Manažer by měl své setrvání ve funkci obhajovat průběžně

>Ministr zdravotnictví zformuloval váš úkol jednoznačně – zastavit dlouhodobý hospodářský propad nemocnice a již v průběhu letošního roku prezentovat opatření vedoucí k její ekonomické stabilizaci…

Jinak ani zadání mého úkolu znít nemohlo. Není nahodilé, vyplývá z celospolečenské situace, resp. ze snahy současného vedení státu vrátit se ke kořenům vyrovnaného hospodaření namísto žití na dluh. Dlouhodobé problémy FNKV samozřejmě nelze vyřešit za necelý rok, ale podstatné je nastolit trend jejich napravování. Ztratit další čas by bylo trestuhodné.

MT: V březnu, vzápětí po pověření vést nemocnici, jste prohlásil, že za logický první krok považujete provedení forenzního auditu nemocnice. Splnil jste tento záměr?

Nějaký čas si pochopitelně vyžádal výběr auditorské firmy, shromažďování příslušných administrativních podkladů atd., ale v současnosti již audit probíhá. První výstupy bychom měli mít k dispozici za několik týdnů, závěrečný výsledek šetření přibližně koncem července.

MT: Výsledky auditu budou pro vás určitě podstatnou informací. Můžete ale již nyní alespoň obecně definiovat hlavní příčiny hospodářské neúspěšnosti Fakultní nemocnice Královské Vinohrady?

Za zásadní považuji dva momenty. Jednak „chronicky“ neúčelné vynakládání finančních prostředků, jednak již několikaletou velmi nízkou výkonnost FN Královské Vinohrady.

MT: Co míníte termínem nízká výkonnost nemocnice?

Chodí k nám stále více pacientů – což je prokazatelné z rodných čísel, nicméně výkonnost ve smyslu tvorby bodů vykazovaných zdravotním pojišťovnám tomu zdaleka neodpovídá. lze dokonce konstatovat, že z tohoto pohledu je situace rok od roku horší. Na druhou stranu ale nákladová složka této činnosti neustále roste. Nemocnice by si měly definovat své priority, některé své provozy případně utlumovat, jiné posilovat. Záměr restrukturalizovat nemocnice není žádnou žhavou novinkou, vyzývaly k ní vlády již v minulosti. Na druhou stranu samozřejmě není možné, aby všichni najednou plošně utlumovali – to je zaručená cesta do pekel. Nicméně stav, kdy všichni dělají všechno, určitě není dobrý.

MT: Ministr Tomáš Julínek posiluje motivační prvky, ale i princip osobní zodpovědnosti vrcholového managementu nemocnic za hospodářské výsledky. Aplikujete tento přístup i uvnitř nemocnice, například vůči vedení klinik?

Pravděpodobně od července, nejpozději ale od září, u nás začne fungovat systém hodnocení přednostů a primářů, obsahující motivační i sankční prvky. Ten bude finančními nástroji – odměnami, ale i možností redukce osobních příplatků – vytvářet tlak na jejich osobní odpovědnost.

MT: Ministr také prohlásil, že ředitelé nemocnic napříště nebudou jmenováni do funkcí na dobu neurčitou, nýbrž na několikaleté období, po němž musejí své další setrvání obhájit…

Myslím si, že každý manažer by své setrvání ve funkci měl vlastně obhajovat průběžně. Svými ekonomickými výsledky, svou koncepcí a její realizací. Ale důvody ministrova opatření naprosto chápu.

MT: Jak jste se jako ředitel, ať už zastupující nebo jmenovaný, vyrovnal se situací vyvolanou novým zákoníkem práce?

Mohu prohlásit, že pro letošní rok máme tuto záležitost vyřešenu. Dohodli jsme se jak s odbory – ve FNKV působí tři odborové svazy – tak, až na skutečně malé výjimky, se všemi zaměstnanci. Vše máme podloženo smlouvami, resp. dohodami o pracovní činnosti. Ty jsou výhodné pro zaměstnance jak organizačně, tak finančně, hlavně ale garantují to, co zákoník vyžadoval – aby lékař po službě mohl jít domů a následující den nebyl znovu v práci. Tedy aby nehrozilo riziko, že by vlivem pracovního přetížení mohl ohrozit pacienta nebo i sebe.

MT: Jak pohlížíte na záměr ministra zdravotnictví budovat špičková zdravotnická, vzdělávací a vědecká zařízení – univerzitní nemocnice? Jednou z nich by měla být i FNKV…

Jednoznačně tento záměr podporuji! Pochopitelně je nejprve nutné zodpovědět mnoho otázek. Například v právní rovině řešit statut těchto nemocnic – budou odstátněny ve prospěch mateřské univerzity, nebo budou státními organizacemi, případně neziskovými organizacemi a podobně? To musí být legislativně definováno. Více uchopitelná je už nyní funkční rovina projektu univerzitních nemocnic – tím míním zejména způsob propojení univerzity (fakult) s výkonem zdravotnické funkce. Osobně v této sféře vidím mnoho kladů, například možnost odstranění duplicitních vztahů v zaměstnanecké oblasti (školství a zdravotnictví). Třetí problémovou oblastí je ekonomika. Jak budou řešeny dluhy nemocnic, ať přímé či nepřímé? Myslím, že zde bude nezbytný zásah státu. Stát by měl zřejmě pomáhat zejména v restrukturalizaci těchto nemocnic. Musím říci, že současné ministerstvo zdravotnictví se o to velmi snaží.

MT: Čtyři roky jste byl místostarostou Prahy 3. Myslíte, že vám manažerské zkušenosti z tohoto období mohou být užitečné i v nynější funkci?

Určitě. S trochou nadsázky je možné říci, že radnice i nemocnice jsou firmami. A dobré řízení firmy přece vždy spočívá ve vztahu k lidem, schopnosti komunikovat s nimi, schopnosti určit si strategický cíl, v umění řešit aktuální problémy, respektive ve schopnosti definovat je a určit správné nástroje jejich řešení.

MT: Zmínil jste se o schopnosti komunikovat. Víme, že jedním z vašich prvních roků v ředitelské funkci bylo setkání se všemi přednosty klinik…

To jsem považoval za nezbytné, protože interní komunikace vedení s klinikami byla předtím dost zanedbávána. Přednosta kliniky přímo zodpovídá řediteli za odbornou (ale i za ekonomickou) stránku činnosti, proto musejí být informační kontakty oboustranně bezvadné.

MT: Vrcholový manažer se obvykle obklopí „svými“ lidi. Učinil jste to i vy?

Ano, do základního vedoucího týmu nemocnice jsem přizval lidi, které buď profesně znám, nebo mi byli důvěryhodně doporučeni.

MT: Jak se díváte na to, že některé nemocnice zavádějí funkci svého ombudsmana?

Považuji to za spíše populistickou záležitost. Pacient může svá práva dostatečně hájit jinými způsoby.

MT: Můžete na závěr vyslovit jakési motto svého ředitelského působení ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady?

Je stručné, ale bude znít asi trochu banálně. Především chci, aby výsledkem mé práce byla konzistentně fungující nemocnice s vyrovnanou ekonomikou. Aby se radikálně zlepšilo její technické i lidské prostředí.

Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 19/2007, strana B3

Zdroj: