Materiál Traumacel stapler seam protection v hrudní chirurgii

CHOPN postihuje 6 až 10 % populace, celosvětově se počet nemocných odhaduje na minimálně 600 milionů lidí. V ČR jí trpí asi 800 000 pacientů. Tříleté přežití v pokročilém stadiu se pohybuje okolo 50 až 60 %, nemoc zaujímá 4. místo v statistikách celosvětové mortality. Jen v ČR umírá buď přímo na tuto chorobu nebo v důsledku komplikací okolo 1 500 až 1 800 nemocných ročně. CHOPN je soubor tří diagnóz: chronická bronchitida, obstrukční bronchiolitida a plicní obstrukční emfyzém.

Důsledkem onemocnění dojde k omezení průtoku v dýchacích cestách, který je ireverzibilní a špatně ovlivnitelný farmakologickou léčbou. Častěji jsou postiženi muži nad 40 let, až v 80 % se jedná o dlouholeté kuřáky. Určitou, i když malou úlohu, okolo 0,3 %, sehrávají genetické predispozice především deficit α1‑antitrypsinu.

Patofyziologie choroby spočívá v tom, že se v plicním parenchymu postupným rozpadem plicních sklípků tvoří emfyzematózní buly, v nichž nedochází k výměně vzduchu a naopak zvětšují fyziologický mrtvý prostor. Buly naproti tomu utlačují zdravý okolní parenchym a redukují dosud ještě relativně zdravou plicní plochu; mohou být buď izolované, nebo tvoří bulózní emfyzém. Mimo vcelku omezené možnosti farmakologického ovlivnění nemoci byla již v minulosti snaha ovlivnit průběh nemoci i chirurgicky. První operace plicních bul a volum‑reduktivní operaci provedl v roce 1957 O. Brantigan. Ovšem počátky léčby byly spojeny s vysokou mortalitou kolem 20 % právě pro obtížně zvládnutelný vzduchový únik z resekovaných ploch plicního parenchymu v pooperačním období. O renesanci metody se v roce 1993 zasloužili hlavně J. Cooper v St. Louis a J. I. Miller z Atlanty.

Funkčnost jde ruku v ruce s efektivností

Princip chirurgické léčby spočívá v tom, že resekcí plicních bul a přilehlého postiženého plicního parenchymu do 20 % celkového objemu plicního křídla se jednak zmenší mrtvý prostor plíce, jednak se uvolní plicními bulami utlačená okolní zdravá plicní tkáň.

Elektivně k chirurgické léčbě přistupujeme, když se farmakologicky nedaří dále zvládnout narůstající dechovou nedostatečnost. K operaci jsou většinou indikováni nemocní st. II. a III. dle GOLD klasifikace. Často jsme však nuceni operovat urgentně v terminálním stavu choroby při jinak obtížně ovlivnitelných komplikacích, nejčastěji při recidivě pneumothoraxu. Při chirurgické léčbě jsou kladeny nejvyšší nároky na provedení dokonalé vzduchotěsnosti sutury postiženého plicního parenchymu, protože redukovaný objem plicní tkáně má tendenci se při reexpanzi trhat.

Na Kardiochirurgické klinice LF UK a FN v Hradci Králové se jak elektivní léčbou důsledků CHOPN, tak urgentní chirurgickou léčbou recidivujících, často i tenzních pneumothoraxů zabýváme řadu let. Právě ke zpevnění sutury často velmi křehké plicní tkáně jsme vyzkoušeli různé podložkové materiály od autologního perikardu přes podložky z expandovaného polytetrafluoroethylenu až po materiál z bovinního kolagenu.

V poslední době jsme rutinně začali používat nový typ návleků na staplery Traumacel stapler seam protection. Jde o sterilní, vstřebatelný, biokompatibilní materiál zvyšující bezpečnost mechanicky šitých stehů. Jedná se o návleky ze 100 % oxidované celulózy, která má i významné antibakteriální účinky vůči širokému spektru grampozitivních a gramnegativních bakterii.

Antibakteriální účinek je v této indikaci významný, protože u převážné většiny nemocných s CHOPN lze v dolních dýchacích cestách prokázat patologické mikrobiální osídlení. Díky schopnosti materiálu akcelerovat biochemické procesy, použité podložky významně podporují proces hojení. Podložka zajišťuje rychlou a efektivní lokální hemostázu, a tak významně minimalizuje peroperační i časné pooperační krvácení. Vstřebává se do tří dnů v závislosti na množství sekrece okolních tkání.

Z organismu se vylučuje bez vedlejších účinků v průběhu 21 dní a nevyvolává žádné nežádoucí alergické reakce. Návleky jsou použitelné na všechny typy u nás dostupných lineárních staplerů (viz obr. 1).

Použití je jednoduché a sutura i hemostáza emfyzematózně změněného plicního parenchymu je vždy stoprocentní, což ověřujeme vodní těsnicí zkouškou. Nemuseli jsme tak jako v minulosti opakovaně použít k pojištění sutury tkáňového lepidla buď na biologické bázi nebo na bázi polyethylenglykolu, čímž jsme též snížili ekonomickou náročnost operace (viz obr. 2).

Závěrem lze konstatovat, že tento nový produkt se vyrovná svou funkčností v minulosti používaným nevstřebatelným materiálům při ekonomicky nesrovnatelně výhodnějších podmínkách. Jeho další předností, kterou předchozí materiály neposkytovaly, je prokazatelný baktericidní efekt. V praxi lze užít přebytečnou část síťky po odstřižení například k další eventuální hemostáze.

Zdroj: Medical Tribune