několik desítek let u zaměstnaných osob, které si přicházejí v pondělí pro potvrzení pracovní neschopnosti. I jinak se poměry změnily. Jsme obéznější a i ty nejpovrchnější nervy se o tvrdé podložky tak snadno nekomprimují. Syndromů karpálního tunelu s postižením nervus medianus je tolik, že je neurochirurgové a ortopedi sotva stačí operovat. Zato obrn loketního nervu u brusičů skla u nás podstatně ubylo z neveselých důvodů nemedicínských.

MUDr. Josef Žán, CSc.

_________________________________________________________________________________________________________________ 

Prof. MUDr. Josef Thomayer (1853 až 1927) se věnoval široce pojatému vnitřnímu lékařství. Prostudoval a originálně popsal celou řadu klinických problémů. Jeho stěžejním životním dílem je opakovaně vydávaná kniha Pathologie a therapie nemocí vnitřních. Byl výborným pedagogem a řečníkem. Podrobněji nás seznámili s jeho odbornou činností jeho přední žáci, jako profesor Bohumil Prusík (1886 až 1964). Veřejnosti ho jako člověka přiblížil profesor Vladimír Vondráček (1895 až 1978) a jako protagonistu různých humorných historek doktor Oldřich Hlaváč (1895 až 1942). Thomayer byl literárně činný také beletristicky pod pseudonymem R. E. Jamot, což je fonetický anagram jeho příjmení. Jeho vyšší a silnější postava vynikala ve společnosti jeho pražských přátel Aloise Jiráska a K. V. Raise. Čeština, jíž se vyjadřoval, je přirozená a příjemná i v Obrázcích a prozrazuje dobrého vlastence.
___________________________________________________________________________________________________________________

Zdroj: Medical tribune