Máte někoho, kdo by vám daroval ledvinu?

Nejlepší léčbou chronického selhání ledvin je transplantace. Nejlepší výsledky pak má transplantace od živého dárce provedená včas, tedy ještě před nutností zařadit pacienta do dialyzačního programu. Tak by šlo shrnout poselství letošního Dne ledvin, který jako každoročně připadl na druhý březnový čtvrtek. Česká republika se k této iniciativě připojuje už od roku 2006.

Když se řekne selhání ledvin, nejčastější asociací je pojem dialýza. Minimálně stejně často by však mělo zaznít slovo transplantace. V České republice žije deset tisíc osob, jejichž ledviny nevratně selhaly – šest tisíc je jich léčeno dialýzou, ale plné čtyři tisíce přežívají po úspěšné transplantaci ledvin. Jejich kvalita života je přitom nesrovnatelně vyšší. „Neříkáme již, že pro léčbu selhání ledvin zde máme několik srovnatelných metod. Transplantace je jednoznačně nejlepší,“ říká prof. MUDr. Ondřej Viklický, CSc., přednosta Kliniky nefrologie IKEM. „Transplantaci ledviny by měl podstoupit každý pacient, který ji podstoupit může,“ dodává MUDr. Jiří Froněk, Ph.D., přednosta Kliniky transplantační chirurgie IKEM.

Jednoznačně pro to svědčí i předpokládaná délka přežití. Ta souvisí s věkem pacienta, v němž došlo k selhání ledvin. V kohortě 18 až 34 let je očekávaná doba života na dialýze 27 let, doba života s funkční transplantovanou ledvinou 42 let. U pacientů nad 65 let je to tři a půl roku versus 7,5. „Můžeme shrnout, že pokud tentýž pacient dostane šanci na transplantaci, je jeho přežití dvakrát tak dlouhé,“ uvádí prof. Viklický.

Čekací listinou by mělo projít více nemocných

Ročně v České republice zahajuje léčbu dialyzačními metodami 1 800 pacientů. Na čekací listině na transplantaci je zařazeno na 600 nemocných. „To není příliš, jsme si jisti, že by jich mělo být minimálně dvakrát tolik. Když si vezmeme, že se každý rok provádí 350 až 400 transplantací ledvin, není čekací doba nijak extrémně dlouhá. Ani věk nemusí být překážkou, když je osmdesátník dobře vyšetřen a je v celkově dobrém stavu, může být úspěšně odtransplantován a spokojeně žít řadu let v kruhu své rodiny. I takové pacienty máme,“ vysvětluje prof. Viklický.

A jde i o peníze – dialýza je prostě drahá. Do dialyzačního programu je zařazeno ani ne promile populace, spotřebovává však celá čtyři procenta zdravotnického rozpočtu. Jeden rok této léčby stojí osm set tisíc korun. Ne náhodou při farmakoekonomických analýzách roční náklady na dialýzu slouží jako odhad hranice pro ochotu společnosti platit za jeden rok života o standardní kvalitě (QALY). U transplantace se těmto nákladům blíží jen první rok, pak je léčba několikanásobně levnější.

Hlavním limitem všech transplantačních programů je počet vhodných dárců. Oproti játrům, srdci nebo plicím je v nefrologii jedno specifikum – ledvinu k transplantaci lze odebrat od žijícího dárce – a přežití takových štěpů je jednoznačně nejdelší. „V takovém případě je větší záruka, že nemocný dostává skutečně zdravou ledvinu. Průměrný věk dárců se smrtí mozku je 60 let, často jde o hypertoniky a také nemocné s diabetem,“ udává prof. Viklický.

Nikdo neprohrává

Na slogan „Daruj krev, daruješ život“ si lidé již zvykli a jsou ochotni pomoci. Nyní se specialisté snaží, aby do široké veřejnosti proniklo heslo „Daruj ledvinu, daruješ život“. Z programu transplantace ze živých dárců mohou profitovat všichni – jde o typickou win‑win strategii. Pacienti, kteří takovou ledvinu získali, mají šanci na delší životnost štěpu. Pacienti, kteří svého dárce nemají, pravděpodobněji dostanou ledvinu od kadaverózního dárce, protože se zvýší celkový počet orgánů. Plátci péče mohou být spokojeni, protože je více pacientů léčeno levnější metodou. A netratí ani ten, kdo ledvinu daroval. Jeho odměnou je to, že někomu zcela zásadně změnil život k lepšímu. Je však opakovaně prokázáno, že kvalita života dárců neklesá, což je dáno pečlivým vyšetřením před odběrem a také tím, že dárce je po operaci již trvale sledován – tento požadavek plyne i z platné české legislativy.

I tady jde o čas. Nejlepší výsledek je možné očekávat, pokud je ledvina transplantována včas, tedy ještě před nutností zařadit příjemce do transplantačního programu. Diagnóza nevratného selhání ledvin je v třiceti procentech případů stanovena u pacientů tzv. z ulice – tedy u těch, jejichž renální postižení nebylo nijak podchyceno. Minimálně 50 % nemocných je však dlouhodobě sledováno v nefrologických ambulancích a jejich funkce ledvin se zhoršuje kontinuálně. Právě ti jsou ideálními kandidáty na preemptivní transplantaci. „Když poklesne glomerulární filtrace někam k 0,3 ml/s, měli by dostat následující informaci: Pravděpodobně během půl roku či roku vaše ledviny přestanou fungovat úplně. Nejlepší léčbou je transplantace. Máte ve svém okolí někoho, kdo by vám ledvinu mohl darovat? Je pak ještě čas, aby pacient tuto informaci zpracoval a zařídil se podle ní,“ říká prof. Viklický.

Nechceme létat nízko

Česká republika má zde zatím velkou rezervu. Programu transplantací od žijících dárců dominuje IKEM. Od roku 1997 do současnosti se zde počet transplantací od živých dárců pohyboval mezi 12 (2001) a 35 (2002), loni jich bylo 29 z celkem provedených 210 transplantací ledvin. V České republice ale nepřesahuje 10 % celkového počtu transplantací. V některých státech, jako je Nizozemsko nebo USA, již tvoří přenosy od živých dárců polovinu. „Není třeba si klást malé cíle, i my bychom se mohli datům z USA či některých evropských zemí přiblížit. Zatím zaznamenáváme nárůst dvojic, které jsou vyšetřovány,“ říká MUDr. Froněk.

Když přichází pár dárce–příjemce, tak přibližně u třetiny je transplantace možná. U třetiny to stav dárce nedovoluje. Zbývá třetina, kde nelze k transplantaci přistoupit kvůli rozdílným charakteristikám dárce a příjemce, především AB0 inkompatibilitě. „Tyto páry se dříve odmítaly. Nyní můžeme uvažovat o párové výměně – ledvina se vymění s jinou dvojicí, která čelí podobnému, jen zrcadlovému problému,“ vysvětluje prof. Viklický. Lze již překonat i bariéru rozdílných krevních skupin, a to za použití imunoabsorpčních technologií, jež ve speciální koloně vychytají protilátky. První takový pacient byl v IKEM odoperován před 13 měsíci. Podle prof. Viklického to je modelový pacient, na němž lze demonstrovat přínos transplantačního programu: „Hraje fotbal na úrovni divize, i když by určitě měl na ligu, chodí do práce, platí daně.“

Čekání na samaritána

Zcela vzácná je situace, kdy svou ledvinu nabídne člověk jen tak, bez návaznosti na někoho blízkého, kdo transplantaci potřebuje. V IKEM jeden takový pomohl v roce 2006. „V některých zemích jsou takoví dárci zařazováni do programu párových výměn ledvin, což umožňuje provést vyšší počet výměn,“ připomíná MUDr. Froněk.

Kvalita léčby chronického selhání ledvin je podle něj u nás vysoká. „Změnit by se však měly proporce jednotlivých metod. Více pacientů by se mělo dostávat k transplantaci a z nich více k ledvině od živého dárce,“ shrnuje MUDr. Froněk.

Zdroj: Medical Tribune