Mám mnohem více přátel než nepřátel
MUDr. Tomáš Klíma se narodil 10. září 1931 v USA – v Baltimore ve státě Maryland, ale své pětasedmdesáté narozeniny oslavil letos v České republice – v Praze. V USA se narodil proto, že jeho rodiče tam jako mladí lékaři byli na stipendijním pobytu Rockefellerovy nadace, od roku 1968 tam žije, protože ho tam vyhnala spojenecká okupace naší země, a pracuje tam v Texas Heart Institute v Houstonu. A do ČR se stále vrací, protože zde má své kořeny i spoustu přátel. A také proto, že pro Českou republiku a její medicínu hodně udělal a stále dělá. Na první pohled nijak nápadný drobný muž, na druhé straně velká osobnost, díky jehož výměnnému programu mohlo během posledních šestnácti let do USA na stáž vycestovat 129 českých lékařů. Právě proto ho jeden z jeho přátel, předseda České kardiologické společnosti prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., označuje jako svého druhého otce a říká o něm: „je to malý velký muž“.
Dovolte, abychom zahájili náš rozhovor právě vzpomínkou na vaše dětství. Rodiče se s vámi vrátili do Čech v červnu 1932 a už krátce nato zasáhla vaši rodinu tím nejtvrdším způsobem německá okupace. Vaše matka byla od června 1942 až do konce války vězněna v Terezíně, váš otec byl dokonce 2. 7. 1942 v době heydrichiády na kobyliské střelnici zastřelen. O vás pak až do konce války pečoval strýc. Jak na období svého dětství a dospívání za takových dramatických okolností vzpomínáte?
Moje první vzpomínky říkají, že jsem žil v krásné rodině, v krásném prostředí, v krásné republice. Dodnes si pamatuji na nádhernou atmosféru všesokolského sletu, kde jsem také cvičil. Prvním rozčarováním pro mne tedy byla až hrozba německého fašismu. Léta strávená bez matky a ztráta otce mě pochopitelně zasáhly velmi těžce. Naštěstí matka se z Terezína vrátila, začali jsme žít opět spolu a měli jsme více než dva roky naději, že se vše znovu vrátí do stejných kolejí, jak tomu bylo za první republiky.Bohužel, skutečnost po roce 1948 byla diametrálně odlišná – následné události sice již pro vás naštěstí nebyly stejně dramatické jako za války, rozhodně vám však život komplikovaly. Co bylo příčinou?
Především to, že jsem měl dvojí státní občanství – po rodičích jsem byl československým občanem, vzhledem k místu narození občanem americkým. Poprvé jsem se dostal do větších obtíží na gymnáziu, odkud jsem byl v oktávě tři měsíce před maturitou – po uvedení svého dvojího občanství v dotazníku – vyloučen. Přesněji řečeno, vyloučen jsem nebyl, jen mi nebylo jako cizinci dovoleno pokračovat ve studiu. Když jsem ale chtěl odjet za známými do Belfastu, nebylo mi to povoleno, protože jsem byl mezitím vyškrtnut z evidence cizinců a stal se českým občanem. Začal jsem tedy pracovat – zprvu jako lesní dělník, pak laborant – ale nakonec se mi podařilo na jiném gymnáziu dostudovat a v roce 1951 i složit maturitu, a dokonce zde získat doporučení ke studiu medicíny.Váš otec působil jako přednosta oddělení pro epidemiologii a sociální hygienu ve Státním zdravotním ústavu, lékařkou byla i vaše matka. Mělo právě to největší vliv na to, že jste se medicínu rozhodl studovat i vy sám?
Mé rozhodnutí bylo opravdu motivováno především mou rodinou. Lékařské povolání vykonávali nejen mí rodiče, ale i děd – matčin otec.Po promoci v roce 1957 jste začal pracovat v Ústavu patologické anatomie Fakulty dětského lékařství UK, kde jste také v roce 1962 obhájil kandidaturu lékařských věd, a patologické anatomii se věnujete dodnes. Proč jste se rozhodl právě pro ni a jak dnes zpětně tuto volbu hodnotíte?
Začal jsem s patologií dokonce ještě před dokončením studia, protože už od 3. ročníku jsem pracoval jako demonstrátor a pomocný asistent v Hlavově ústavu. Pro obor patologická anatomie jsem se rozhodl na doporučení matky, která mne upozornila na jedinečnost a výhody oboru. Tvrdila totiž, že patologická anatomie mi dá komplexní pohled na medicínu a naučí mě medicínsky a logicky myslet. Musím jí dát za pravdu. Poznal jsem to již při svém působení pod vedením tehdejší docentky Dagmar Benešové na oddělení dětské patologie Fakulty dětského lékařství, kam jsem byl přidělen po promoci, a poznávám to vlastně dodnes.Co je podle vašeho názoru tehdejší a dnešní patologické anatomii společné a v čem je mezi nimi hlavní rozdíl?
...
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 32/2006, strana 14
Zdroj: