Masarykův onkologický ústav obstál před komisaři JCI
Masarykův onkologický ústav (MOÚ) je jedním ze čtyř českých zdravotnických zařízení, která mají platnou mezinárodní akreditaci společnosti Joint Commission International: tento certifikát mu byl poprvé udělen před třemi lety. Nyní se mu jej podařilo obhájit při reakreditačním šetření, jež proběhlo ve dnech 15. až 19. října.
Tříčlenný auditorský tým ve složení lékař, sestra a technický pracovník mimo jiné využíval metodu Stopař. Při ní sleduje cestu konkrétního, náhodně zvoleného pacienta nemocnicí a to, jak se jednotlivá oddělení na péči o něm podílela. Pozornost auditorů se tak velmi rychle a jen těžko odhadnutelně přesunuje z jednoho pracoviště na druhé, včetně provozů, které do styku s nemocnými nepřicházejí přímo – tedy např. laboratořemi. Hlavním zdrojem informací je pro komisaře JCI dokumentace nemocného, tyto údaje jsou pak konfrontovány v přímých rozhovorech se zdravotníky a pacienty. Při této činnosti auditoři vyhodnocují, do jaké míry je praxe nemocnice v souladu s přibližně 1 500 standardy kvality a bezpečnosti, jež JCI vydává. Závěrem šetření je, že MOÚ přísná kritéria pro udržení akreditace splňuje.
„V podstatě jde o nastolení pořádku v celém ústavu, které ale nejde nad rámec českých norem a zákonů. A i když jsme si mysleli, že máme vše, nebo skoro vše podchyceno, inspektoři JCI opět našli některé věci, které je možné zlepšovat, což vnímáme jako užitečnou zpětnou vazbu. Stále se například potýkáme s tím, že lékaři píší nečitelně. Přecházíme na elektronickou dokumentaci, což by tento problém mělo eliminovat. Na nějaký zásadní problém ale auditoři nenarazili,“ říká ředitel MOÚ prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.
Časem se také mění to, jak smysluplnost úsilí o akreditaci vidí personál. „Přístup sester byl stejný, stejně dobrý před třemi lety jako teď. Byly prostě úžasné. K posunu ale dochází u lékařů. Při první akreditaci se ještě část z nich chovala nevstřícně, což byl zdroj značného a zbytečného stresu. To už letos nebylo, i když samozřejmě míra vnitřního přijetí takového procesu je různá,“ uvádí prof. Vorlíček. „Jsem ráda, že naše sestry i ostatní nelékaři věnují velkou pozornost každému pacientovi. Uvědomují si, že kvalitně nastavené postupy a procesy jim pomáhají v každodenní práci nejen u lůžka, ale i v ambulancích,“ říká k tomu PhDr. Jana Kocourková, náměstkyně pro nelékařské zdravotnické pracovníky MOÚ. „Důraz kladený především na bezpečí pacienta pochopitelně přináší celou řadu změn ve všech oblastech péče, na něž musejí reagovat. To pro ně znamená neprovádět činnosti automaticky, ale přemýšlet nad nimi a neustále je zdokonalovat. A v tom je podle mého názoru podstata celého úspěchu,“ dodává.
Jak nemocnici vnímá veřejnost, je dáno desítkami různých faktorů. Akreditace je jen jedním z nich. „Čeští pacienti se na ni zatím příliš neptají. Některé věci, které jsou pro nemocné důležité, jako třeba hezké prostředí, akreditační řízení příliš nepostihuje. Setkávám se ale s tím, že když k nám přijede Čech dlouhodobě žijící v zahraničí a zjistí, že akreditaci máme, tak se zaraduje,“ popisuje prof. Vorlíček.
Již dlouho se vede debata, že takové prokázané úsilí o setrvalou kvalitu a bezpečnost péče by měli nějak zohlednit i plátci. Nic takového se zatím neděje. „Jedna pojišťovna nám ale za akreditaci dala milion. V rozpočtu ústavu to není nějak závratná částka, ale její symbolický význam je pro nás velký,“ shrnuje prof. Vorlíček.
Zdroj: Medical Tribune