Máme dostatek lékařů?

NE, říká Česká lékařská komora, viz např. výzvu „Zdravotnictví volá o pomoc“.

NE, řekne si lékař, který nevyspalý po noční službě nejde tak, jak by měl podle zákona, po 24 hodinách domů, ale pokračuje v práci na oddělení, na operačním sále či v ambulanci. Někdy je k tomu jemněji či drsněji tlačen nadřízenými. Jindy je mu samotnému těžko odejít, když vidí, že opravdu není nikdo jiný, kdo by se o pacienty postaral.

NE, přiznává i v posledních prohlášeních Ministerstvo zdravotnictví ČR.

Jaká je situace ve srovnání se zahraničím? Například srovnání s Nizozemskem, které je velikostí a počtem obyvatel srovnatelné.

Počet lékařů v ČR je přibližně 37 na 10 000 obyvatel dle statistky WHO z roku 2014. Z toho je cca 40 procent ambulantních specialistů, včetně zubařů. Počet lékařů v Nizozemsku dle stejného zdroje je přibližně 34 na 10 000 obyvatel. Tedy lékařů tam není rozhodně více, spíše o trochu méně.

Jak to, že nizozemský systém funguje výrazně lépe jak pro pacienty, tak pro lékaře? Jak to, že je v Nizozemsku relativně menší problém s nedostatkem lékařů?

Zdravotní systém má v Nizozemsku hned několik výhod.

KAŽDÝ lékař specialista musí pracovat v nějaké nemocnici. Až na výjimky tedy neexistuje systém ambulantních specialistů. U nás jich je cca 40 procent – viz výše. Péče se nedubluje a KAŽDÝ lékař musí i sloužit. Což je výhodné ekonomicky a lékaři nejsou tolik přetěžováni. Pro lékaře je výhoda v tom, že zůstávají v těsném kontaktu s každodenní praxí. Jak se říká, zůstávají ve svém oboru „up to date“, a to včetně akutních situací.

Znám řadu výborných ambulantních neurologů v ČR, kteří ale nikdy v životě nepodávali pacientovi s cévní mozkovou příhodou trombolýzu. Jednoduše proto, že v době, kdy pracovali v nemocnici, se tato metoda ještě nepoužívala. Rovněž již roky nepíchali lumbální punkci a posílají pacienty na tento celkem snadný výkon do nemocnice. Neřeší komplikace hospitalizovaných pacientů atd. Znám několik vážených a mezinárodně uznávaných profesorů, kteří by asi měli problém vyplnit příjmovou zprávu pro akutního pacienta na vlastní klinice.

Naše zdravotnictví se tedy podobá lodi, která sice musí plout neustále, ale část posádky pracuje sice výborně, ale jen přes den, zatímco druhá část musí fungovat 24 hodin denně, noci, víkendy, svátky. Pokud vím ze svého okolí, většina ambulantních specialistů neslouží.

Výsledkem našeho chudšího zdravotního systému je, že se péče někdy zdvojuje, nemocniční lékaři jsou přetíženi službami, jsou tlačeni k porušování zákoníku práce. Mladí lékaři se často navíc nemají od koho učit, jelikož střední generace, unavená systémem, jenž nejeví známky zlepšení, odplula do klidnějších vod soukromých praxí s pravidelnějším režimem a bez povinnosti služeb. Přirozená prevence syndromu vyhoření.

Výsledkem výrazně bohatšího nizozemského systému je fakt, že péče je šetrnější, efektivnější. Práce a povinnosti jsou mezi lékaře spravedlivěji rozděleny. Lékaři jsou též více „na jedné lodi“ se stejnými podmínkami a zkušenostmi. Pochopitelně je vše odstupňované a šedesátiletý profesor slouží výrazně méně než třicetiletý lékař. Ale slouží, má tu povinnost v pracovní smlouvě.

Další otázka je, kolik lékařů musí být v nemocnici ve službě. V ČR opravdu každý specialista snad s výjimkou dermatologa? Nebo stačí například dva lékaři na urgentním příjmu a ARO lékař pro závažné pacienty? A ostatní specialisté (oční lékař, ortoped, neurolog) může být na telefonu s dojezdovou vzdáleností 15–20 minut? A zvážit, zda pacienta např. se 14denní bolestí zad musí vyšetřit neurolog okamžitě, nebo ho nechá přijmout k analgetické léčbě a další postup zvolí až druhý den při vizitě?

Opět mohu potvrdit, že to funguje. A je veliký rozdíl, zda spíte ve vlastní posteli (i s rizikem probuzení), nebo jste celý víkend zavřeni na lékařském pokoji. Opět efektivnější, levnější, šetrnější pro lékaře.

Samozřejmě lze tento způsob práce uplatnit především v menších nemocnicích s klidnějšími službami.

Proč vlastně píšu tento článek? Vždyť v ČR pracuji jako ambulantní specialista a současný stav mi vyhovuje (nesloužím).

Samozřejmě nemířím proti váženým a milým ambulantním kolegům, či dokonce univerzitním profesorům. (Úcta a vděk by mi nedovolily.) Nejsem také teoretický znalec zdravotnických systémů, nemám titul MBA. Jsem ale neurolog s více než dvacetiletou praxí, který má trochu selského rozumu a prošel třemi různými zdravotními systémy. V současné době pracuji většinou v zahraničí a částečně v ČR. Mám tak přímé srovnání, co ve kterém zdravotnictví funguje či nefunguje.

Podle mého názoru je odpověď na otázku v nadpisu asi taková – máme nikoli absolutní, ale jen RELATIVNÍ nedostatek lékařů, tedy jen na určitých pozicích a asi v určitých regionech. A máme neefektivní a nerovnoměrný systém, který potenciál části lékařů nechává nevyužitý.

Řečeno s Martinem Lutherem Kingem – „I have a dream.“

Možná, že ne přímo sen, ale představu, že české zdravotnictví bude fungovat maximálně efektivně vzhledem ke vloženým prostředkům. A že každý přiloží trochu ruku k dílu, aby byli spokojeni pacienti i zdravotníci. Možná by např. dvě probdělé/prací strávené noci každého z nás měsíčně k tomuto cíli přispěly.

Ten systém existuje a funguje, viděl jsem ho.

Zdroj: MT