Mají pacienti znát číslo lékařova mobilu?
Mobily nemám rád, i když jsou důležité Jsem proti zveřejnění čísel mobilních telefonů vedoucích pracovníků ve zdravotnictví. Důvody shrnu do dvou kategorií: Subjektivní: Nemám rád telefony. Celý život mě budí ve službách zrovna ve chvíli, kdy se mi podaří usnout. Celý život si obtížně zvykám na to, že špatné zprávy uslyším ze sluchátka, lépe se tak sdělují než z očí do očí. Nemám rád mobily. Jejich invaze do světa byla mohutná, obsadily celý prostor jako rychle rostoucí plíseň. Zhoršily už tak značný zvukový smog. Jejich vyzvánění mi zničilo mnoho krásných chvil ticha, narušilo soustředění, požitek z filmu v kině. Vyzváněcí tóny převádějí na primitivní úroveň krásné melodie a písničky. Nemám je rád, přestože jejich potřebnost uznávám, vím, že zachraňují životy a že do kapsy kabátu moderního světa patří. Objektivní:
Mobilní telefon vlastním také jako pracovní nástroj. Je součástí svolávacího systému nemocnice. Pečuji tedy o to, aby byl stále nabitý, nosím ho u sebe a vypínám jen v divadle, což je příklad svatého prostoru, kde se zvonění ozvat nesmí. Jinak je zapnutý stále, i v noci. Po zveřejnění čísla by se volání zmnožilo tak, jak to dokázaly spamy v našich e‑mailových schránkách. Pokud zvoní přístroj nyní, vím, že volá někdo blízký nebo že jde o velmi důležitou záležitost pracovní. Nechci o tuto zásadní kvalitu přijít. I v současné době dávám kontakt pacientům, se kterými společně řešíme závažný problém, kde chci dohlédnout na správnost léčebného postupu a podobně. Široce publikované telefonní číslo tedy jako krok ke zlepšení komunikace s pacienty nevidím.
MUDr. Pavel Havránek, primář Interního oddělení Nemocnice České Budějovice, a. s.
Obávám se zneužití Diskuse o zlepšování komunikace mezi zdravotníky a pacienty je jistě legitimní, zdá se mi ovšem poněkud mediálně nafouknutá. Pracuji ve zdravotnictví již poměrně dlouho, za obou režimů, a mohu tedy srovnávat. Nezdá se mi, že by se vztahy ve zdravotnictví nějak výrazně zhoršovaly, spíše se pacienti v těch nejkřiklavějších případech dokážou účinněji a někdy i za pomoci médií bránit, což je pro nás vždy velmi nepříjemné. Zveřejnění čísel mobilních telefonů (předpokládám, že soukromých nebo stálých služebních, které musí postižený nosit stále při sobě) je dle mého soudu krok velmi problematický. Z článku nevyplývá, zda byla zveřejněna na internetu nebo v denním tisku nebo např. jako příloha místního telefonního seznamu, ale tímto počinem vystavilo vedení nemocnice postižené pracovníky záplavě anonymních, nekonkrétních dotazů pokládaných v lepším případě slušnou formou (o „pomstě“ poškozených nebo domněle poškozených pacientů se šířit nehodlám). Na konkrétní dotazy stejně nebude moci tázaný v zájmu ochrany osobních údajů odpovědět. Zda to budou odpovědi vždy spisovné i na desátý stejně položený, byť slušný dotaz, o tom lze s úspěchem pochybovat. Takto dostane korektní komunikace mezi zdravotníkem a pacientem nebo jeho příbuzným pěkně na frak. Zajímalo by mě, jak bude nemocnice tuto ztrátu soukromí zdravotníkům kompenzovat. Osobně svěřuji číslo svého mobilního telefonu jen lidem, u kterých mohu předpokládat, že je nezneužijí. Toto opravdu není ten případ a z titulu své funkce bych se podobné opatření neodvážil navrhnout k realizaci.
MUDr. Jan Humplík, hlavní lékař Klatovské nemocnice, a. s.
V pracovní době je dosti příležitostí ke komunikaci Ke zveřejnění mobilních telefonních čísel se stavím rezervovaně, protože se domnívám, že v pracovní době mají pacienti dostatek příležitostí lékaře či vrchní sestru kontaktovat. Rozhodně jsem proti zveřejnění soukromého telefonního čísla, které by mohlo být zneužito některými klienty. Kdyby existovaly služební mobilní telefony, o jejich zveřejnění by se dalo uvažovat.
MUDr. Stanislav Matoušek, primář gynekologicko‑porodnického oddělení Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov, a. s.
V některých případech sami pacientovi telefonujeme V Nemocnici Podlesí v Třinci dostávají pacienti po propuštění kontakt na oddělení, na kterém byli hospitalizováni (je to uvedeno v propouštěcí zprávě). V případě potíží mohou volat na toto oddělení nebo mohou využívat také bezplatnou informační linku 800 177 323, která funguje 24 hodin denně.
Informace poskytuje kvalifikovaný personál (zdravotní sestry) a v případě odborného dotazu je klient přepojen na příslušného lékaře. V případě hospitalizace v rámci programu „Jednodenní chirurgie“, kdy je pacient propuštěn v den operace domů, je pacient také vybaven kontaktem na bezplatnou infolinku, kde jej přepojí na sloužícího chirurga.
V případě ambulantních koronarogra‑ fií, kdy je pacient také propuštěn v den zákroku domů, jej hned druhý den kontaktuje personál nemocnice, aby se zeptal, zda je všechno v pořádku, nemá problémy nebo zda nepotřebuje poradit. Tento systém funguje v naší nemocnici už několik let a máme s ním velmi dobré zkušenost. Pacienti využívají během dne infolinky jak k žádostem o běžné informace, tak i ke konzultaci ke zdravotnímu stavu. V případě, že je zapotřebí konzultace konkrétního lékaře a ten se zrovna nachází na operačním sále, vezme sestra od pacienta kontakt a lékař mu zavolá. Jedná se o velmi osvědčený způsob komunikace lékaře a pacienta.
Kristina Krausová, manažerka kvality Nemocnice Podlesí Třinec
Podávat informace neidentifikované osobě je diskutabilní Jsem přesvědčen, že zveřejnění mobilního čísla vedoucích pracovníků oddělení nepovede ke zlepšení komunikace, ba naopak povede ke dvěma zásadním jevům. Tito pracovníci budou vystavení potřebě zvýšené telefonické komunikace, mnohdy zbytečné a nadměrné, nebudou moci operativně odpovídat, budou muset zjišťovat aktuální stav a ve svém důsledku budou výrazně zatíženi. Ke zlepšení informovanosti pacientů a příbuzných mnohdy nedojde a budou z toho rezultovat možná další nedorozumění. Navíc podávat informace po telefonu neidentifikované osobě je přinejmenším diskutabilní. Informace mají probíhat za definovaných podmínek (místo, čas, způsob) a mají být prezentovány definovanými zdravotnickými pracovníky. Komunikace s veřejností je zásadní a nelehká záležitost a závisí zejména na od přístupu vedoucího pracovníka (nemocnice, oddělení, apod.) a na přístupu, projevu a charakterových vlastnostech informujícího zdravotnického pracovníka. Možnost zdokonalit se v komunikaci s pacienty a příbuznými formou vzdělávacích kursů z podnětu ČLK by měly být významně přínosnější.MUDr. Miroslav Kavka, MBA, ředitel Nemocnice Znojmo
Upřednostníme spíše internetovou komunikaci Nedomnívám se, že právě zveřejnění čísel mobilních telefonů zdravotnického personálu je tím nejlepším, a už vůbec ne zásadním krokem k odstranění komunikačních bariér s veřejností. Možná v jihlavské nemocnici rozdali služební mobily pod podmínkou, že jejich čísla bude veřejně přístupná. Pokud se ale zdravotníci k takovémuto kroku sami odhodlali, je to jejich věc a jsem docela zvědav, jak to bude fungovat. Pracovní vytíženost lékařů i ostatního personálu je mnohdy extrém‑ Dokončení ze strany A2 ní a v takových případech jsou mobily vypnuté. Myslím si, že v době tak bouřlivého rozvoje výpočetní techniky dostane prostor spíše internetová komunikace. A tímto směrem se chce ubírat i naše nemocnice. Ing. Petr Sláma, ředitel Fakultní nemocnice Bulovka, Praha Je to jen na lékaři, zda poskytne číslo svého mobilu pacientovi Ve Fakultní nemocnici Plzeň máme několik telefonních ústředen s možností telefonického spojení přímo na lékaře nebo konkrétní pracoviště dle potřeb našich klientů – pacientů. Tyto ústředny fungují nepřetržitě a zprostředkovávají pacientům poměrně široké spektrum telefonického spojení. Spojovatelé jsou také schopni v základních informacích volajícímu poradit, kde nebo kdy je možné konkrétního lékaře zastihnout. Služební mobilní telefony užívají naši lékaři zejména pro potřeby služeb. Telefon si předávají například v rámci pracoviště, takže mohou být pro své kolegy z ostatních částí nemocnice kdykoliv k zastižení. Podobným způsobem využíváme ke komunikaci v rámci nemocnice i systém pagingů. Pokud některý z lékařů poskytuje pacientům telefonní číslo svého mobilního telefonu, jedná se o jeho soukromé rozhodnutí.
Ing. Jaroslava Kunová, ředitelka Fakultní nemocnice Plzeň
Plnou verzi článku najdete v: Medical Tribune 16/2007, strana A2
Zdroj: