Medici si vyzkoušeli, co s nimi dělá střelba, krev a pocit ohrožení
Unikátní zkušenost v listopadu získalo několik desítek studentů 1. LF UK. Mohli si vyzkoušet, jak reagují pod stresem a jak jsou schopni se po odborné i lidské stránce vyrovnat s krizovou situací. Tuto příležitost jim dala mimořádně propracovaná akce simulační medicíny.
„Probíhá standardní výuka mediků. Do budovy vniknou útočníci. Vtrhnou do posluchárny a vezmou studenty jako rukojmí. V budově zraní několik desítek studentů a pedagogů. Poté proběhne zásah Policie ČR zahrnující eliminaci útočníků, zabezpečení budovy a evakuaci. Následně jsou studenti vyzváni Policií ČR k dobrovolné pomoci zraněným osobám v budově. Zasahující policisté řídí jejich pohyb po budově, chrání je a určují bezpečná místa. Medici k pomoci použijí pomůcky a vybavení dostupné v Centru medicínských simulací…“ Tak v hrubých bodech vypadal scénář akce simulační medicíny, která proběhla na 1. LF UK. A tento plán se organizátorům podařilo naplnit až nepříjemně věrně. Došlo na ohlušující střelbu voskovými náboji i silný psychologický nátlak ze strany útočící skupiny.
I když všichni věděli, že útok maskovaných ozbrojenců je předstíraný, výkon figurantů, útočníků i policejní zásahové jednotky byl natolik sugestivní, že v účastnících vyvolal zcela reálné emoce. „Ačkoli celá akce probíhala podle plánu, bylo zjevné, že i poučení figuranti vnímali zinscenovaný teroristický útok jako poměrně silný stres. Popravdě, s přihlédnutím k přesvědčivému chování příslušníků Útvaru rychlého nasazení jsem se ani nedivil,“ říká děkan 1. LF UK prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc.
Medik pátého ročníku Prokop Seif jeho slova potvrzuje: „Kdo přijme simulaci za svou, tedy bere ji vážně a nebrání se věřit, že to, co se děje, je reálné, musel z celé akce mít velmi silné emoce. Nebál bych se říct i strach. Několikrát jsem si musel sám říct, že střelba je ‚jen jako‘ a nic nám nehrozí, ale zvuk výstřelu je dost stresující a policie to samozřejmě ví. Překvapilo mě, jak přirozeně všichni účastníci přijali takzvaný ‚fiction contract‘ neboli to, jak reálně simulaci prožívají. Čekal jsem nějaké rozpaky nad situací, pacienty, ale všichni se chovali nad očekávání profesionálně, komunikovali a přinášeli kupu dobrých nápadů.“
Primárně nešlo o nácvik první pomoci, ale rozpoznání nejdůležitějších příznaků, medicínskou rozvahu, hledání možné příčiny, komunikaci s pacientem i kolegy a spolupráci v týmu. Cenná byla i zkušenost figuranta, kdy si studenti vyzkoušeli i roli ošetřovaného. Z „úrovně podlahy“ měli možnost vcítit se do pocitů pacientů, pocitů, na které by do konce své profesní dráhy neměli ani na vteřinu zapomenout.
Nejednalo se ani o soutěž, nebylo vyhlašováno pořadí ani udělovány ceny. Cílem také nebylo studenty nachytat na neznalostech nebo je překvapit záludnostmi. Podle organizátorů šlo o to účastníky zaujmout, podnítit k zamyšlení, podpořit a motivovat ke studiu i pro vybrané povolání. I to se podle všeho podařilo: „Dozvěděl jsem se něco o postupech policie v podobných situacích a samozřejmě si dal malou lekci v komunikaci s týmem lidí, které jsem nikdy neviděl, a najednou jsme museli spolu pečovat o tři vcelku náročné pacienty,“ říká Prokop Seif.
Po expozici stresu následuje rozbor situace
Pedagogicky celá akce byla v souladu s nejmodernějšími trendy simulační výuky. „Po intenzivním zážitku s pečlivě vybranými edukačními cíli následoval několikastupňový rozbor situací. Přímo na místě v malých skupinkách dostali studenti zpětnou vazbu od lektorů, tzv. debriefing. Ten zahrnuje nejen medicínskou stránku, ale pracuje i s pocity a emocemi účastníků. Dále studenti získali postřehy od figurantů, tedy konkrétních pacientů, kterým zdravotní péči poskytovali. Rovněž zástupci Policie ČR seznámili studenty se svými postupy a poradili, jak se v podobných situacích chovat,“ uvedl MUDr. Mikuláš Mlček, Ph.D., který vede Centrum medicínských simulací při Fyziologickém ústavu 1. LF UK.
Z pohledu fakulty představovala tato akce jeden z fragmentů komplexní simulační výuky. „Problematikou simulací ve výuce medicíny se zabýváme v celé šíři – budujeme a rozvíjíme naše technické zázemí, prohlubujeme kvalifikaci týmu vyučujících, rozšiřujeme kurikulum do předmětů jednotlivých ročníků studia lékařství. V loňském roce dokonce byla výuka simulační medicíny na naší fakultě oceněna Cenou Arnošta z Pardubic za vynikající počin ve vzdělávací činnosti Univerzity Karlovy. Bohužel, náš rozvojový projekt zaměřený na simulační a modelovou výuku v pregraduálním studiu medicíny nebyl MŠMT ČR přijat k financování, a musíme tedy nadále hledat vnitřní zdroje a entuziasmus…“ uvádí děkan prof. Šedo a dodává: „I nadále hodláme posilovat náš koncept ‚od prváku po klinické disciplíny‘, který nám umožňuje studenty exponovat ‚medicíně‘ již od počátků studia, a usnadnit jim tak přechod ke kontaktům s opravdovým nemocným. Ve vyšších ročnících pak můžeme medikům věrně ukázat i diagnózy, s nimiž třeba právě v době jejich stáže není hospitalizovaný žádný pacient. A určitě hodláme nadále pokračovat v ‚modelových situacích‘, jakou byla i ta letošní, jež nutí studenty, aby si rozšířili představu nad rámec péče o pacienta – směrem ke spolupráci s dalšími členy týmu, případně s profesionály dalších složek integrovaného záchranného systému.“
Simulační výuka je ve světě běžná
Simulační centra patří mezi standardní součásti lékařských fakult v celém světě. „Specifikem naší fakulty je systematické zařazení simulační výuky již od začátku studia na rozdíl od běžného zaměření až na poslední ročníky. Naším centrem simulační medicíny o ploše přes 300 m2 ročně projde opakovaně více než devět set studentů. Simulační centrum je navíc provázáno s Experimentální laboratoří srdeční fyziologie, která nabízí špičkovou, prakticky zaměřenou výuku v rámci celoživotního vzdělávání lékařů, spolupracuje na vývoji nových lékařských postupů a technologií, zajišťuje školení lékařů v jejich použití a probíhá zde výzkum v oblasti srdečního selhání, poruch rytmu, srdeční zástavy a resuscitace, selhání dýchání,“ doplňuje děkan 1. LF UK prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc.
Zdroj: MT