Makrolidová antibiotika u exacerbace astmatu nepomohou

Respirační virové infekce, včetně rinovirových, jsou významnou příčinou exacerbací astmatu. Některé studie napovídají, že rovněž i atypické infekce způsobené viry Mycoplasma pneumoniae nebo Chlamydophila pneumoniae mohou vyvolávat symptomy astmatu. Avšak dosud jsme měli jen konfliktní data o zlepšení výsledků léčbou těchto virových infekcí antibiotiky.

Tuto otázku se rozhodl řešit tým z britské Imperial College London vedený Sebastianem Johnstonem. V multicentrické studii bylo 199 dospělých pacientů, u nichž jsou exacerbace astmatu léčeny systémovými kortikosteroidy, randomizováno do skupiny s medikací azithromycinem (500 mg po dobu tří dnů) navíc k obvyklé péči nebo do skupiny s placebem navíc k obvyklé péči.

Kultivace sputa, sérologie nebo nosní/ hltanové výtěry byly pozitivní na typické bakteriální kmeny nebo atypické bakterie u 11 procent pacientů; testy polymerázové řetězové reakce byly pozitivní u 18 procent pacientů.

Zjistilo se, že astmatické symptomy, kvalita života a plicní funkce se během deseti dnů sledování nijak nelišily mezi skupinami s azithromycinem (zástupcem makrolidů) a placebem, rozdíly nebyly nalezeny ani v podskupinové analýze pacientů s pozitivními testy na přítomnost bakterií nebo atypických bakterií.

David J. Amrol, alergolog a imunolog z University of South Carolina, v komentáři pro NEJM Watch Journal uvedl, že tato zjištění potvrzují aktuální doporučené postupy pro léčbu astmatu, které odrazují od použití antibiotik u pacientů s obvykle probíhajícími exacerbacemi astmatu. „Studie také potvrzuje, že stále ještě nadužíváme antibiotika u astmatu, neboť investigátoři poznamenali, že na každého jednoho randomizovaného pacienta připadlo dalších deset pacientů, kteří nemohli být do studie zařazeni, protože ATB terapie byla u nich zahájena již v primární péči,“ dodal Amrol. 

Zdroj: Johnston SL et al. Azithromycin for acute exacerbations of asthma: The AZALEA randomized clinical trial. JAMA Intern Med. 2016 Nov 1;176(11):1630–1637. doi: 10.1001/jamainternmed. 2016.5664

Zdroj: